Zatím platí, že pokud chtějí ženy nepřechýlenou formu příjmení, tedy bez koncovky -ová či -á, musí splnit určité podmínky. Mít nebo si zvolit jinou než českou národnost, popřípadě žít nebo se chystat na život v cizině. Pokud se schválí novela zákona o matrikách, tyto podmínky už nebude potřebovat splnit.
Co si o možnosti zvolit si variantu ženského příjmení myslíte? Dejte nám vědět v naší anketě.
Nový komentář
Komentáře
Mě třeba vůbec nenapadlo, že bych tohle měla řešit.
Proč? V této zemi je zvykem po svatbě změnit příjmení po manželovi. Sice existují i jiné možnosti, ale nějak mě nikdy nenapadlo o nich uvažovat. Nevznikla k tomu žádná potřeba. Vůbec mě neuráží mít příjmení po manželovi. Jeho příjmení je původem německé, po jeho předcích, kteří tam žili. Ale již několik generací rodu žije v Čechách a tomu se to příjmení logicky přizpůsobilo. Kdybychom se rozhodli žít v Německu, opět bychom se přizpůsobili a používali tu původní německou variantu. Ale nežijeme tam.
V jiných zemích jsou zase jiné zvyky. V Maďarsku kdysi žena přebírala i křestní jméno, když se vdala. Někde vůbec mají pro nás exotické způsoby pojmenovávání lidí. Dokonce ani není běžné, že by se měli všichni členové rodiny jmenovat stejně. Ostatně v době, kdy se lidi buď rozvádějí nebo ani neberou, není nic divného, když se jinak jmenuje matka, jinak její děti, nejlépe každé jinak, a jinak muž, se kterým žije. Jméno je pouhý identifikátor, a v úředním styku beztak je důležitější rodné číslo, v tuzemsku za nepatrný poplatek si dospělý svéprávný člověk může nechat zcela změnit své jméno. Třeba i několikrát za život. Proto mi celý ten boj za nebo proti koncovce -ová připadá jako příslovečné vlamování se do otevřených dveří.
My máme příjmení bez - ová. Ale každý má právo vybrat si příjmení, nevezmu si Vopičku, když nebudu chtít být Vopičková. Ale Božena Němec zní fakt blbě. Když už budete Brechi, Müller, Fischer, Votke, Sándor, tak neřeknu.
Já jsem pyšná, že patřím muži, kterého mám ráda, proto jsem pro -ová , jiný kraj jiný mrav, dokdy budeme přebírat vše od cizinců, už nyní vidíme, že tam rozhodně není vše tak ideální, jak jsme mysleli, než se nám otevřeli hranice.
Pracovala jsem s dívkou, která byla Polka. V Polsku se v příjmení koncovka OVÁ nebo OVA nepoužívá. Stalo se, že její kamarádka ji telefonovala a chtěla p. Bystroń. Na druhé straně telefonu zněla odpověď: Tady žádný Bystroň nepracuje.
já jsem pro sobodnou volbu. Je pravda, že s přechýlenými jmény jsou občas v cizině problémy. Mně se to tedy nestalo oficiálně, ale třeba ve Švédsku se naši známí mohli potrhat smíchy, protože koncovka mého jména -rová znamená prý ve švédštině prdel nebo tak něco.
Nechápu potřebu kohokoliv zasahovat do toho, jak se někdo jiný chce jmenovat. Nikdo by nikoho nenutil, vzdát se OVÁ. :) Snad jsme dost vyspělá a sebevědomá společnost, že jsme schopni pochopit, že to není jméno, co určuje hodnotu člověka. :) A že má každý právo si vybrat. Mě je osobně fuk, jak se kdo jmenuje. :) Důležité je chování, netrpím jinak žádnými předsudky.
Jinak soukromě za sebe dodávám, že nepřechýlené příjmení, stejně jako např. tetování, nebo piercing na viditelných místech, je výhodné v tom, že člověk na první pohled ví, s kým má tu čest a může tomu přizpůsobit následnou komunikaci.
Ovšemže souhlasím. Ale recipročně bych navrhovala pro muže právo bez omezujících podmínek na příjmení s koncovkou -ový.
Ať je to vyvážené a ať si může vybrat každý. Tedy téměř každý, protože i nadále bude přetrvávat diskriminace osob s příjmením, které se nepřechyluje vůbec. Například Kočí, Krejčí, Nagy, Janů, Petrů, Šerých... pro ty by se taky mělo něco vymyslet. A to nemluvím o slečně Lee-loo z filmu Pátý element, která se jmenuje stejně jako výrobce erotických pomůcek. 
Varianta bez -ová nebo -á není česky. Nejde o žádný feminismus, ale o gramatiku.