Foto: Profimedia
Seriál měl docela velké ohlasy a na ČSFD má vysoké hodnocení, čekáte ještě vyšší?
Ne, právě naopak. Seriál byl promítán na Mezinárodním filmovém festivalu v Karlových Varech a také na Prague Pride. Zatím jsou tedy recenze především od lidí, kteří si seriál sami vyhledali. Až bude uveden v lineárním vysílání, uvidíme, jak na něj bude reagovat širší veřejnost.
Byla pro vás účast na Prague Pride díky tomuto seriálu první zkušeností s touto akcí?
Bohužel jsem se nemohl zúčastnit ani projekce, protože jsem měl představení na Pražském hradě v rámci Shakespearovských slavností. Nemohl jsem tedy dorazit ani na následnou debatu. Od kolegy ale vím, že to bylo velmi milé a příjemné setkání.
Když jste dostal nabídku na tuto roli, co vám proběhlo hlavou jako první? Bylo to jasné ano?
Ano, bylo to jasné ano. Říkal jsem si, že je to skvělá příležitost a také skvělá herecká látka. Byla velmi dobrá, nosná a zároveň představovala výzvu, takže jsem neváhal.
V čem pro vás nakonec spočívala největší výzva této role, když už máte natáčení za sebou?
Největší výzvou pro mě bylo asi to, že moje postava nese příběh skutečně od začátku až do konce. Musel jsem se tedy v tom velkém prostoru neztratit a celý příběh takříkajíc unést na svých bedrech.
Kdybyste měl v kostce shrnout, o čem seriál je, a trochu popsat svou postavu, aby čtenáři věděli, co mohou čekat?
Seriál vypráví příběh hlavního hrdiny Matyho, patnáctiletého kluka, který nastupuje na střední uměleckou školu. Ze svého dosavadního života plného jistot, kamarádů a přátelství se najednou ocitá v úplně novém kolektivu. Hledá sám sebe a zároveň si hledá nové přátele. Ne vždy se mu daří mezi ostatní zapadnout tak, jak by si přál. Myslím, že je to hodně o formování osobnosti v tomto věku – během patnáctého a šestnáctého roku života, kdy se z dítěte postupně stává dospělý člověk.
Vy jste vlastně hrál patnáctiletého kluka. Tato etapa vašeho života je už teoreticky docela daleko za vámi. Jaká to pro vás byla exkurze zpátky do minulosti?
Pro mě to bylo vlastně strašně zajímavé. Vrátil jsem se o jednu takovou malou generaci zpátky, k dnešním patnáctiletým a šestnáctiletým lidem, se kterými jsem zároveň natáčel. Byl jsem tam věkově trochu odskočený, ale bylo pro mě velmi příjemné pracovat s mladými lidmi a vnímat jejich energii. I když to možná zní směšně, když mluvíme o rozdílu třeba pěti nebo šesti let, ten generační rozdíl jsem tam trochu cítil. A přestože teď mluvím, jako by mi bylo osmdesát, opravdu tam ten rozdíl pro mě byl patrný.
Myslíte si, že dnešní mladí lidé prožívají dospívání trochu jinak, než byste ho před několika lety prožíval vy?
Nemyslím si, že je to tolik o generaci. Každý člověk prožívá dospívání trochu jinak. Myslím ale, že právě v tom spočívá hlavní téma seriálu – každý si tím musí projít, ať chce, nebo ne. Z dítěte se postupně stává dospělý člověk a pro každého je to náročné a místy i bolestivé. Nezáleží tolik na tom, v jakých kulisách se to odehrává, s jakými lidmi se člověk potkává nebo zda jde o vztahy přátelské, partnerské či rodinné. Jádro toho, co v tomto věku prožíváme, je podle mě podobné pro všechny. Jen se to odehrává v trochu jiných kulisách.
Vyvolalo to ve vás nějaké bolestivé vzpomínky na vlastní dospívání? Nebo jste se na ně při hraní nějak napojoval, abyste znovu našel potřebné emoce?
To asi ani ne. Čerpal jsem spíš z pozitivních věcí, které jsem v tomto období prožil. Třeba z první lásky a prvních partnerských vztahů, protože i o tom seriál hodně je. Takže jsem spíš vycházel z pozitivních emocí, které jsem si z tohoto období pamatoval.
Proč si myslíte, že jsou podobné projekty důležité?
To bychom tady byli dlouho. Pokusím se to zkrátit. Myslím si, že mladý člověk velmi ocení – možná ne vědomě –, když někde vidí, že v tom není sám. Může mu to velmi pomoci. Jak už jsem říkal, neprožívá ten přerod sám. Není nic zvláštního na tom, že si najednou nerozumí se svými nejbližšími lidmi, že se mění jeho osobnost a že prochází složitým obdobím. Tím si prošel nebo projde každý. A právě to je podle mě na tomto projektu velmi důležité.
A teď ještě k vašemu volnému času. Pracoval jste, nebo jste si léto dokázal také užít?
Pracuji teď vlastně docela intenzivně, protože už druhým rokem hrajeme na Pražském hradě v rámci Letních shakespearovských slavností. To je taková moje letní náplň, ke které se po roce vracím. Teď už ale pomalu končíme a čeká mě také nějaký volný čas, na který se těším.
Máte už nějaké plány?
Nic konkrétního. Chtěl bych podniknout nějaké výlety po Česku, protože to tady mám opravdu moc rád. Vždycky, když se vrátím z nějaké dovolené, znovu si uvědomím, jak mám Česko rád a jak je tady krásně.
Zdroj: Autorský článek
Nový komentář
Komentáře
Na to, aby hrál patnáctiletého, je trochu starý, a na to, aby rozdával "moudra" v rozhovorech, zase trochu mladý.