Annie Londonderry musela být opravdu dobrodružné povahy. Ačkoli neměla příliš velké zkušenosti s jízdou na bicyklu, rozhodla se procestovat svět pomocí tohoto na konci 19. století módního dopravního prostředku. Sama se vydala poznávat neznámé kontinenty…

Co bylo jejím cílem? Objet zeměkouli za 15 měsíců a vydělat si 5000 dolarů. Na počátku totiž byla údajně sázka. Sázka dvou bohatých džentlmenů z jednoho bostonského klubu, kteří jí výše zmíněnou částku nabídli. Kdo byla tato odvážná žena?

Narodila se jako Annie Cohen v roce 1870 v lotyšské Rize, ale dlouho v rodné zemi nepobyla. Když jí byly čtyři roky, emigrovala rodina do Spojených států. V roce 1888, tedy v osmnácti letech, se provdala za Maxe Kopchovského. Brzy se jim narodily tři děti. Když se rozhodla pro cestu kolem světa, děti byly ve věku pět, tři a dva roky. Bylo to od ní dost troufalé, možná i nezodpovědné, opustit je (a samozřejmě i manžela) na tak dlouhou dobu. Na startu 25. června 1894 v Bostonu ji sledovalo na pět set diváků. Její dámský bicykl značky Columbia vážil čtyřicet dvě libry. Brzy jej ale vyměnila za jiný - pánský - zn. Sterling vážící pouhou polovinu. Také změnila oblečení. Místo původně nepraktické sukně oblékla dámské pumpky.Annie

Zvolila východní směr. Do francouzského přístavu Le Havre připlula na začátku prosince 1894. Na cestu po Francii, která trvala dva týdny, později často vzpomínala, i když právě na jihu u Marseille ji přepadli a okradli. Odtud se lodí dostala do Egypta, kde se pár dní zdržela. Dále pokračovala na východ až do Singapuru, Koreje a Japonska. Tam se v Jokohamě nalodila zpět do Spojených států do San Franciska. Odtud pokračovala jižně do Los Angeles a dál severovýchodně do coloradského Denveru. Do Bostonu dorazila opravdu za 15 měsíců 24. září 1895. Cesta byla nejen zkouškou ženské odvahy a odolnosti, ale i důkazem, že „moderní žena“, jak sama sebe Annie označovala, směle obstojí v mužském světě. Všude ji provázela publicita a cesta byla popisována v listech Buffalo Expres a New York World.

A kdo ji financoval? Na začátku dostala Annie nabídku 100 dolarů od firmy Londonderry Lithia Spring Water Company, která produkovala stáčenou pramenitou vodu, aby na svém kole umístila firemní logo. Také jí navrhli, aby si jméno „Londonderry“ přidala jako přezdívku ke svým jménům. Ostatně díky tomuto svému prvnímu sponzorovi vešla do dějin. Po cestě Annie prodávala své fotografie, ozdoby a různé suvenýry. A jako dobrá obchodnice pronajímala k reklamám nejen každičký kousek svého kola, ale i každý centimetr svého těla. Byla vlastně jakýmsi druhem pojízdné reklamní kanceláře. Jak popisoval list Buffalo Expres, na levém ňadru měla připevněnou stuhu s logem firmy, která jí zaplatila 400 dolarů, na pravé nohavici zase reklamu za 100 dolarů, právě uzavírala smlouvu na levou paži a nabízela volná záda – doufala, že se jí podaří lukrativní „pronájem“ za 300 dolarů.

Na cestu byla Annie vybavena dámským revolverem s perleťovou rukojetí, který ovšem nemusela použít. Kromě angličtiny ovládala i němčinu a švédštinu. Jen jednou spala pod širákem – to když únavou usnula na jakémsi hřbitově. Po návratu z cest se z Annie stala americká celebrita. Přestěhovala se i s rodinou do New Yorku, kde začala působit jako novinářka. Pochopitelně psala především o svých dobrodružstvích.

I když byla Annie v Americe devadesátých let 19. století senzací, její příběh upadl na dlouhá léta v zapomnění. Oživil jej poměrně nedávno, až vlastně skoro po 120 letech, Anniin praprasynovec Peter Zheutlin, který vydal o své odvážné a dobrodružné pratetičce knihu. Ta také vyšla v českém překladu…

V seriálu o zajímavých ženách jste si mohli přečíst:
Reklama