Že byl náš nejslavnější panovník mistrem diplomacie, je všeobecně známé. Karel IV. dokázal výhodně oženit nejen sebe, ale skvěle udat i své děti. Když se mu ve čtvrtém manželství narodila na začátku května 1366 dcera Anna, byl na prahu - na tu dobu - kmetského věku. Za pár dní mu bylo padesát, zatímco jeho poslední, nejplodnější manželka Alžběta Pomořanská byla teprve sotva dvacetiletá.
Jméno Anna dostala narozená princezna nejspíš po některé své příbuzné nebo rovnou na počest několika z nich. A už jako pětileté jí tatínek začal chystat budoucnost. Nejdříve ji zasnoubil s Albrechtem, synem bavorského vévody. Co si od toho pro Annu sliboval? Získání území patřící bavorským Wittelsbachům. Jenže po dvou letech narazil na vhodnějšího ženicha – teprve tříletého Fridricha z markrabství míšeňského. Proč byl nový „ženich“ vhodnější? Měl se v budoucnu stát kurfiřtem, tedy volitelem císaře, což pochopitelně bylo pro císaře Karla dost podstatné.
Anna Lucemburská
Foto: William Henry Mote, Public domain, via Wikimedia Commons
Dojednáno bylo tedy nejen věno, ale taky termín svatby. Měla se uskutečnit v roce 1381, kdy mělo být Anně patnáct let. Tedy v daleké budoucnosti! Jen tak mimochodem Karel IV. by už v té době byl tři roky po smrti. Jenže - k ničemu stejně nemohlo dojít. Karel opět změnil názor a objevil pro Annu ještě lepší partii! Richarda, syna anglického krále Eduarda III.
Ačkoli byl Karel celoživotní spojenec Francie, uvědomil si, že by nebylo marné sblížit se s Anglií. A jako dobrého stratéga ho napadlo nabídnout ruku své dcery Anny. Z jeho strany však zůstalo jen u plánů, realizovat je už nezvládl. Trpěl dnou a měl i další vážné zdravotní problémy. A co víc, někdy na podzim 1378 si při pádu – ani historikové přesně nevědí, zda ze schodů či z koně – zlomil krček levé stehenní kosti. A to je pro starší lidi problém i dnes. Byl upoután na lůžko, v ledových komnatách Pražského hradu dostal zápal plic a 29. listopadu 1378 zemřel.
Provdat Annu do Anglie dostal na svá bedra jeho nástupce a Annin nevlastní bratr Václav IV. Ten poslal do Londýna na jaře roku 1381 svého zástupce, který jeho jménem uzavřel spojenectví s Anglií. Mezi anglickou šlechtou však toto spojení populární nebylo – plynulo z něj jen málo politických výhod. Lucemburská princezna sice byla dcerou věhlasného císaře, ale v porovnání s bohatstvím anglického dvora nepředstavovala žádnou extra partii. A navíc! Anna do manželství nejenže nepřinesla žádné věno, ale za její ruku se naopak Richard zavázal poskytnout prakticky nevratnou půjčku ve výši dvaceti tisíc zlatých florénů a příslib dalších osmdesáti tisíc.
Anně v té době bylo patnáct let a byla na svou dobu mimořádně vzdělaná. Kromě češtiny ovládala němčinu a latinu a velice rychle zvládla i angličtinu. Po potvrzení svatební smlouvy se na podzim 1381 vydala na dalekou cestu do neznámé země. Cesta byla nebezpečná, ba přímo riskantní. Francie byla ve válce s Anglií a vznikly obavy, že by Francie mohla zabránit spojenectví Anglie a Čech. Tato svatba se jim prostě nehodila. Nakonec se ale Anna přes La Manche přeplavila a s početným doprovodem dorazila do Londýna před Vánoci 1381. Stalo se tak zásluhou diplomatického úsilí Annina strýce Václava Lucemburského, nevlastního bratra Karla IV.
Anna a Richard II.
Foto: Unknown English painter, Public domain, via Wikimedia Commons
S ženichem se Anna setkala v polovině ledna 1382 a hned o dva dny později se v kapli Westminsterského paláce konala svatba. A o další dva dny byla Anna korunována anglickou královnou. Richard byl o osm měsíců mladší než Anna a byl líčen jako krásný, mimořádně inteligentní a statečný mladík. Měl jemnou, bezvousou tvář a krásné plavé vlasy. Byl ke své mladé manželce neobyčejně štědrý, zahrnoval ji luxusními dary, věnoval jí několik zámků a také nezanedbatelný roční důchod. Vypadá to, že se zrodil mezi Annou a Richardem láskyplný vztah. Nevraživost naopak budila Annina stále početná družina. K srdcím svých poddaných se ale královna Anna brzy propracovala. V pravou chvíli u svého manžela orodovala a vymohla milosti za odsouzené. Její zásluhou se Richard svým odpůrcům nemstil.
Král Richard II., autor neznámý, konec 16. století
Foto: See page for author, Public domain, via Wikimedia Commons
Manželství trvalo dvanáct let a bylo podle všeho šťastné, nicméně potomky bohužel obdařeno nebylo. Existují dokonce nepotvrzené názory, že se Richard zřekl sexu, či že měl sklony k homosexualitě. Na vině ale mohla být „obyčejná“ neplodnost jednoho či dokonce obou manželů. Ostatně ani Annin nevlastní bratr Václav IV. nezplodil ve dvou manželstvích jediného potomka a dítě neměl ani Richard později se svou druhou manželkou, francouzskou princeznou Isabelou.
Anna zemřela v roce 1394 v osmadvaceti letech v době morové epidemie, která tehdy zachvátila nejen Anglii, ale celou Evropu. Richard se s její smrtí těžko smiřoval. Tehdy u něho propukla naplno duševní choroba, jejíž počátky byly patrné už i dříve. Byl prý skoro nepříčetný. Zámek, kde Anna zemřela, nechal zbourat, byl agresivní vůči svému okolí. Milované ženě dal postavit ve Westminsteru monumentální náhrobek, kam byl také o šest let později pochován. Tato skutečnost dala vzniknout pověsti o jejich veliké lásce, protože to bylo v anglických dějinách poprvé, kdy takto byli královští manželé pochováni bok po boku…
Závěr Richardova života je malinko zahalen tajemstvím. Byl sesazen, uvězněn a podle některých názorů zardoušen, podle jiných umořen hlady. Dnešní mediální obraz Richarda II. byl z velké části negativně ovlivněn Shakespearovým dramatem. Současní historikové k Richardovi zaujímají mnohem smířlivější stanovisko, dokonce i to jeho „šílenství“ bývá zpochybňováno…
Zdroj info: kol. autorů: Královská trilogie, 2006, Bauer Jan: České princezny na evropských trůnech, 2010
Nový komentář
Komentáře
Děkuji za zajímavý článek !
Moc pěkný a zajímavý článek
Děkuji za dnešní článek.
Krásné čtení, za které děkuji.
Díky za super čtení. Skvělý článek - jako vždy od paní Ládyové :-)
Děkuji za zajímavé čtení z naší historie.
Děkuju