Pak jsme objevily malebný obchůdek, před kterým nestál žádný vyvolávač, a tak jsme se osmělily a vešly dovnitř.
Hned, jak jsme vstoupily, dýchla na nás úžasná, starověká atmosféra. Zdi vyzdobené hieroglify, překrásné obrázky, sošky a suvenýry, že nám až oči přecházely. Procházely jsme kolem nástěnných vitrín a poliček a prohlížely si tu nádheru.
Po malé chvilce k nám přišel majitel obchůdku, zeptal se, odkud jsme a neskrýval radost a potěšení z toho, když jsme mu sdělily, že jsme Češky.
Poté se s Kačkou pustili do anglické konverzace.
Byl velice milý a příjemný a hned zpočátku si nás získal ujištěním, že v jeho obchodě se nesmlouvá. „Já vím, že Evropanům je tento způsob nakupování nepříjemný. V mém obchodě jsou pevné ceny, tady se nesmlouvá.“
Tímto svým výrokem si nás získal a hned jsme věděly, že právě zde si nakoupíme něco pěkného jako památku na Egypt.
Poté jsme se vzájemně představili. Obchodník se jmenoval Ašraf a ukázalo se, že do obyčejného prodavače má hodně daleko. Jeho znalosti a vědomosti nám braly dech. Dozvěděly jsme se, že historie Egypta je jeho velký koníček a stále se v tomto oboru vzdělává. Díky tomu nám dokázal povědět spoustu zajímavých legend a historek k jednotlivým exponátům, věděl všechno o materiálech, ze kterých byly vyrobené.
Po chvíli nám nabídl čaj, který také v krásných šálcích přinesl a my jsme měly nakupování, okukování a kochání příjemně zpestřené.
V jedné chvíli se mi povedl docela pěkný trapas. Chtěla jsem se ho na něco zeptat a začala jsem: „Ašram...“ Nechtěně jsem zkomolila jeho jméno a on se začal smát a chytat za hlavu, že Ašram se skutečně, ale skutečně nejmenuje. Když se dosyta vysmál, vysvětlil nám, že „ašram“ znamená něco jako blázen nebo šílenec. :o)))
V příjemné pohodě jsme v tomto obchůdku nakonec strávily dobré dvě hodiny a jelikož se nám vzájemně společně dobře povídalo a sympatie byly oboustranné, přijaly jsme jeho pozvání na pivo.
Kolem půlnoci, když zavřel svůj obchůdek, jsme pak vyrazili do jedné místní restaurace.
Číšník přinesl tři láhve čtyřstupňového piva, které u našince samozřejmě vzbuzuje úsměv.
Během konverzace jsme si s Kačkou objednaly další, čímž jsme si získaly Ašrafův údiv. U nich totiž nejsou zvyklí pít alkohol ani pivo v nějakém větším množství. Vysvětloval, že je to kvůli neustálému horku. Když jsme mu pak vyprávěly o českém i dvanáctistupňovém pivu, kterého někteří pivaři dokáží za večer vypít třeba dvanáct kousků, bylo na něm vidět, že taková představa je pro něj naprosto utopistická.
V průběhu tohoto velmi příjemného posezení jsme se od Ašrafa dozvěděly spoustu zajímavých informací, které se týkají Egypta.
Tak již třeba víme, že v Egyptě žije část muslimů a část křesťanů, že se vzájemně velmi dobře snáší a tolerují. Křesťané mají na vnitřní straně pravého zápěstí vytetovaný malý křížek. I Ašraf takový měl. Také jsme se dozvěděly, že zamilované dvojice to v Egyptě nemají vůbec jednoduché, protože jejich vztah musí schválit rodiče. Neexistuje žádné veřejné projevování vzájemné náklonnosti, city, polibky a držení za ručičku se důsledně odehrává v soukromí.
Egyptští muži to také nemají jednoduché, když se chtějí oženit. Jejich povinností je pořídit bydlení, které kompletně zařídí nábytkem atd., své nastávající musí pořídit zlaté šperky a zajistit jí takovou životní úroveň, na jakou je zvyklá ze své původní rodiny. Novomanželka musí podle tradic přinést výbavu a zařídit kuchyň – včetně spotřebičů. Hlavním živitelem rodiny je muž, který se v případě potřeby má povinnost postarat i o svou tchýni. Ženy v Egyptě pracovat nemusí, ale pokud chtějí, tak mohou. V tom případě je pak na vzájemné dohodě manželů, zda i žena bude přispívat na chod domácnosti. Protože jejím právem je, nechat si své vydělané peníze pouze pro svou potřebu.
„Ne ne ne,“ důrazně se ohradil. „Čechy tu máme opravdu rádi. Jsou milí a srdeční. Jednou přišel ke mně do obchodu jeden Čech a vybral si sošku, která stála 50 liber. Zdálo se mu to moc, a tak jsem mu nabídl, že mu seženu tu samou, ale z jiného materiálu, která bude levnější. Nechal jsem ho u sebe v obchodě a šel ji sehnat. Za chvíli jsem se vrátil, on nikde, soška taky nikde. A na stole leželo 50 liber a lístek s omluvou, že už nemohl déle čekat a tak si tu sošku vzal.“
Musím říct, že toto vyprávění znělo našim uším jako balzám. Po všech zkazkách, kdy jsou Češi označováni za zloděje a vyčuránky, bylo velmi příjemné slyšet zrovna toto.
Seděli jsme s Ašrafem do tří do rána, povídali a povídali a bylo to moc příjemné. Ještě několikrát jsme za ním pak během našeho pobytu zašly. Dostaly jsme od něj na památku dřevěnou miniaturu a navrch k tomu několik sms zpráv, když jsme odjížděly na výlet do Káhiry: „Zdravím mé české přítelkyně a přeji vám hezké zážitky v Káhiře.“ A po návratu mobil pípnul znovu: „Vítám mé české přítelkyně zpět z Káhiry a doufám, že se vám tam líbilo.“
A tak jsme s Kačkou navázaly jedno mezinárodní přátelství. Jestli pojedete na dovolenou do Hurghady, zajděte do centra. Najdete tam krásný obchůdek s milým prodavačem, který vám poskytne příjemný azyl, poví mnoho zajímavého a v žádném případě vás nebude nutit, abyste si u něj něco koupili.
A prosím, nezapomeňte mu říct, že ho pozdravují Katka a Jarka, jeho české přítelkyně. :o))
Nový komentář
Komentáře
Včera jsem se s rodinou z Egypta vrátila, bydleli jsme v Hurghádě přímo naproti tomuto obchůdku, poznali jsme ho podle fotografií, které jsou v tomto článku. Ašraf je opravdu, v porovnání s dotěrnými obchodníky velice příjemný, a obchůdek je velice pěkný.
A co hubnutí. Píšeš o zážitcích, ale nějak ses zapoměla zmínit jak pojkračuješ s udržováním dosažené své váhy?
Kafravý ženský se vloudí leckde...
Meryl, co jste si ponakupovaly? Ještě ses nepochlubila...
Super...
Hned bych se tam rozjela. Muselo to být příjemné poznání.
To je moc hezký článek...
Je super navázat na dovolené nějaké takové přátelství, potkat milé lidi...
Mně se to v poslední době povedlo s jedním hospodským litevského původu v Mexico City (!
) a pak ještě s majitelem kopírovacího obchodu poblíž univerzity v Edinburghu, kde jsem první rok nadělala za jeden měsíc tržbu asi za 500 liber (vzhledem k zapadlosti obchůdku podezírám, že to bylo víc než jejich tržba celoroční
) a druhý rok už jsme byli takoví kámoši, že mi svěřil klíče a nechal mě kopírovat i po zavíracích hodinách. Tímto ho zdravím