„Chci život žít, ne ho odžívat a litovat všeho, co jsem neudělala,“ říká hned v úvodu Anna a říká, proč: „Mám toho zase sebou dost, vztahy, které se příliš nepovedly, zlomené srdce na mnoho kusů, single život bez závazků a jedno rande za druhým, ale pak jsem jednoho večera seděla na rande proti Alešovi a vše se rázem změnilo. K tomu nejlepšímu.“

„Říkala jsem si, že pokud mi do života vstoupí nový muž, budu obezřetná a nebudu se do ničeho vrhat po hlavě. Ale to se hezky plánuje, jenže ve skutečnosti vždycky raději poslechnete své srdce. Ochudit se o ty motýlky v břiše a přiblblý úsměv, to zkrátka a dobře nechcete…“

Anna se s Alešem seznámila přes Tinder, tu nejmodernější aplikaci, díky níž generace mileniálů navazuje ve svém hektickém životě, vztahy. Přiznala se, že byla vždycky proti a tento způsob randění odmítala, jenže nakonec i ona svůj názor přehodnotila.  

„Nebudu lhát, než jsem se potkala s Alešem, schůzky, které jsem zažila, byly velký adrenalinový zážitek a nebylo o co stát, ale pak to přišlo…“„Ten večer, kdy jsme se poznali, jsme už oba věděli, že je to to pravé. Že jsme se našli ve chvíli, kdy jsme to už oba trochu vzdávali a že to bylo to nejlepší, co jsme pro sebe mohli udělat. Od toho rande jsme už byli a jsme jen a jen spolu,“ vzpomíná na osudový pátek Anna a vypráví dál: „Nikdy jsem nebyla tak zamilovaná, jako jsem teď. Lásku jsme si vyznali čtvrtý den našeho nového vztahu, po týdnu jsme už věděli, že spolu chceme být napořád, a taky že jo.“

Pár se rozhodl pro společné bydlení, Anna si postupně začala balit své věci a stěhovat se k Alešovi.

„Moje kamarádky a nejbližší lidé v mém životě mě samozřejmě podpořili a fandí tomu, co právě prožívám. Těm, kteří mi radí, ať si dávám pozor, říkám, že nevím, na co čekat.  Je mi, kolik mi je, nechci už nezávisle a opatrně randit, chci něco opravdového a hlubokého a chci to jen a jen s ním. Najednou se mi totiž rozplynuly veškeré strachy a domněnky o tom, jak budu žít, teď už má vše jasné obrysy a věci jako manželství a rodina už se nejeví tak moc nereálně,“
stojí si za svým Anna.

„Všechny kostlivce a věci, které nebyly příjemné, jsme si řekli, víme o sobě prakticky všechno a ani jeden z nás neutekl. Naopak, nechtěli jsme už na nic čekat. Možná, že jsme se pro společný život a bydlení rozhodli spontánně a po pár dnech vztahu, ale bylo to to nejlepší, co jsem mohla udělat. Teď už věřím tomu, že na každého z nás někde čeká ten pravý, s nímž do vztahu dokonale „zakliknete“,“
dodává na závěr Anna.  

Také si přečtěte:

Reklama