Čtenářka Ondrasek74 se vám svěřila se svým životním osudem, jak ji zklamal muž a nyní je nadšená z postižené Aničky. Nejsem Američan, ale mám chuť zatleskat.

Již jednou jsem o své malé do Ženy-in psala. Je to moje největší sluníčko, přestože to není má krev. Aničku mám v pěstounské péči.

Hrozně moc jsem chtěla mít svoje děti a od malinka dvojčátka, pak se v mém životě stalo ale něco, co mi ho převrátilo naruby. Nejdřív mi děti zakázali mít a pak když jsem si to prosadila, tak to nešlo,  Začali jsem chodti po doktorech... možná to znáte.

První pokus IVF jsem podstupovala v říjnu 2008 nakonec z toho nic nebylo, protože jsem dostala trombozu do nohy. Byla jsem měsíc v nemocnice a když jsem se vrátila, dostala jsem ten nejlepší dárek k vánocům. Přítel mi oznámil, že je „těhotný někde jinde“ a odchází. Bolelo to moc, ale brzy jsem se vzpamatovala a podala si žádost o pěstounskou péči.

Dostala jsem krásnou holčičku Aničku, která má vrozenou vadu mozku - nemá úplně spojené jednotlivé mozkové polokoule. Prognoza nejista od úplného ležáku po téměř bezproblémový život. Anička ke mně přišla s tím, že se ve 2,5 letech stavěla na nožičky.

Jsme spolu skoro rok a Anička už mi uteče, jak to všechno doma poctivým cvičením dohnala. Je úžasná, když za mnou přijde a obejme mě, drží mě tak pevně kolem krku, až se ji klepou ručičky, jen abych se ji neztratila a říká mi mami.

Doma zažila týrání a pak už jen ústavbní výchovu. Trošku má problém ještě s řečí, ale domluvíme se. Vím ale, že ji musím vést k samostatné mluvě, aby ji rozumněli i jiní. Několik desítek slůvek už zvládne, jinak vydává spoustu zvuku a podle toho poznám, že mluví o kravičce, mašince...

Teď se krásně naučila říkat „jo“ no byla bych radši, kdyby říkala ano, ale ono to řekne tak krásně, ale hlavně chápe v jaké situaci to použít.

Z Aničky nebude nikdy žádný vědec, asi nebude mít ani maturitu, ale budu se snažit z ní vychovat samostatného člověka, který obstojí v dnešním světě.

Ondrasek74

Děkuji, Ondrasko74, za krásné čtení. Váš úděl z první poloviny článku byl krutý, ale je obdivuhodné, jak jste „vše zlé“ v dobré obrátila. Držím palce, ať se Anička stále zlepšuje a vám vydrží síla.

Dnešním tématem dne je stále Den dětí. Proč si je pořizovat, proč si je nepořizovat. Jsme na své děti hrdí, vkládáme do nich své ambice, Prostě si o nich povídáme. V redakčním mailu je ještě pár příspěvků, takže pošlete jen, když to bude příspěvek opravdu zásadní. A děkuji tímto všem, co přispěly…

redakce@zena-in.cz

Příspěvek, který se mi bude nejvíce líbit odměním pytlem s bonbony  nimm2

nimm 2

Atˇsi i děti ve vašem okolí užijí sladkostí…

Reklama