Anorexií už netrpím, jídlo v malých porcích 5krát denně je ale špatně, říká Viki z MasterChefa v rozhovoru

Při jaké příležitosti se zrodila vaše láska k vaření?
Už jako dítě jsem mámě pomáhala v kuchyni, to mě hodně bavilo. V naší rodině se vařilo vždy hodně, ale většinou zdravě a rozmanitě a já byla vděčným strávníkem, neměla jsem ráda jen koprovku, kterou nyní miluji (smích). K opravdovému vaření jsem se dostala až v pubertě, kdy jsem bojovala s anorexií a abych se znovu naučila mít jídlo ráda, začala jsem postupně vařit odlehčená jídla nejprve s pomocí mé mámy a později zcela sama. V této době mě vaření paradoxně začalo nejvíc bavit.

Téma vaší anorexie prolétlo médii, a to především proto, že si lidé myslí, že ji máte znovu. Tak je to tedy je?
Člověk, který si projde poruchou příjmu potravy (PPP) a pak se z toho dostane a zároveň si uvědomí své priority – tedy, že chce být zdravý, být psychicky v pohodě a užívat si život, k PPP už spadnout znovu nechce. V mém případě ani tak nešlo o hubnutí, jako spíše návrat na svou původní zdravou váhu. Po rozchodu s přítelem a zdravotními problémy mé mámy jsem přestala sportovat a zajídala negativní emoce jídlem a tudíž přibrala. Pak přišel MasterChef, kde jsem pořád něco ochutnávala (a fakt si to užívala!). V mém soukromém životě se naštěstí postupně vše obrátilo k lepšímu, máma se uzdravuje a já mám nového milujícího přítele. Doba korona-pandemie mi dala hodně prostoru sama na sebe, tak jsem se opět vrátila do „svého režimu“ a zhubla bez jakéhokoli hladovění či omezování, přirozenou cestou.

Takže se rozhodně netrápíte hlady?
Určitě ne. Rozhodně ale nejsem zastánkyní tzv. svačinkování a jídla v malých porcích 5krát až 6krát denně – to je z mého pohledu naprosto špatně! Každým „pojídáním“ se nám uvolňuje hormon inzulin v krvi, který nám pomáhá zpracovávat potravu. Jestliže jíme velmi často, hladina inzulinu v krvi se nám neustále zvyšuje a receptory buněk, se stávají na inzulin imunními. Tělo poté produkuje více a více inzulinu a buňky se stávají více a více odolnějšími. V praxi to vypadá tak, že máme hlad neustále a nemůžeme se zasytit, což často vede k oněm „vlčím hladům“ a vyjídání ledničky. Z mého pohledu je pro zdravého dospělého člověka nejlepší jíst 2krát maximálně 3krát denně dosyta! K tomuto způsobu stravování se snažím vést i své klienty v programech fitviki.cz, kteří reagují na tento způsob stravování výbornými výsledky. Důležité je hlídat si správný poměr všech makronutrientů, jíst samozřejmě hodně zeleniny a pravidelně se hýbat, to je nezbytné pro zdravý, trvale udržitelný životní styl.

Kvůli jakému impulzu jste kdysi začala rapidně hubnout?
V pubertě se mi začala měnit postava a já se s tím nedokázala vyrovnat. Vždy jsem hodně sportovala a byla přirozeně štíhlá. V pubertě jsem se ale začala „zaoblovat“ a já si připadala tlustá. Tehdy jsem opravdu hodně zhubla.

Rodiče o vás museli mít hrozný strach…
Ano, ale byla to právě mamka, která mi pomohla se z anorexie dostat. Začaly jsme společně vařit odlehčenou stravu, abych se naučila mít jídlo zase ráda. A povedlo se to!

V jednom komentáři vám ale uživatelka Facebooku vyčítá, že jste nyní ztratila ženské tvary…
Velká prsa jsem nikdy bohužel neměla a pro mého přítele (doufám) přitažlivá jsem. Velká ňadra se mi líbí, stejně jako pevný vypracovaný zadek, ale já takovou postavu nemám a ani mít (pokud bych se nesvěřila do rukou plastického chirurga) nebudu. Své tělo mám ale ráda a myslím, že právě ona sebeláska a spokojenost sama se sebou, dělá každou ženu přitažlivou. Mám za to, že to, jakým způsobem myslíme, tak i vyzařujeme.

Jak takové nenávistné komentáře zvládáte?
Není člověk ten, který by se zavděčil lidem všem a asi jsem čekala, že kromě silné fanouškovské základny (nesmírně si vážím každého fanouška, milého komentáře a podpory!) budu mít i pár negativních komentářů. Každý máme právo mít vlastní názor, kritiku přijímám, ale i kritika musí splňovat nějaké hranice lidské slušnosti a shovívavosti.

Možná jich ale bude přibývat, přeci jen, vaše vlogy jsou velkou sondou do soukromí. Nemyslíte, že toho budete litovat?
To se teprve asi ukáže, zda když jsem se svou kůži šla dobrovolně na trh, jestli mi to přinese nějaké problémy. Ale to bych se asi ani nemohla přihlásit do soutěže MasterChef, kdy vás sleduje hodně lidí, dělají si na vás určitý názor a pak vám buď fandí nebo vás „hejtí“. V TV se ukazuje jen část mé osobnosti a já chtěla ukázat, že i když v TV vařím většinou hodně poctivě, sama zastávám spíše lehkou česko-moravskou tradiční, lokální a sezónní kuchyni, kterou považuji za tu nejzdravější a pro nás jako Čechy a Moravany nejvhodnější.

Když už jsme u těch nenávistných komentářů, co říkáte na nenávist, kterou diváci chovají k vaší soupeřce Pavlíně? Vycházíte s ní?
Já jsem s Pavlínkou nikdy neměla žádný konflikt. Je pravda, že Pavlínka je hodně „svojská“, ale je to fajn holčina, se kterou ráda zajdu na kafe a pokecám o receptech, ale i o životě.

Je něco, co vám na MasterChefovi vadí?
Někdy mě zamrzí, že má jídla, která jsem připravila v soutěži, nejsou příliš vidět. Například při výzvě s vnitřnostmi mě bylo trochu líto, že má paštika z kachních jater servírovaná na perníku s kachní pěnou, cibulovým chutney a karamelovými vlasy nebyla vůbec vidět. Pamatuji, že tenkrát jsem si popálila prsty od karamelu tak, že jsem v nich úplně ztratila citlivost. Na druhou stranu ale respektuji, že díl se musí vejít do určitého časového formátu, tak se musí hodně stříhat.

Jak se změnila vaše role v Masterchefovi v průběhu natáčení? Jste nyní odolnější vůči stresu? 
Soutěž MasterChef je fyzicky i psychicky hodně náročná a jak se říká, co Tě nezabije to Tě posílí, tak v mém případě to určitě taky platí. Nemyslím si, že by mě soutěž změnila osobností – pořád jsem prostě obyčejná holka z Moravy, kterou baví vařit a taky jsem nikdy nebyla vyloženě „stresař“ a výzvy jsem vždy vyhledávala.

Na jaké jídlo jste do teď nejvíce pyšná?
Hodně mě potěší, když si vymyslím nějaký vlastní recept, který pak chutná všem. Jelikož mám ráda polévky a občas si zajdu na tradiční vietnamskou Pho, vymyslela jsem parafrázi této tradiční vietnamské dobroty – mé Moravské „FÓPÁ“ – tato polévka je připravována z našich lokálních a sezónních surovin a recept na ni najdete na webových stránkách www.selevi.cz, což je projekt, který dělám s kolegou a kamarádem Pepou. Také jsem ale pyšná samozřejmě na své castingové jídlo – tedy pečeného králíka na zelenině, s domácí česnekovou majonézou a křupavými bramborovými kroketami – toto jídlo mě myslím docela dobře vystihuje a jsem ráda, že jsem ho zvolila jako vstupenku do MasterChef kuchyně a získala za něj od porotců třikrát ANO.

Proč jste se dala dohromady zrovna se soutěžícím Pepou? Z doslechu vím, že lidem přijde, že se k sobě příliš nehodíte. Zdání klame?
S Pepou sdílíme stejnou, jak já říkám gastro filosofii. Oba propagujeme tradiční česko-moravskou kuchyni připravovanou z našich lokálních a sezónních surovin. Pepa miluje poctivou variantu těchto tradičních pokrmů, já jsem zastánkyní odlehčené varianty. Na našich webových stránkách najdou naši čtenáři každé jídlo vždy ve dvou variantách – jednou poctivě od Pepy a jednou odlehčeně ode mě. Jelikož je zdravý životní styl v prvé řadě o rovnováze, na každodenní konzumaci jsou vhodná má odlehčená jídla, naopak na svátečním stole to zase více sluší poctivým českým dobrotám od Pepy. Asi nejvíce nás také stmelil náš stejný životní sen otevřít si vlastní restauraci, založenou na kombinaci poctivých a odlehčených tradičních česko-moravských jídel. Bohužel korona pandemie uskutečnění našeho snu samozřejmě komplikuje.

Vy jste v projektu tedy ta, která propaguje zdravou stravu. Neříkejte ale, že občas nezhřešíte…
Jídlo miluji a také ráda, jak vy říkáte, hřeším! Zbožňuji smažený sýr s hranolkami a tatarkou. Toto jídlo se ale nedá jíst každý den (to by mi ani nechutnalo), ale čas od času na něj dostanu chuť a pořádně si ho vychutnám se vší parádou.

Jaký je váš cíl do budoucna, když zatím nevyšla restaurace?
Rozhodně se tím s Pepou nenecháme odradit, ale zatím je to jen sen. Realizace je v plenkách. Protože vím, že život nám přináší změny a nedá se moc plánovat, vím jen jistě jednu věc a to, že gastronomii bych se ráda věnovala i do budoucna, zároveň bych ale také chtěla propagovat zdravý životní styl. Myslím, že jídlo a zdravý životní styl k sobě jdou perfektně a já chci lidem ukázat, že jíst se dá kvalitně, chutně, ale také i levně, a přitom dodržovat zásady zdravého životního stylu. Mít vlastní televizní pořad propagující zdravou kuchyni a celkově vést lidi ke zdravému životnímu stylu by byl asi další splněný sen. Novým příležitostem se rozhodně nebráním a také plánuji vydání kuchařky.

Viki rozhodně nezahálí a nyní vydává prázdninový E-Book. Cílem E-booku je předat klíčové informace, které čtenáře naučí zdravému životnímu stylu. Kromě rad a doporučení o výživě a rozpisu konkrétních cviků, je v e-knize i motivační koučink, podle kterého se naučíte lépe pracovat se svým tělem a psychikou.

Čtěte také:

• Pavlína z Masterchefa: Je neuvěřitelné, co způsobila kauza bageta. Vyrostlo na ní Kilimandžáro zloby
• Viki z Masterchefa vyznává fitness život. Inspiruje cvičením i recepty a kulaté tvářičky jsou pryč