Jaký je váš vztah ke hřbitovům? Hlasujte v dnešní anketě a diskutujte o tom, zda jsou hřbitovy děsivé, nebo ne!
DISKUTUJTE: Jaké emoce ve vás hřbitovy vyvolávají?
Téma dne: Čeho se ve svém okolí bojíte a proč?
Pište mi o strachu ve vašem okolí. Bydlíte u jaderné elektrárny? Nebo nedaleko opravdu rušné cesty? Blázince? Máte za souseda vyléčeného pedofila? Stala se ve vašem okolí třeba nějaká vražda? Máte poblíž nebezpečný les nebo park? Bojíte se hřbitova za domem? A z jakého důvodu se těchto míst, lidí a věcí bojíte? Posílejte mi na téma: Místa, lidé a věci, kterých se ve svém okolí bojím...
- ... fotky s krátkým popisem.
- ... příběhy.
Čekám je na našem redakčním e-mailu...
- redakce@zena-in.cz
- Heslo: STRACH V OKOLI
Nejlepší příspěvky samozřejmě odměním zajímavými cenami!
Reklama
Nový komentář
Komentáře
Nejkrásnější procházky jsou po hřbitově, je tam nádherný klid, oni jako jediní nikomu do ničeho nekecají.
ToraToraTora — #19 Můj otec mě vodil po různých městech. Po hřbitovech. Obdivoval tam kytky!
Naopak, hrbitovy mam moc rada, zvlast ty starsi. Dycha z nich zvlastni atmosfera a klid, pusobi tak tajuplne. Uz jako mala jsem tam rada chodila s babickou a cetla si nahrobky, prohlizela fotografie a hroby malych deti me primo fascinovaly, a ze jich je na tech starsich hrbitovech pozehnane.
hřbitovy miluju - považuju je za zrcadlo města, průřez dějinami. Někdy je to krásne, jindy hořké "vyprávění" - a že by bylo hodně co vyprávět. O hrdinství kameníka, který v hloubce normalizačních let tesal německy poslední sbohem, o jiném "hrdinovi", který si na náhrobek pana předsedy jzd vypůjčil kámen od odsunutých "sousedů". O tom, jak bylo ceněno a placeno povolání úředníka, když mu rodina nechala přivézt hrobku od Olomouce do západních Čech. O nenávisti, když v příhraničí stojí náhrobky odsunutých rodin se sesekanými čely, aby ti, kteří se za čas vrátí, nemohli položit ani svíčku bez jistoty, že jsou u toho správného hrobu.
Když někde jsme, na hřbitov ráda zajdu, ač tam třeba nikoho nemám. Některé hřbitovy, náhrobky či hrobky jsou doslova umělecká díla.
Hřbitovů se nebojím, některé jsou přímo nádherné, dýchá z nich minulost.
macamala — #15 nechápu ty policajty, mohli vzít paní aspoň na zastávku autobusu a ne ji nechat za vraty od hřbitova, když už byl pro ně děsný problém ji promrzlou odvézt domů.
luneta — #14 No vidíš, u nás si lidi postavili nové domky a řada z nich má zahradu sousedící se hřbitovní zdí. A to nebyly levné pozemky.
jastura — #12 No a právě staří lidé se tam občas zapomenou, chodí si tam někdy "popovídat" a "vyzpovídat". Je chyba nějakého správce, to nezkontrolovat.
já musím odvrátit hlavu jen když kolem hřbitova projíždíme.Působí to na mě moc depresivně.Bojím se všeho kolem smrti.
jastura — #12 tak to přesně vystihuje dnešní dobu - nezájem. nesnáším neuctivost
macamala — #11 S přítelem jsme šli kolem hřbitova a před ním seděla na zemi stará paní. Zvedli jsme ji a ptali se co se děje - prý ji tam zamkli a kolemjdoucí zavolali měšťáky, aby jí pomohli. Zařídili prý, aby se paní dostala ven, ale i když sotva chodila, nechali ji na zledovatělém chodníku stát. Paní nezvládla vyjít zledovatělý kopeček a nejspíše by tam zůstala do rána, kdyby jsme ji nevyveli nahoru. Ještě větší štěstí bylo, že jel kolem chlapík, který jí volal měšťáky a chtěl se přesvědčit, že paní pomohli, takže ji odvezl domů a nemusela ještě dále mrznout někde na zastávce.
Jednou jsem byla na židovském hřbitově a přihnala se bouřka, to byla "paráda" v opačném slova smyslu.
Když jsem byla malá, stalo se mé babi, že byla uzamčena na hřbitově po "zavíračce". Naštěstí byla ještě relativně zdatná, že přelezla zeď. Občas na to vzpomenu, když jdu s kytičkou.
Bojím se jen lidské nenávisti a lhostejnosti... a o děti...
ne, kromě Aidsu se nebojim ničeho
My chodíme kolem hřbitova na procházku a někdy se chce syn podívat i ,,dovnitř,,....tak se projdeme mezi hroby,přečteme si kdo kde leží a jdeme dál
vůbec ne..naopak..vždycky se tam tak nějak zklidním
Spíš se bojím v parcích, ztemnělých ulicích........