O anorexii již jistě slyšel každý. Možná jste něco četli, nebo slyšeli příběh o někom, koho anorexie postihla, a někdo se s tímto tichým nepřítelem setkal tváří v tvář, ať už ho anorexie zastihla osobně, či někoho z blízkého okolí. Nemoc je to velmi zákeřná, která rychle přijde, ale rozloučit se s ní nadobro trvá podstatně déle a boj je to tvrdý, který může kdykoliv vypuknout nanovo.

Anorexie

Nemoc zvaná anorexie je pojmem velmi známým, což je jistě dobře, jelikož když se o nějaké nemoci ví, je snadnější příznaky rozpoznat včas a začít bojovat. Mnohdy si lidé stále myslí, že je to nemoc výhradně modelek a je, či jejich okolí nemůže postihnout, což je velká chyba. Anorexie si nevybírá a stačí celkem málo a můžete jí podlehnout. Nyní se však nebudeme bavit o nemoci jako takové, ale o jejím možném návratu. K tomuto tématu jsme požádali o spolupráci prof. MUDr. Hanu Papežovou, CSc., která je vedoucí lékařkou Centra pro léčbu poruch příjmu potravy Psychiatrické kliniky 1. LF UK a VFN.

Paní profesorko, když pomineme anorexii jako onemocnění, když se někdo vyléčí z této zákeřné nemoci, je tam nějaká možnost, že se tento tichý nepřítel znovu objeví?
Bohužel ano, u anorexia nervosa je vysoké procento relapsů až 50 %, většinou v období další životní zátěže, ať je to těhotenství, vztahové problémy úmrtí někoho blízkého, selhání pracovní.

Bývá návrat anorexie u vyléčených pacientů častým jevem?
Návrat skutečně vyléčených pacientů není tak častý jako návrat pouze částečně vyléčených pacientů/pacientek, kteří nejsou schopni se zcela vyléčit, svou nemoc zcela opustit. Vyléčit totiž neznamená jen získat znovu normální hmotnost, ale také normální postoj, zdravější sebevědomí, schopnost vnímat a sdílet jiné důležité životní hodnoty než je dieta, štíhlost, zevnějšek.  

Lze vůbec anorexii jako takovou vyléčit? Nebo se jedná o nemoc, která již nadobro přetrvá?
Anorexie je nemoc vyléčitelná, důležité je začít s kvalitní léčbou co nejdříve. Uvědomit si problém, přijmout kvalifikovanou pomoc a nutnost vlastní motivace ke změně jídelního režimu i postojů.

Jak poznáme, že se tato nemoc znovu probouzí k životu? Může to někdo, kdo již anorexii prodělal, poznat již v začátku?
Hlavní příznaky jsou velmi podobné, postižení začínají opět se snížením příjmem potravy, zvýšenou nutkavou tělesnou aktivitou, zvracením, používáním projímadel a dalších prostředků na hubnutí, začínají se touto aktivitou více zabývat a také více ji tajit, izolovat se. Ti, kteří mají dobrý vztah ke svým terapeutům, dokážou včas přijít a pracovat na zastavení dalšího relapsu a vyřešení problémů, který mohl relaps spustit.

Když už se anorexie vrátí a pacienta opět postihne, lze se opět vyléčit?
Když se problémy vracejí, je třeba co nejdříve se vrátit k účinné léčbě. Jinak hrozí, že se problém stane chronickým a postupně se přidávají různé komplikace zdravotní, psychické i v oblasti sociální. Vidíme bohužel častější invalidizace mladých lidí i předčasná úmrtí.

Co s takovými pacienty děláte? Myslím ty pacienty, u kterých se anorexie opakovaně objevuje?
Pacienty opakovaně léčíme. Často je třeba hodně trpělivosti, profesionální pokory a týmové spolupráce.

Existuje nějaká časová frekvence, po které se nejčastěji anorexie vrací?
Z výzkumů víme, že zvýšené riziko relapsu je po propuštění z léčby po 3 a 6 měsících a pak při zátěžových stresových, traumatických situacích. Proto učíme lidi zvládat hlavně negativní emoce jinak než pomocí jídla.

Ještě mi řekněte na závěr, co byste doporučila lidem nebo rodinám, kteří mají doma někoho, kdo anorexii prodělal, a bojí se jejího návratu? Existuje nějaké prevence?
Kultivovat blízké vztahy, komunikovat, snažit se řešit konflikty a problémy, hledat hodnoty a smysl života „mimo talíř a postavu“. Naučit se společně jíst a jídlo si i užívat. Prevence je téměř samostatná kapitola, skutečně existují dobré i špatně programy a ty je třeba rozeznávat. Naše E-clinic nyní získala grant na preventivní program Zippy’s friends, zaměřený na první stupeň ZŠ, který pracuje s protektivními faktory (zvládání stresu, nepříjemných emocí, rozpoznání důležitých hodnot a zvládání významných problémů), které by měly přispět k boji proti nárůstu výskytu poruch příjmu potravy.  Program je zaměřen na podporu duševního zdraví a destigmatizaci psychických potíží a používán ve 30 zemích světa. Projekt byl v letech 2015-2016 podpořen Ministerstvem zdravotnictví ČR v Norských fondech (Malé grantové schéma, Psychiatrická péče). Realizujeme ho ve spolupráci s partnery Centrem sociálních služeb Praha, oddělením Pražské centrum primární prevence a norskou organizací Voksne for barn.

Více informací o této nemoci můžete naleznout na www.proyouth.eu nebo na www.asociaceppp.eu.

Dovolte mi ještě na závěr poděkovat za ochotu prof. MUDr. Haně Papežové, CSc., jejíž pomoci si moc vážím, a dodat, abyste měli oči dokořán, nikdy nikoho za nic neodsuzovali, anorexie může potkat opravdu každého!

Co je anorexia nervosa?

Anorexie či mentální anorexie je duševní nemoc spočívající v odmítání potravy a zkreslené představě o svém těle. Spolu s bulimií se řadí mezi tzv. poruchy příjmu potravy. Mentální anorexie začíná nejčastěji ve věku mezi 14 a 18 lety života, ale může se objevit dříve i později. Často začíná jako reakce na nějakou novou životní situaci či událost, se kterou se daný jedinec nedokáže vypořádat (přechod na střední či vysokou školu, rozvod rodičů, úmrtí v rodině apod.).

Pro anorexii je charakteristické snižování hmotnosti úmyslně vyvolané daným jedincem, které vyvolává jednak snižováním příjmu tekutin a potravy, dále zvyšováním energetického výdeje (cvičení), z dalších prostředků jimi využívanými je vyprovokované zvracení, průjmy či užívání anorektik a diuretik.

Anorexií trpí většinou ženy, ale jsou známy i případy, kdy touto nemocí onemocněli muži. Anorexií trpí v mnohých případech dívky ze sportovních a uměleckých škol - dívky chtějí mít výsledky. To však vede někdy až do extrémů, kdy dívka jí vatu, aby zahnala hlad.

Zdroj: www.wikipedia.org

Čtěte také:

TÉMATA:
ZDRAVÍ