První příspěvek přišel od čtenářky, která nechce být jmenována. Žádost respektujeme a vy si přečtěte její příspěvek o tom, že ne každý vysokoškolsky vzdělaný táta musí být ten nejchytřejší (a nejlepší).

Milá redakce a ženy In

Toto téma mě donutilo roztočit mozkové závity a vzpomenout si na soužití s bývalým manželem a jeho rodiči.  

Vdávala jsme se z rozumu. Studovala jsme Vysokou školu a proto i kluci, se kterými jsem se stýkala byli většinou vysokoškoláci. Ale nebyli to žádní inteligenti s kravatou a skriptama pod paží, většinou vysedávali v hospodě a šmelili zápočty,. S nimi jsem se také poprvé naučila kouřit trávu a zjistila jsem, že na to, abyste udělali zkoušku, nepotřebujete hodiny šprtání, stačí dobré kontakty.

Nejlepší kontakty měl Pavel, můj budoucí muž. Jeho táta měl vysoké postavení, zčásti přispíval sponzorskými dary na školu, takže profesoři se klaněli nejen jemu, ale i jeho synáčkovi. Vytvářel se v něm charakter nafoukaného spratka, který ještě ve třiceti chodil za tatínkem.

Já jsem si ale tohoto synáčka z bohaté rodiny vzala a porodila mu syna. Už v porodnici mu rýsovali budoucnost: bude to právník. Jako jeho dědeček, strýček a tatínek. Jenže Michal, tak se náš syn jmenuje nikdy nepatřil k jedničkářům, na základní škole měl i trojky. Co jsem si jen vyslechla od tchánovců, (u kterých jsme bydleli), že to není možné, že ten kluk snad asi ani není jejich syna (přitom Pavel udělal Vysokou jen kvůli tátovi), a po kom je tak blbý.

Pořád jsme se s mužem hádali, vadilo mi, že tchánovci uráží našeho syna, jejich jediného vnuka a že se ho Pavel nikdy nezastal. Jenže Míša na otci visel, neviděl okolní věci, nechápal je. Táta byl pro něho někdo, a když si pak našel milenku, ještě chodil s ním a s“ tetou“ na zmrzlinu. Nechápal, že to není tátova kamarádka a já jsem ho nechtěla v jeho očích očerňovat, přece jen to byl táta.

Vydržela jsem to takto až do Míšovi dospělosti, dlouhých 18 roků. S tchánovci pod jednou střechou, s mužem, který mi byl nevěrný, se synem, se kterým jsem se učila ve dne v noci, aby aspoň odmaturoval.

Po dvaceti letech manželství jsem požádala o rozvod a manžel nechápal, co se najednou s jeho hodnou a poslušnou ženou stalo. Dvacet let života s mužem, jen kvůli synovi. Už nikdy bych to neudělala, takto se obětovat. Syn stejně navštěvuje víc otce než mě, protože já mu nedávám tolik jako on a jeho rodiče. Žiju sama a snažím se najít nový smysl života, snad ještě není pozdě.

Pozdravuji všechny ženy a vzkazuji jim, naučte se mět rády hlavně samy sebe, než bude pozdě.

Prosím, abyste nezveřejňovali moje jméno, děkuji.

pozn. red.: Text nebyl redakčně upraven

_________________________________

Milá čtenářko. Smutný příběh. Držím Vám palce a přeji hodně štěstí do nového života. Nikdy není pozdě. A já myslím, že i syn si nakonec uvědomí, že peníze, faleš a přetvářka vaši lásku nepřebijí.
Pokud možno pěkný den
Saša

Téma dne 14. května: Může dítě (děti) zachránit rozpadající se vztah?

  • Jak tyto, vám známé příběhy, končí? Dobře, nebo špatně?
  • Myslíte, že dítě, ať už ještě nenarozené, nebo už ty, co jsou na světě, partnera udrží?
  • A proč ne?
  • Proč jsou někteří muži tak nezodpovědní, že „zasejí“ a utečou?
  • Vstoupila byste dvakrát do stejné řeky?
  • Chtěla byste dítě za každou cenu?
  • Držela byste rodinu pohromadě za každou cenu?
  • Třeba kvůli financím?
  • A co říkáte na volné soužití? Kdy jsou spolu partneři jen kvůli dětem a každý si žije po svém?

Téma je to široké, doufám, že i pro vás zajímavé.
Pište na redakční e-mail: redakce@zena-in.cz

Jednu ze čtenářek odměním pěkným dárkem: dětskou kosmetikou GARNIER KIDS (pro děti nebo pro vnuky)

darek.

Reklama