Bylo jí sedmnáct, když přesně před sto lety debutovala jako Anny Ondra ve filmu Dáma s malou nožkou. Tajně! Když si tatínek po premiéře náhodou přečetl v novinách recenzi, slízla od něj pár facek! Ano, že chce být herečkou, bájila od útlého dětství. Jenže on jí to zakázal!

Narodila se 15. května 1902 v rodině c. a k. důstojníka v dnešním polském Tarnówě. Dětství prožila se dvěma staršími bratry na mnoha místech mocnářství, jak to bývalo v rodinách oficírů běžné. Poslední štací byla chorvatská Pula na Jadranu, odkud na konci války přesídlili Ondrákovi už natrvalo do Prahy do nově vzniklé republiky. Tady nadaná a temperamentní Anička navštěvovala hodiny baletu a koketovala s herectvím, dokonce nastoupila jako elévka ve Švandově divadle. Tatínek jí však chystal kariéru poštovní úřednice.

K filmu se dostala náhodou. Přímo na ulici ji prý oslovil režisér J. S. Kolár a nabídl jí roli. Tato historka se stala námětem právě ono prvního němého filmu, který natočil J. S. Kollár spolu s Přemyslem Pražským. Když rodiče viděli, jak velký měl film úspěch, nechali se po počáteční bouři obměkčit. Dovolili Anny natáčet a ta si jako slušně vychovaná dcera oddechla, že je nemusí podvádět.
V roce 1920 potkala Anny Karla Lamače, svého osudového muže č. 1. To on objevil, že má nevšední komediální talent a začal ji obsazovat do svých filmů. To byl skutečný „lamač“ jejího srdce. Byla z toho láska jako trám i pracovní partnerství.

Zakládají spolu produkční společnost KALOSKarel, Anny, Lamač, Ondráková společnost. Velkým úspěchem je už první produkovaný film Bílý kůň, který kupuje německá UFA a díky ní se film dostává prakticky do celého světa. Brzy Karel Lamač točí po celé Evropě a nabídky z Vídně, Berlína, Paříže i Londýna přicházejí i pro Anny. V cizině používá herečka pseudonym Ossia Vald nebo zkráceně Anny Ondra, což se brzy ujalo i u nás.

Dvakrát Anny v Londýně natáčí i s mistrem hororu, tehdy začínajícím Alfrédem Hitchcockem. První film Blackmail je považován za Hitchcockův poslední němý snímek a zároveň za jeho první film zvukový, jelikož existují dvě verze, které se od sebe dost liší. Anny tu hraje blonďatou vražedkyni, stejně jako i v druhém jeho snímku ….a neuveď nás v pokušení.

Zatímco pro některé herce znamená nástup zvukového filmu konec jejich kariéry, případ Anny Ondrákové to není. Naopak! Ukáže se, jak je nadaná i hudebně, a kromě komediálních rolí se objevuje i v operetách a začíná točit i desky. Díky své skvělé jazykové výbavě nepotřebuje dabérku do německých, francouzských, ani anglických filmů. Natáčí ovšem i u nás, její poslední český film Důvod k rozvodu vznikl v roce 1937. Anny tu zazářila po boku Oldřicha Nového a Otomara Korbeláře. Poté již natáčela pouze v zahraničí.

Kromě práce však Anny myslí na svůj soukromý život. Je jí už třicet, ráda by se vdala a založila rodinu. Jenže Karel Lamač se k ničemu nemá.  Stále jen slibuje, že se vezmou, až dokončí film. Ale který? Po premiéře jednoho se už natáčí další film… Zůstává jen u slibů, a a to se Anny nelíbí.


V roce 1930 se Anny seznamuje s osudovým mužem č. 2. Je to boxerský šampión Max Schmeling (1905 – 2005). V té době žila v Německu, kde s Lamačem založili další produkční společnost Ondra-Lamač-Film. Opět velmi úspěšnou!  

A když se po více než desetileté známosti vztah Anny a Karla Lamače nikam neposouvá, přijímá žádost o ruku od věhlasného boxera. Udělala dobře! Jejich svatba se stala událostí roku 1933! Anny a Max Schmeling tvoří nádherný pár – on tmavovlasý, urostlý fešák, ona blonďatá krasavice, nefalšovaný nordický typ. Manželství je mimořádně šťastné a trvá neuvěřitelných 54 let až do hereččiny smrti v roce 1987. Lásku neohrozí ani velká tragédie v roce 1936, kdy těhotná Anny za nevyjasněných okolností havaruje v autě a přichází o nenarozené dítě. Bylo to právě v době, kdy kvůli těhotenství odmítla lukrativní nabídku z Hollywoodu na jedno z prvních zpracování filmu Jih proti Severu. V důsledku toho už pak nikdy nemohla mít děti.
V Německu na manžele sílil tlak ze strany nacistů, kteří by rádi tuto hvězdou dvojici propagandisticky využili. Nicméně Max Schmeling odmítl členství v NSDAP a také různá nacistická vyznamenání a co víc: v zápase o titul mistra světa podlehl černému boxeru Joe Louisovi. A to se neodpouští! Došlo i na židovský původ Maxova manažera, za nějž se Max rázně postavil. Přestože už Max překročil povolávací věk, musel narukovat do armády jako výsadkář na Krétu. A málem se z války nevrátil! Byl zraněn a následně v nemocnici dostal úplavici…


A po válce? Stejně jako mnozí jiní jsou Anny a Max nařčeni z kolaborace. Ale k tomu se oni nikdy nepropůjčili! Naopak zachránili židovské chlapce za tzv. Křišťálové noci. To ovšem vyšlo najevo až mnohem později - v osmdesátých letech.
O nějakém návratu na výsluní však nemůže být řeč. Anny se do Československa už nikdy nevrátila, nic dobrého by ji tady ani nečekalo. Dokonce tu na ni vydali zatykač. Po válce natočila už jen dva filmy – v roce 1951 západoněmecký muzikál Schön muss man sein, v němž skutečně zazářila, a v roce 1957 natočila s manželem Maxem (jejich druhý a poslední společný film) velmi úspěšnou komedii Zasnoubení v Curychu. Byl to pro Anny první a zároveň poslední barevný film.

Max Schmeling se sice do boxerského ringu po válce nakrátko vrátil, ale svá nejlepší léta měl už za sebou. Poslední zápas pak vybojoval v Berlíně v roce 1948. Následujícího roku se manželé přestěhovali do městečka Hollenstadt poblíž Hamburku. Tady si koupili dům s velkým pozemkem, kde si založili farmu na norky, kterou provozovali do roku 1953. Max Schmeling pak získal licenci na zastoupení firmy Coca-Cola pro oblast severního Německa.

Anny Ondráková zůstala do konce svého života elegantní dámou, která na svůj věk zdaleka nevypadala. Měla šmrnc, smysl pro humor a rozhodně nedávala na odiv svou někdejší slávu. Žila ve spokojeném manželství, mezi celebritami nevídaném. Dožila se krásných pětaosmdesáti let. Když v roce 1987 zemřela, podařilo se to jejímu manželovi před novináři zatajit. A poslední rozloučení proběhlo bez jakékoli okázalosti na místním hřbitůvku jen za účasti těch nejbližších. Přesně tak, jak si to Anny přála…

Foto: Wikipedie
 
V seriálu o zajímavých ženách jste si také mohli přečíst:

Reklama