Anne Golon, stvořitelka markýzy andělů, našla svého ruského Joffreye v Kongu

Také milujete Angeliku? Já moc. Také díky Angelice jsem si nejspíš tolik zamilovala nejen Francii, ale i historii. Známější je samozřejmě Angelika filmová, kterou si nikdo nedovede představit bez Michèle Mercier a Roberta Hosseina. I když přesně za týden – 27. února – pakliže budete chtít porovnávat, budete mít možnost seznámit se s dlouho očekávaným prvním dílem nové filmové verze. Určitě se ale mezi vámi najdou mnohé, co znáte a máte rády její knižní podobu.

Svá díla psala pod různými pseudonymy, my ji známe pod tím nejznámějším - Anne Golon. První knihu napsala jako osmnáctiletá, i když jí byla vydána teprve o pět let později. Psaní se věnovala i po válce a úspěšně! Dokonce dostala literární cenu. V roce 1947 se rozhodla, že pojede do zahraničí a bude psát reportáže. A tak se vydala do frankofonního Konga. Tam čtrnáct dní po příjezdu čirou náhodou dostala za úkol napsat portrét jakéhosi geologa a chemika, který se v Africe zabýval hledáním zlata. Toto setkání jí změnilo život. Správně tušíte – byl to Annin pozdější manžel Serge Golon.

Doktor Vsevolod Sergeivich Goloubinoff byl o osmnáct let starší a pocházel z ruské šlechtické rodiny. Jeho otec byl vyslancem ruského cara v Buchaře. Po bolševické revoluci se rodině naštěstí podařilo z Ruska uprchnout do Francie. Vsevolod vystudoval přírodní vědy a později na studiích finančně podporoval své mladší sourozence. Ovládal mnoho jazyků, francouzsky samozřejmě plynně. Pseudonym Serge Golon poprvé použil, když byl požádán, aby napsal po válce své postřehy z Afriky. Také on dostal za tuto knihu literární cenu.

Foto: Anne Golonová na autogramiádě (2014)
Daniel Visse, CC BY-SA 4.0 <https://creativecommons.org/licenses/by-sa/4.0>, via Wikimedia Commons

V roce 1947 už ale byl zpátky v Africe, a zde se setkal s mladou novinářkou, která zrovna tehdy používala pseudonym Joëlle Danterne. A byla z toho láska, která trvala do Sergeovy smrti v roce 1972. V Africe se manželům narodil nejstarší syn Cyrille. Další dvě děti – Nadia a Pierre – přišly na svět už ve Francii, kam se v padesátých letech vrátili.

Usadili se ve Versailles, v domě Anniny matky. Zatímco nesmírně vzdělaný Serge dlouho nemohl najít práci, Anne psala. Byly to příběhy ze Sergeova mládí či postřehy z Afriky.

V roce 1952 dostala Anne úžasný nápad! Napíše příběh, který se bude odehrávat v době vlády krále Ludvíka XIV. Hlavní hrdinka – Angelika de Sancé de Monteloupe – byla na světě! K úkolu Anne přistoupila víc než zodpovědně, a tak nejdříve nastala doba studia historických materiálů týkajících se období 17. století. Byla to mravenčí práce, na tom se podíleli oba manželé. A pak začala Anne psát o Angelice. Civilní příjmení se jí nezdálo moc „literární“, a tak použila manželův pseudonym Golon.

Po úspěchu první knihy, která byla vydána v Německu, pokračovala Anne ve psaní. A knihy začaly postupně vycházet s obrovským úspěchem i ve Francii. Tam museli být uváděni jako autoři oba manželé. Už to byl ze strany vydavatelství prý velký ústupek! Nejraději by díla vydávali jen pod Sergeovým jménem. Pak se Golonovi přestěhovali do Švýcarska. Zde prožili několik krásných let v idylickém prostředí a zde se jim také narodila poslední dcera Marina. A Anne i tady dále rozvíjí Angeličiny osudy.

Nezapomenutelná padesát let stará verze Angeliky. Je vůbec možné ji překonat?

Když byl natočen první díl filmové pentalogie pod názvem Angelika, markýza andělů, byl to fenomenální úspěch! Premiéra se konala v prosinci 1964 v kabaretu Moulin Rouge na Montmartru. A neméně úspěšné byly i další čtyři následující díly. I když se filmové Angeličiny osudy liší od těch knižních, přece jen měli filmaři šťastnou ruku ve výběru zejména představitelky hlavní hrdinky. Žhavých adeptek – a slavných – bylo ovšem hodně! Uvažovalo se zejména o Brigitte Bardot, Catherine Deneuve, Marině Vladyové… Sama Bardotka zrovna natáčela nějaký kostýmový film a prý to byla ona, kdo Michèle Mercier místo sebe doporučila. Kdo ví, zda později nezalitovala. Filmy se odehrávaly v krásném prostředí, s krásnými kostýmy a nádhernou hudbou, jejímž autorem byl Michel Magne.

V roce 1972, to když Anne připravuje desátý díl Angeliky, nečekaně umírá její milovaný Serge. Pro Anne krutá rána! A zanedlouho se objevují další problémy. Začínají tahanice o autorská práva. Agentura si je přivlastňuje, díla nechává zkracovat a upravovat, nebývale profituje na zahraničních vydáních a paní Anne z nich nevidí ani frank. Dokonce to dojde tak daleko, že se objevují jacísi fiktivní dědicové. Spory se táhnou až do poloviny devadesátých let, kdy jsou konečně soudně práva paní Golonové vrácena. Jenže agentura se ani tehdy nevzdává, k definitivnímu ukončení sporů a finančnímu vyrovnání dochází teprve v roce 2004! Anne Golon se mezitím pustila do úpravy původního rukopisu a přípravy nového kompletního vydání, které začalo vycházet nejen ve Francii, ale také u nás - ve vydavatelství Fragment. Spolu s Německem se tak Česká republika stala první zemí, která se dočkala nových vydání.

O tom, že si konečně paní Anne Golon jako úspěšné autorky začali vážit i doma, svědčí udělení Řádu umění a literatury (L'ordre des Arts et des Lettres), který jí propůjčil ministr kultury 14. prosince 2010. Pozdě, ale přece! V roce 2007 přijela paní Anne Golon do Prahy, aby zhlédla v Divadle Broadway muzikál Michala Davida Angelika. A byla prý nadšená jak muzikálem a jeho hlavními představiteli, tak i Prahou, kterou navštívila poprvé.

Dlouhá léta se také jednalo o natočení nové verze Angeliky. Došlo k němu teprve po definitivním vyřešení sporů o autorská práva. Bylo samozřejmě otázkou, zda je možné překonat něco tak oblíbeného, jakým bezesporu po více než půl století staré kultovní snímky jsou. Byly sice naplánovány dva díly, natočen však byl pouze jeden. S natáčením prvních záběrů se začalo v září 2012 na zámku Schlosshof v Dolním Rakousku. Svatba Angeliky a Joffreye se pak odehrávala na nedalekém loveckém zámečku Eckartsau, další scény byly natočeny na rakouských hradech Rosenburg či Kreuzenstein.

Foto:  Zámek prince Evžena Savojského Schlosshof, kde se natáčely první záběry, je krásně opravený. Jeho návštěvu je nejlepší si naplánovat na podzim, kdy je nádherné počasí, všechno ještě kvete a je zde málo turistů
C.Stadler/Bwag, CC BY-SA 4.0 <https://creativecommons.org/licenses/by-sa/4.0>, via Wikimedia Commons

Z Rakouska se filmaři přesunuli do České republiky, kde probíhalo za účasti českých komparzistů natáčení v Telči, Kroměříži, na Křivoklátě, Pernštejně, Točníku, ale také v Praze… Teprve v posledních natáčecích dnech štáb zamířil do Belgie na zámky Château d'Attre a Château de Beloeil. Versailles si tedy v nové Angelice „nezahrály“.

Premiéra nové Angeliky byla v Paříži 18. prosince 2013

Film má dozajista nejen své fanoušky, ale také odpůrce, kteří budou neustále srovnávat…