Nejsem ani malířka, ani sochařka, ani umělkyně. Jsem člověk, který si v sobě nese spoustu nevyřčeného a nevyřešeného. Jsem ten, kdo stále dokáže překvapit sám sebe. A arteterapie se mi zaryla hluboko do duše. Otevřela bolavá místa, ukázala, kdo jsem.

arteV životě potkáváme nespočet lidí, já mám to štěstí, že jsem se mohla už několikrát setkat s výtvarnicí a arteterapeutkou Ivou Ouhrabkovou. Její šamotové sochy zdobí náš liberecký domov, sklenění andělé mě ochraňují doma v Praze a můj výtvor z arteterapie, kterou jsem absolvovala minulou sobotu, mi nyní každý den připomíná, kdo jsem, co mě bolí, po čem toužím a jaký jsem člověk. Ale hezky popořádku...

Sama Iva arteterapii definuje takto: Arteterapie uvolňuje emoce a podporuje představivost. Umožňuje naplno vnímat daný okamžik. Díky arteterapii jsme blíže naší duši. Otevře nám nový prostor plný inspirace.

arte

Jak jsem psala v úvodu, nejsem žádná velká výtvarnice. Ano, považuji se za člověka, který má velmi vyvinuté estetické vnímání, ale co se malování týče, skončila jsem u (ne)rovné čáry. Nevěděla jsem, do čeho jdu, ani jak artemé sezení bude probíhat. A protože jsme se sešly v libereckém ateliéru, vzala jsem si s sebou jako parťáka svoji mámu, která se s Ivou přátelí dlouhá léta (původně spíše proto, abychom se mohly do sytosti zasmát nad naším výtvarným antitalentem).

Tradiční terapie probíhá standardních 60 minut, my se zdržely několik hodin. Nejprve jsme si vyprávěly o tom, jak se může člověk díky výtvarnu a tomuto typu terapie otevřít, změnit a klidně i dělat zásadní životní rozhodnutí. Iva nám dopodrobna povídala o výtvarných a imaginativních technikách, které využívá, a to jak s dětmi, tak i s dospělými. Hovořily jsme o lidské esenci, která z každého z nás vyzařuje a určuje mnohé naše kroky, rozebraly jsme, jak se jako lidé lišíme v názorech, estetickém vidění i vyjadřování emocí. A pak jsme se pustily do tvoření...

arte

Nahlédnout a prožít

arte

Vzhledem k tomu, že jsme nebyly běžnými klienty, kteří dochází na arteterapii pravidelně každý týden, vyzkoušely jsme si jednu z úvodních hodin z cyklu zabývající se lidskou osobností. Během půlhodiny jsme si z hromady nejrůznějších časopisů měly vystříhat nápisy a fotky, které nás na první dobrou zaujmou. Druhým krokem bylo na velkou čtvrtku načrtnout hlavu a vlepit do ní námi vybrané obrázky. Tak, jak nám bude nejpřirozenější.

arte

Vznikly tak dvě díla, dvě hlavy, které byly naprosto jiné, ale naprosto pravdivé. Nejprve máma i Iva zanalyzovaly můj výtvor. Přítomnost mámy do této části terapie vnesla trochu jiné světlo. Nahlížela na mě, oproti Ivě, pořád jako artematka hodnotící svoje dítě, bez odstupu. A já, aniž bych to sama měla v úmyslu, jsem o sobě prozradila i to, čím jsem zrovna svou milovanou mámu nechtěla konfrontovat a jistým způsobem ji tak i trochu vystrašit a rozesmutnit. Bylo to natolik intenzivní, že nemělo cenu cokoliv tajit nebo zastírat. Bylo to natolik přesné, že mě z té vlastní pravdy rozbolelo celá moje Já. Uvědomila jsem si, že mám stále zlomené srdce, že jsem nenechala odejít toho, koho jsem nadevše milovala a také mi došlo, že jsem stále vnitřně velmi nešťastná. A to mi věřte, že před rodiči přiznávat nechcete. Ale aby to nebylo jen o smutku, uvědomila jsem také, že jsem hrdá na to, jaká jsem osobnost.

Podobná analýza čekala i moji mámu. Možná, že nebyla tak smutná, jako ta moje, ale byla naprosto stejně jedinečná a upřímná.

arte

Iva s námi probrala každou část námi vytvořené „hlavy“ a já bych byla šťastná, kdybych ji, jako svou terapeutku, měla stále nablízku, protože tolik lidského rozumu, empatie a odborného pohledu, bylo asi přesně to, co bych potřebovala v pravidelných dávkách.

Arteterapie a Já

Po tomto sobotním zážitku, v Liberci, kdy lilo jak z konve, jsme se na úplný závěr s mámou shodly jasně: „Já to musím jít vyběhat, ty zase vychodit.“ A tak jsem šla běhat, v dešti, s pocity, které jsem strašně dlouho dusila v sobě a musely asi opravdu jednou ven...

Na závěr mohu říci jen to, že jsem neskutečně vděčná za možnost vyzkoušet si tuto terapii. S týdenním odstupem vím s jistotou, že mi nesmírně dala. Každé ráno se na svůj výtvor dívám a připomínám si, kdo jsem. V tom dobrém, i v tom méně dobrém.

Takže, díky Ivo...

Kdo je Iva Ouhrabková

Iva Ouhrabková

Výtvarnice, licencovaná arteterapeutka, členka České arteterapeutické asociace, Sdružení českých výtvarných umělců a The International Academy of Ceramics. Pracuje také v Sociální klinice Praha. V současné době je v základním výcviku v biosyntéze Českého institutu Biosyntézy.

Nabízí intenzivní systematické sebezkušenostní kurzy, skupinové výtvarné kurzy, individuální výtvarné kurzy, individuální arteterapeutická sezení a ve své práci využívá techniku projektivních koláží Miroslava Huptycha, imaginativní techniky – řízeného „denního snění“ – k následnému výtvarnému zpracování a nahlédnutí na problémy z jiného úhlu.

Kromě arteterapie se věnuje vlastní tvorbě a hojně vystavuje doma i/v zahraničí.

Více na http://www.ivaouhrabkova.cz/

Také si přečtěte:

Reklama