Římané právě tak jako Řekové a jiné starověké národy si velmi potrpěli na orákula – věštírny, kam se uchylovali před nějakým důležitým rozhodnutím, aby nabyli jistoty, jaký takové rozhodnutí přinese výsledek.

Věštírna v Delfách

věštírnaNejslavnější věštírnou všech dob byla věštírna v Delfách, nacházející se nad městem Delfy ve Fókidě, asi 150 km severozápadně od Athén. Největšího rozmachu dosáhla v 7.–6. století př. n. l. , kdy zde byly i pokladnice bohatých měst, a to podél cesty, vedoucí k Apollonovu okrsku. Nad jejím vchodem prý byl nápis Gnóthi seautonPoznej sám sebe a Méden agánNičeho příliš. O názvu věštírny se vedou spory. Původně prý byla nazvána podle delfína, tvora zasvěceného bohu Apollónovi, bohovi světla, hudby a proroctví. Podle jiné pověsti vzniklo orákulum náhodou, a to když jednomu pastýři spadla do trhliny v zemi koza a poté dostala podivné křeče, podobné epileptickým. A protože epileptici byli tehdy pokládáni za posvátné bytosti, došlo k pokusu využít těchto omamných zemních výparů k vyvolání prorockého vytržení.

věštírna

Pýthie

věštírnaDelfské kněžky, kterým se říkalo pýthie, byly původně vybírány z mladých dívek, panen. To se ale časem neosvědčilo, když mnoho těchto mladých žen odcházelo z Delf, aby se provdaly za bohaté klienty věštírny. Proto byly později vybírány ženy starší. Před věštěním byla vždy kněžka oblečena do obřadního roucha a uvedena do sluje uvnitř či poblíž Apollónova chrámu. Posazena byla na vyšší trojnožku, umístěnou nad skalní průrvou, z níž vycházely známé výpary. Není zcela jasné, zda to byl oxid uhličitý, nebo sirovodík. Vlivem výparů pak upadala do extáze či transu, který někdy bohužel končil i smrtí. Její tvář se zkřivila, vyrážela výkřiky a nesrozumitelně blábolila. Tyto její skřeky se zaznamenávaly a k tomu určení kněží z nich zformulovali často dvojsmyslný výrok. Tito kněží měli zřejmě dokonalý přehled o problémech tehdejšího světa a už z charakteru a obsahu dotazů mohli uhodnout prognózu, kterou tazateli sdělili. Proroctví zpravidla neobsahovalo jasnou a zřetelnou odpověď na položenou otázku. Snad proto, aby skutečné rozhodnutí bylo ponecháno na tazateli samém.

 

„Ze svého hlediska považujeme i proslavenou věštkyni starověku – Pythii Delfskou, za velkou podvodnici. I ona ale byla bohužel, jako řada ostatních, spíše obětí promyšleného systému na produkci prognóz. V podstatě každá starověká věštírna, v Delfách, Délu, Abae, Tegyře či v Dodoně byla prognostickým ústavem, řízeným skupinou kněží. Samy věštkyně sloužily jen ve smyslu již zmíněné rekvizity.                                                                                         (J. J. Duffack: Hermekrator)

věštírna

 Velkoobchody s iluzemi

Vliv delfské věštírny v klasickém období postupně slábl. Její osud zpečetil zákaz uctívání pohanských kultů, který vydal císař Theodosius Veliký r. 395 n. l.  Ostatně v té době byl Apollónův chrám už pouhou zříceninou.

Antické věštírny byly skutečnými velkoobchody s iluzemi, nedějemi i varováním. Měly i své různé, zvláštní speciality. Tak například v Dódóně v Épeiru, nejstarší věštírně Řecka, jejíž počátky sahají až do prehistorických dob, do 3. tisíciletí př. n. l., byly sestavovány věštby a proroctví podle šelestu listí posvátného dubu a podle bublání potoka. V Didymě, věštírně na anatolském pobřeží, jihozápadně od lýdských Sard, získávali kněží zase inspiraci pitím vod léčivých pramenů.

Věštění bývá většinou spojováno s osobou nějakého prostředníka – média. V době Platónově se poprvé objevila „soukromá média“ vydržovaná movitými majiteli. Módní se stala ve starověkém Římě také výroba různých amuletů, sloužících na ochranu před nemocemi a zlými duchy. Byly do nich vkládány byliny, brouci, ale také třeba mouchy. V jiných byla napsána různá slova a podobně.

Uctívači astrologie, věštění a amuletů dospívali většinou k popření svobodné lidské vůle a měli za to, že vše je v životě člověka předurčeno nezvratným osudem. My dnes víme, že člověk má zčásti svůj osud ve vlastních rukou. I tak si můžeme svým způsobem vyložit jeden z nápisů nad vchodem slavné Delfské věštírny - Gnóthi seauton -Poznej sám sebe.

zdroj: Velká kniha magie a čarování, Regia, 2000

Věříte, že člověk má svůj osud ve svých rukou, a nebo je dán nezvratně?

Čtěte také: