Zatímco přístup některých rodičů k pohlaví miminka je ve stylu Hlavně, aby to bylo zdravé, Blanka to měla vždy jinak. Celý život touží po holčičce – po malé princezničce, kterou bude čančat, kupovat jí panenky a až vyroste budou nerozlučnými parťačkami a kamarádkami. Jenže tento sen se Blance před několika měsíci rozplynul a ona neví, jestli se s tím dokáže smířit.
Foto: Shutterstock
„S manželem máme dva syny. Jednomu jsou tři roky a druhému sedm let. Už při prvních dvou těhotenstvích jsem byla zklamaná, že se nenarodila holčička, ale ještě přeci jen ne tolik. S manželem jsme se dohodli, že to zkusíme potřetí a že to tentokrát určitě vyjde. Přečetli jsme si všechny možné babské rady. Co mám jíst, v jaké poloze máme mít sex apod. Moje intuice mi říkala, že tentokrát to musí vyjít. Když jsem zjistil, že jsem těhotná, byla jsem přesvědčená, že mi v břiše roste holčička. Jenže doktor mi na ultrazvuku zasadil velkou ránu. Zase kluk,“ vypráví Blanka.
Ta je od té doby jako tělo bez duše a zatím nebyla schopná se s touto zprávou vyrovnat. Ví totiž, že čtvrté dítě už nebude. Rodina na tom není zase tak finančně dobře, Blanka už má svůj věk a lékař jí ze zdravotních důvodů nedoporučil ani třetí těhotenství, natož čtvrté.
„Budu mít doma tři kluky. S manželem vlastně čtyři. Pořád se z toho nemůžu vzpamatovat a bojím se, že to po narození nezvládnu. Když vidím venku maminky se svými dcerami, strašně jim závidím a přijde mi to hrozně nespravedlivé. Mám strach, že třetímu synovi nebudu moct dát dostatek lásky. Vždycky když se na něj podívám, tak uvidím to, že to měla být přece holčička. Udělali jsme pro to maximum. V předchozích dvou těhotenstvích jsem jedla vitaminy, povídala si s chlapečky v bříšku a dávala jsem si pozor, aby všechno proběhlo co nejlépe. Teď nedělám nic, jím nezdravě, a dokonce si někdy tajně zakouřím, protože mi to pomáhá vyrovnat se se smutkem. Manžel už mluvil o návštěvě psychologa, tak mu možná dám šanci, ale nic si od toho neslibuju,“ tvrdí Blanka.
Čtěte také:
Nový komentář
Komentáře
Několik let se snazim otěhotnět. Mam za sebou transfery embrya, potrat a sto dalsich překážek. Kfyz uz se to chytne, potratim. Co bych dala za jednoho zdravyho chlapecka... A tady si zenska stezuje, ze se nepovedla holka?! Milá damo, jste normální? Doporucuju spis psychiatra.
Má manžel pravdu s tím psychologem, tohle není normální.
Nedaří se mi mít ani to první, a takovíto lidé mají tři...
Mám doma 2 kluky, s manželem defakto 3. I já sama jsem vždy toužila po holčičce, ale nic to nemění na situaci, že je miluju takové jací jsou. V životě se dějí věci z nějakého důvodu a pokud mám v životě 2 kluky nebo víc tak to tak asi mělo být. Vždy jsem věděla, že 3 děti nechci a tak bych neriskovala další těhotenství jen proto, že by to měla být ta vytoužená holčička. Pokud jste věděla, že máte takový postoj, měla jste žít spokojený život se dvěma kluky a nesnažit se riskovat. Nevím co poradit, jen vím určitě, že ten malý tvor si vaše myšlenky a případný postoj nezaslouží. Ráda bych řekla a věřím tomu, že po narození se vše změní, ale už teď jsou vaše myšlenky špatným startem.
Mám 2 kluky a vysněnou holčičku. Miluju je všechny stejně a myslím, že by na tom nic nezměnilo, pokud by byli všichni kluci. Svým způsobem trošku to zklamání chápu, ale snad je jen dočasné a po narození miminka bude všechno tak, jak má být. Obavy bych měla z toho, že paní zadělává svému nenarozenému synovi na velký problém, narodit se jako nechtěné dítě pro něj asi nebude ten nejlepší vklad do života.
Mám dva syny a manžela a taky bych si přála třetí a ideálně holčičku, ale vzhledem k tomu, že i kočičí nalezenec se nakonec ukázal býti kocourem, je mi naprosto jasné, že by nás čekal třetí kluk :-) ale že bych kvůli tomu začala šílet jako paní? Ani náhodou... A upřímně, je mi naprosto jasné, jak by ti moji hoši případnou holčičku vychovávali... Znala by víc lumpáren, než všechny holky v okolí dohromady a i největší drsňáky by strčila do kapsy :)
Ale budete, taky mám tři kluky..
K tomuto jde napsat jen SOBECKOST ,HLOUPOST ,PLYTKOST a víc raději ne !
Život není spravedlivej, celkově. Někdo jiný by zas chtěl kluka a má tři holky. A někdo má holku, která tvrdě odmítá čančání i panenky a má spíš klučičí sklony a zájmy.
Babské rady jsou pověry a nefunguje to. Obecně platí, že pohlaví dítěte určuje spermie, která první vnikne do vajíčka, podle toho, zda ta spermie má chromozom X nebo Y. Vajíčko má vždycky X, takže lidově řečeno, je to na chlapovi 
ale ovlivnit se to nijak nedá. Aspoň zatím ne, a asi by to tak i mělo zůstat, aby byla nějaká rovnováha, protože lidstvo má tendence moc blbnout a už jsme to názorně viděli v některých zemích, kde vznikl přebytek mužů, protože všichni otcové chtěli jen syny, a pak se zjistilo, že ti synové v dospělosti nemají dost manželek pro další generaci. Takže bych to s dovolením shrnula - ženská, neblbni. To dítě za to nemůže, že ti nesplní tvoje sny. Ono by se stejně žádné dítě nemělo pořizovat proto, aby splnilo sny rodičů. Radši se snaž, aby se i to třetí dítě narodilo zdravé a nekaž mu to kouřením a jinýma oslovinama, nakonec když mu tím způsobíš nějaké problémy, odneseš to taky, budeš mít o to více práce a starostí, kdyby to dítě nebylo zdravé jen kvůli jakési vzdorovité a na truc životosprávě.
Co si myslím, nemohu napsat. Asi by mi smazali účet. Tak jen vzkazuji té hnusné osobě: jednou se ti to vrátí. A klidně mi chlapečka dej, my máme lásky pro děti obou pohlaví dost.