Příklad Anny Tyrolské (1585-1618), která se stala římskou císařovnou i českou královnou, byť nepříliš známou, není zrovna typický. Byla totiž vyhlédnutou nevěstou už pro císaře Rudolfa II. (1552–1611). Jenže ten se – jak známo – nechtěl vůbec ženit. Žil v Praze se svou metresou Kateřinou Stradovou a měl s ní několik dětí. A přitom urozených nevěst měl zástupy! Každý sňatek si ale tak dlouho rozmýšlel, až potencionální „nevěstě“ došla trpělivost a vdala se mu! A to pak bylo teprve zle! Rudolf dostával záchvaty zuřivosti a urážel se! Jak si to mohla dovolit udělat?!


Asi podobně to bylo i s Annou Tyrolskou. I ona několik let čekala a dělala si marné naděje. Rudolf II. byl rovněž Annin bratranec, starší o 33 let. Jak to bylo možné? Byl totiž nejstarším synem a dědicem trůnu krále a císaře Maxmiliána II. a Anna byla zase nejmladší dcerou Maxmilánova bratra Ferdinanda Tyrolského z jeho druhého manželství s o více než třicet let mladší Kateřinou Gonzaga. Tu si Ferdinand vzal po smrti své ženy Filipiny Welserové, k níž zahořel velkou mladickou láskou, byť pocházela z kupeckého rodu, čímž si zadělal na velké problémy…  

Když už bylo jasné, že se Anna s Rudolfem svatby nedočká, obrátila svou pozornost k jinému bratranci – Rudolfovu o pět let mladšímu bratrovi Matyášovi (1557-1619). Ostatně mezitím se Rudolf dostal v Čechách do takových problémů, že ho česká šlechta, původně mu nakloněná, zcela jistě za vydatné pomoci jeho bratra Matyáše, donutila abdikovat a na trůn nastolila právě jeho. A za této situace došlo v prosinci 1611 ke svatbě Anny Tyrolské s Matyášem.
Matyáš byl sice velmi ctižádostivý, ale v podstatě veselý člověk, proto byla jeho svatba s Annou pojata jako velká slavnost. Věděl, že v Tyrolsku, Annině domovině, si na oslavy dost potrpěli a byl tím proslulý především Annin otec.
Sama Anna byla ale díky své bigotní matce vychována přísně katolicky. Velmi často se mrskala bičíkem se stříbrnou rukojetí, aby se potrestala za hříchy, ale mnohdy snad ani sama nevěděla, za jaké. Nespíš to byla prevence…
Na Annu Tyrolskou po svatbě čekal životní úkol – dát svému pětapadesátiletému manželovi očekávaného syna. Ačkoli se prý manželé velice milovali a manželství bylo považováno za šťastné, kýžený potomek se stále nedostavoval. A Matyášovi už v jeho věku sil ubývalo. Sice se tu a tam objevily zvěsti, že je mladá paní (no taky jí už táhlo na třicítku!) těhotná, ale stejně rychle byly k zármutku všech dementovány.

To už nežil císař Rudolf II., ten zemřel v lednu 1612, a tak Matyáš, který ho už předtím připravil o všechny tituly, připojil si nyní poslední, císařský, který Rudolfovi ještě zůstal. A samozřejmě jej získala i jeho žena Anna. K slavnostní korunovaci došlo ve Frankfurtu v červnu 1612. Konečně se splnil Matyášovi jeho životní sen. Ostatně Anně také. Čeho nedosáhla s Rudolfem, podařilo se jí s Matyášem.

Kdykoli to tehdejší neklidná doba dovolila, žili manželé nikoli v Čechách, ale v Hofburgu, a když jim tam bylo vedro, uchylovali se na lovecký zámek Gattenburg, tehdy mimo Vídeň. To bylo místo, kde se dnes nachází zámek Schönbrunn. A právě Matyášovi se připisuje zásluha na tom, že libozvučný název pozdějšího zámku vznikl od krásné fontány, kam chodil Matyáš v době lovu s oblibou pít.



Jak Matyáš stárnul, měl stále menší vliv na dění ve své rozsáhlé říši. A když začínalo být jasné, že se dědice s Annou nedočká, zvolil jako svého nástupce bratrance Ferdinanda z vedlejší větve štýrské. Nebyla to šťastná volba!

Matyáš byl sice také katolík, ale ne zdaleka takový fanatik jako jeho nástupce. Snažil se s nekatolickou šlechtou „rozumně“ domluvit, slíbil i dodržování Rudolfova majestátu. Přece jen mu záleželo na tom, jak velké daně bude z Čech dostávat. Peníze nutně potřeboval k financování válek s Turky, a tak příliš neprovokoval.

Ferdinand Štýrský byl ale jiné nátury. Tlačil na Matyáše, aby byl na českou šlechtu tvrdší a zároveň proti němu intrikoval. A Anna? Ferdinanda nenáviděla, ale nezbývalo jí nic jiného než pečovat o těžce nemocného a na lůžko upoutaného Matyáše, jehož dny se povážlivě krátily.

Kapucínská hrobka ve Vídni je místem posledního odpočinku všech významných Habsburků. Anna a Matyáš zde byli první pohřbení

Nakonec to ale byla Anna Tyrolská, která zemřela dřív. Bylo to v prosinci 1618. Svou milovanou choť přežil Matyáš o pouhé tři měsíce. Oba byli nejprve pohřbeni v klášteře klarisek, odkud byly jejich ostatky přeneseny v roce 1633 do nově vzniklé Kapucínské hrobky (Kaisergruft), jejíž založení Anna iniciovala.

Foto: Wikipedie

Na našem webu jste si mohli také přečíst:

Reklama