Zatímco přístup některých rodičů k pohlaví miminka je ve stylu Hlavně, aby to bylo zdravé, Blanka to měla vždy jinak. Celý život touží po holčičce – po malé princezničce, kterou bude čančat, kupovat jí panenky a až vyroste budou nerozlučnými parťačkami a kamarádkami. Jenže tento sen se Blance před několika měsíci rozplynul a ona neví, jestli se s tím dokáže smířit.

pre.jpg
Foto: Shutterstock

„S manželem máme dva syny. Jednomu jsou tři roky a druhému sedm let. Už při prvních dvou těhotenstvích jsem byla zklamaná, že se nenarodila holčička, ale ještě přeci jen ne tolik. S manželem jsme se dohodli, že to zkusíme potřetí a že to tentokrát určitě vyjde. Přečetli jsme si všechny možné babské rady. Co mám jíst, v jaké poloze máme mít sex apod. Moje intuice mi říkala, že tentokrát to musí vyjít. Když jsem zjistil, že jsem těhotná, byla jsem přesvědčená, že mi v břiše roste holčička. Jenže doktor mi na ultrazvuku zasadil velkou ránu. Zase kluk,“ vypráví Blanka.

Ta je od té doby jako tělo bez duše a zatím nebyla schopná se s touto zprávou vyrovnat. Ví totiž, že čtvrté dítě už nebude. Rodina na tom není zase tak finančně dobře, Blanka už má svůj věk a lékař jí ze zdravotních důvodů nedoporučil ani třetí těhotenství, natož čtvrté.

„Budu mít doma tři kluky. S manželem vlastně čtyři. Pořád se z toho nemůžu vzpamatovat a bojím se, že to po narození nezvládnu. Když vidím venku maminky se svými dcerami, strašně jim závidím a přijde mi to hrozně nespravedlivé. Mám strach, že třetímu synovi nebudu moct dát dostatek lásky. Vždycky když se na něj podívám, tak uvidím to, že to měla být přece holčička. Udělali jsme pro to maximum. V předchozích dvou těhotenstvích jsem jedla vitaminy, povídala si s chlapečky v bříšku a dávala jsem si pozor, aby všechno proběhlo co nejlépe. Teď nedělám nic, jím nezdravě, a dokonce si někdy tajně zakouřím, protože mi to pomáhá vyrovnat se se smutkem. Manžel už mluvil o návštěvě psychologa, tak mu možná dám šanci, ale nic si od toho neslibuju,“ tvrdí Blanka. 

Čtěte také:

Reklama