Pak jsme objevily malebný obchůdek, před kterým nestál žádný vyvolávač, a tak jsme se osmělily a vešly dovnitř.

Hned, jak jsme vstoupily, dýchla na nás úžasná, starověká atmosféra. Zdi vyzdobené hieroglify, překrásné obrázky, sošky a suvenýry, že nám až oči přecházely. Procházely jsme kolem nástěnných vitrín a poliček a prohlížely si tu nádheru.

Po malé chvilce k nám přišel majitel obchůdku, zeptal se, odkud jsme a neskrýval radost a potěšení z toho, když jsme mu sdělily, že jsme Češky.

Poté se s Kačkou pustili do anglické konverzace.

 

Byl velice milý a příjemný a hned zpočátku si nás získal ujištěním, že v jeho obchodě se nesmlouvá. „Já vím, že Evropanům je tento způsob nakupování nepříjemný. V mém obchodě jsou pevné ceny, tady se nesmlouvá.“

Tímto svým výrokem si nás získal a hned jsme věděly, že právě zde si nakoupíme něco pěkného jako památku na Egypt.

 

Poté jsme se vzájemně představili. Obchodník se jmenoval Ašraf a ukázalo se, že do obyčejného prodavače má hodně daleko. Jeho znalosti a vědomosti nám braly dech. Dozvěděly jsme se, že historie Egypta je jeho velký koníček a stále se v tomto oboru vzdělává. Díky tomu nám dokázal povědět spoustu zajímavých legend a historek k jednotlivým exponátům, věděl všechno o materiálech, ze kterých byly vyrobené.

 

Po chvíli nám nabídl čaj, který také v krásných šálcích přinesl a my jsme měly nakupování, okukování a kochání příjemně zpestřené.

V jedné chvíli se mi povedl docela pěkný trapas. Chtěla jsem se ho na něco zeptat a začala jsem: „Ašram...“ Nechtěně jsem zkomolila jeho jméno a on se začal smát a chytat za hlavu, že Ašram se skutečně, ale skutečně nejmenuje. Když se dosyta vysmál, vysvětlil nám, že „ašram“ znamená něco jako blázen nebo šílenec. :o)))

 

V příjemné pohodě jsme v tomto obchůdku nakonec strávily dobré dvě hodiny a jelikož se nám vzájemně společně dobře povídalo a sympatie byly oboustranné, přijaly jsme jeho pozvání na pivo.

Kolem půlnoci, když zavřel svůj obchůdek, jsme pak vyrazili do jedné místní restaurace.

Číšník přinesl tři láhve čtyřstupňového piva, které u našince samozřejmě vzbuzuje úsměv.

 

Během konverzace jsme si s Kačkou objednaly další, čímž jsme si získaly Ašrafův údiv. U nich totiž nejsou zvyklí pít alkohol ani pivo v nějakém větším množství. Vysvětloval, že je to kvůli neustálému horku. Když jsme mu pak vyprávěly o českém i dvanáctistupňovém pivu, kterého někteří pivaři dokáží za večer vypít třeba dvanáct kousků, bylo na něm vidět, že taková představa je pro něj naprosto utopistická.

V průběhu tohoto velmi příjemného posezení jsme se od Ašrafa dozvěděly spoustu zajímavých informací, které se týkají Egypta.

 

Tak již třeba víme, že v Egyptě žije část muslimů a část křesťanů, že se vzájemně velmi dobře snáší a tolerují. Křesťané mají na vnitřní straně pravého zápěstí vytetovaný malý křížek. I Ašraf takový měl. Také jsme se dozvěděly, že zamilované dvojice to v Egyptě nemají vůbec jednoduché, protože jejich vztah musí schválit rodiče. Neexistuje žádné veřejné projevování vzájemné náklonnosti, city, polibky a držení za ručičku se důsledně odehrává v soukromí.

 

Egyptští muži to také nemají jednoduché, když se chtějí oženit. Jejich povinností je pořídit bydlení, které kompletně zařídí nábytkem atd., své nastávající musí pořídit zlaté šperky a zajistit jí takovou životní úroveň, na jakou je zvyklá ze své původní rodiny. Novomanželka musí podle tradic přinést výbavu a zařídit kuchyň – včetně spotřebičů. Hlavním živitelem rodiny je muž, který se v případě potřeby má povinnost postarat i o svou tchýni. Ženy v Egyptě pracovat nemusí, ale pokud chtějí, tak mohou. V tom případě je pak na vzájemné dohodě manželů, zda i žena bude přispívat na chod domácnosti. Protože jejím právem je, nechat si své vydělané peníze pouze pro svou potřebu.

 

Také jsme se Ašrafa zeptaly, čím to je, že se setkáváme s takovou vstřícností, když sdělíme, že jsme z České republiky. Měly jsme totiž podezření, že je to jenom šikovný obchodní tah všech místních.

„Ne ne ne,“ důrazně se ohradil. „Čechy tu máme opravdu rádi. Jsou milí a srdeční. Jednou přišel ke mně do obchodu jeden Čech a vybral si sošku, která stála 50 liber. Zdálo se mu to moc, a tak jsem mu nabídl, že mu seženu tu samou, ale z jiného materiálu, která bude levnější. Nechal jsem ho u sebe v obchodě a šel ji sehnat. Za chvíli jsem se vrátil, on nikde, soška taky nikde. A na stole leželo 50 liber a lístek s omluvou, že už nemohl déle čekat a tak si tu sošku vzal.“

 

Musím říct, že toto vyprávění znělo našim uším jako balzám. Po všech zkazkách, kdy jsou Češi označováni za zloděje a vyčuránky, bylo velmi příjemné slyšet zrovna toto.

 

Seděli jsme s Ašrafem do tří do rána, povídali a povídali a bylo to moc příjemné. Ještě několikrát jsme za ním pak během našeho pobytu zašly. Dostaly jsme od něj na památku dřevěnou miniaturu a navrch k tomu několik sms zpráv, když jsme odjížděly na výlet do Káhiry: „Zdravím mé české přítelkyně a přeji vám hezké zážitky v Káhiře.“ A po návratu mobil pípnul znovu: „Vítám mé české přítelkyně zpět z Káhiry a doufám, že se vám tam líbilo.“

A tak jsme s Kačkou navázaly jedno mezinárodní přátelství. Jestli pojedete na dovolenou do Hurghady, zajděte do centra. Najdete tam krásný obchůdek s milým prodavačem, který vám poskytne příjemný azyl, poví mnoho zajímavého a v žádném případě vás nebude nutit, abyste si u něj něco koupili.

A prosím, nezapomeňte mu říct, že ho pozdravují Katka a Jarka, jeho české přítelkyně. :o))

 

 

Reklama