Přečtěte si příběh Michalky a jejích rodičů, kteří už jsou zoufalí a nevědí si rady. Michalka už čtyři roky trpí nesnesitelnými bolestmi kloubů, a lékaři stále tápou v diagnóze. Obrátili se i na léčitele, ale ani ti nepomohli. Michalka polyká „hrsti“ analgetik, aby vůbec mohla spát.

leg

V srpnu 2007 byla Michalka na letním táboře, kde „chytila“ klíště. Bylo odstraněno a místo ošetřeno. Nikde žádná „podezřelá“ skvrna. V říjnu si začala stěžovat na bolesti kotníku. Možná špatně šlápla, mysleli jsme si, ale postupně se přidávaly bolesti lokte a kostrče, které ji v noci začaly budit.

Bolesti cestovaly po těle. Přestal kotník, začala kyčel. Odběry krve s podezřením na borrelii byly negativní. Následovalo vyšetření na ortopedii - rovněž bez nálezu. Situace došla tak daleko, že začala kulhat a nakonec dostala berle.

Byla hospitalizována a absolvovala všechny možné odběry. Negativní. Už si nevěděli rady, a tak nasadili antibiotikum - Klacid na tři týdny jako při borrelióze (i když zjištěna ani potvrzena nebyla). Už v průběhu užívání ale bolesti ustupovaly a koncem ledna vymizely zcela. Že by to opravdu souviselo s tím klíštětem?

Mezitím nám dětská doktorka doporučila návštěvu léčitelů. To byl únor 2008. Paní léčitelka se jí věnovala asi hodinu a naordinovala jí úpravu životosprávy a reflexní terapii chodidel. Bolesti v té době ustaly, ale my jsme poctivě mačkali reflexní body na chodidlech a Michalka šlapala po kamíncích.

Byl klid, bolesti odezněly, chodila opět do tanečního kroužku a vše se vrátilo do normálu. V lednu 2008 vyšetření na scintigrafii potvrdilo zánětlivé onemocnění kloubů - lokte, kyčle i kostrče. Na doporučení dětské revmatoložky užívala 3x denně ibalgin. To se zase chytala za hlavu naše dětská doktorka. Postupně jsme tedy ibalgin snižovali, až ho přestala užívat úplně.

I nadále jsme dojížděli na kontroly na revmatologii, kde vždy provedené odběry byly negativní.

Hurá, vyhráli jsme - to jsem bohužel říkal pouze do května 2010, kdy se problémy začaly vracet. Po návštěvě revmatologie opět nasazen Ibalgin 3x denně.

Veškeré odběry včetně borrelie byly opět negativní. Na doporučení následovala scintigrafie. V tu dobu vyřkla dětská revmatoložka dvě možné diagnózy. Revmatoidní artritida (člověk postupně díky bolestem klouby odrovná a skončí na vozíku), nebo problém se zánětem kostní dřeně. Byli jsme v šoku.

Opakované vyšetření na scintigrafii a následně magnetická rezonance, která naštěstí vyloučila problém s kostní dření.

Bolesti opět přicházely hlavně v nočních hodinách, kdy bez ibalginu neusnula. Prášky jsme ale stále tlumili následek a neznali jeho příčinu.

Loni v srpnu absolvovala opět veškeré možné odběry. Byly negativní. Dle lékařky začala být zvažována počínající juvenilní idiopatická artritida, ale ty negativní odběry jí na to moc neseděly.

Navíc nám doktorka sdělila, že v případě jejího prokázání by musela následovat léčba kortikoidy. Ale ty mají fatální vedlejší účinky. Kdyby prý šlo o její dítě, dělala by vše pro to, aby je nasadit nemusela. Čímž nás tedy děsně potěšila!!! Známý doktor nám vysvětlil, že je to svinstvo, které z ní udělá šerednou, tlustou a bezdětnou mužatku. Doslova mi řekl, že jí tím zkazíme život.

Jako rodiče jsme stáli před otázku. „Co máme tedy dělat?“ Opět jsme navštívili léčitelku. Prý se nejedná o žádnou artritidu, problémy souvisí se životosprávou. Vyslechli jsem si, co může a co nesmí. Dodržovali jsme vše. Možná jsme si to všechno nějak vsugerovali, ale jako by problémy trochu ustoupily. Proto jsme ji asi po dvou měsících navštívili znova, ale to už jsme žádný další posun k lepšímu nepozorovali.

Postupně jsme se vrátili do původních kolejí a opět byli nuceni některé večery řešit Ibuprofenem, aby usnula. Jakmile jsme ho ale vysadili, většinou se kolem jedné v noci budila bolestí a bez prášku neusnula. V listopadu 2010 opět odběry negativní, artritida nebyla jednoznačně určena.

Neustále mám pocit, že všechny problémy souvisí s tím klíštětem. Dokonce jsem slyšel, že i přeléčená borrelie může v těle zanechat nějaký  zárodek, který se po čase začne probouzet a znovu zlobit. Ale i kdyby to tak bylo. Co s tím dál? Na to mi žádný lékař zatím neodpověděl.

V březnu jsem s Michalkou navštívil zaručeně vyhlášeného léčitele v Peci pod Sněžkou. Vše trvalo asi tři minuty, podíval se na ni z druhé strany stolu, na stroji napsal, co má za problém (uhodl, že má bolesti kloubů). Pak nám doporučil jakési tabletky, rakytník a ještě nějaké doplňky stravy. Za dva měsíce prý má po problémech. Vše využívala podle návodu, nijak ji to neublížilo, ale také se nic nezlepšilo

Červnová návštěva kliniky a stále to samé. Odběry negativní, nadále zvažována počínající artritida. Když jsem doktorce přiznal, že jsme jí koupili Wobenzym, tak jsem to schytal, že léčbu przníme. Kdybych přiznal, že na doporučení známého lékaře užívala přírodní antibiotikum (nějací sušení a mletí broučci z Číny), tak by asi už vyskočila oknem. Nechtěl jsem jí říct, že k ní jezdíme už rok a jsme stále na začátku. V nejistotě. Nic se nezměnilo, proto se chytáme jak tonoucí každého stébla.

Už nevíme, co máme dělat. Dodnes nám nikdo neřekl, co vlastně Michalce je, a už vůbec, co je toho příčinou. U lékařky si někdy připadáme jako simulanti.

Co bude dál? Bude se muset, chudák holka, do konce života ládovat prášky proti bolesti? A jaká ji čeká budoucnost?

Co vy na to, milé ženy-in? Už jste se něčím podobným setkaly? Na koho byste se obrátily, kdyby se to týkalo vašeho dítěte?

Reklama