Foto: Česká televize
„Když přemýšlím o princeznách, které pro mě byly nějakým způsobem inspirací, vždycky mě napadne Libuška Šafránková jako Popelka,“ říká Anna Sofie s úsměvem. „Ale jinak jsem Elvíru na žádné konkrétní princezně nestavěla. Byla napsaná dost jasně a já jsem se spíš snažila, aby byla svá, aby z ní bylo cítit, že je samostatná. Mám pocit, že to potřebujeme vídat víc a víc, že ženy dokážou být spokojené samy se sebou.“ Elvíra je tedy postava, která není klasickou pohádkovou princeznou. „Snažila jsem se do ní dát prvky sebe samé, aby byla autentická. Hodně jsem nad ní přemýšlela a postupně se tak nějak přirozeně zrodila,“ doplňuje.
A i když by se mohlo zdát, že každá mladá herečka sní o tom, že si jednou zahraje princeznu, u Anny Sofie to tak nebylo. „Nikdy jsem neměla vysněnou roli princezny. Nechtěla jsem nutně začínat pohádkou, spíš něčím hezkým a smysluplným. Když jsem ale Elvíru začala poznávat skrz castingy a natáčení, strašně jsem si ji oblíbila a moc jsem si ji chtěla zahrát,“ přiznává. „A jestli sklouznu mezi princezny? Snad ne. Myslím si, že mám co nabídnout i jinde.“
Anna Sofie pochází z herecké rodiny, a tak jí je svět filmu a divadla blízký od malička. „Ano, vyrůstala jsem v tom prostředí, takže mi bylo vždycky přirozené. Některé z kolegů jsem znala už dřív od rodičů, ale třeba Oskara Hese jsem před natáčením neznala vůbec,“ popisuje. Přesto, že se pohybovala mezi známými tvářemi, jistota se nedostavila hned. „Byla jsem hodně nervózní. I když jsem některé herce znala, nikdy jsme spolu nepracovali. Věděla jsem, že jsou skvělí, a o to víc jsem si říkala: ‚Doufám, že jim to nepokazím.‘ Ale ukázalo se, že nejsou jen výborní herci, ale i moc fajn lidi, takže nakonec to bylo moc příjemné.“
Na otázku, jestli si chodí pro rady domů, odpovídá bez váhání: „Ano, když je potřeba, jdu se poradit s rodiči. Ale jinak mě nechávají dělat si věci po svém, jak to cítím. Co se týče herectví, moc mě nekritizují, ale když už něco řeknou, vždycky si to ráda vyslechnu. Kdo jiný by mi dal lepší zpětnou vazbu než oni?“
A jak bude vypadat její Štědrý den, kdy její pohádku uvidí celá republika? „Dělala jsem si legraci, že uspořádám velké promítání u nás doma a pozvu rodinu a kamarády,“ směje se. „Ale myslím, že nakonec budu ráda, když budu doma jen s nejbližší rodinou, s mámou a jejím přítelem. Budeme se společně dívat a já budu jen doufat, že to bude hezké.“ Překvapením bude pohádka nejen pro diváky, ale i pro ni samotnou. „Ještě jsem ji neviděla, neměla jsem žádný ‚sneak peek‘. Takže to bude velké překvapení, pro všechny i pro mě. Nervozita určitě bude,“ říká s úsměvem.
Vánoce má Anna Sofie moc ráda a na přípravách se doma aktivně podílí. „Zapojuju se hodně. Miluju Vánoce, zdobím stromeček, dělám výzdobu, peču s babičkou. Jsem u nás hlavní dodavatel cukroví,“ směje se. „My si ho většinou šetříme, takže sice se může jíst, ale jen trochu. Necháváme si ho hlavně na Štědrý den a svátky, a je vždycky fajn, když zbyde i do ledna.“ A kdy u nich doma začíná ta pravá vánoční atmosféra? „Takové ty první vlaštovky přicházejí po 17. listopadu. Ten svátek mám moc ráda a od té doby už to tak přirozeně přechází do Vánoc. Ale upřímně, já tu vánoční náladu v sobě mám klidně už od prázdnin,“ přiznává.
Na závěr dodává s úsměvem: „Ještě než přijdou Vánoce, těším se na 17. listopad. A taky na narozeniny kamarádů, které slavíme vždycky těsně před Vánoci. Ale na Štědrý den a na pohádku se samozřejmě těším úplně nejvíc.“
Zdroj: Autorský článek
Nový komentář
Komentáře