Miluji transparentní materiály.

 

Miluji tajemné kouzlo nedořečeného, naznačeného a záhadného.

 

Miluji transparentní organzy, mušelíny, pavoučkové síťoviny a křehké krajky.

 

Miluji a se zalíbením shromažďuji secesní šaty, blůzičky, čepečky a všechny ty drobné doplňky od límečků po rukavičky, které se dají ještě občas vyšťourat ve vetešnictvích a bazarech.

 

Už jako mladá holka jsem šmejdila po půdách a starých skříních a hledala poklady v podobě batistových záclon, polštářků a háčkovaných deček.

 

Jeden čas bylo obrovskou módou chodit v obarvených bombarďákách se štykováním, přes ně osámečkovanou spodničku s volány a košilku na ramínka.

 

A když nebylo, flikovalo se to právě z těch starých vetchých záclon a pianových přehozů

zděděných po babičkách.

 

Už ani nevím, jestli to všechno secesní bláznění bylo z nedostatku oblečení vůbec nebo vlivem západní ciziny, který sem nějakým nedopatřením pronikl.

 

Teď, když si prohlížím zahraniční publikace, nacházím podivuhodnou shodnost.

Jenom s nepatrným rozdílem několika dlouhých let

 

U nás zpožděných. Pochopitelně.

 

Dnes jsem v listovala ve Vogue a ke své radosti objevila návrat secese, se svými mušelínovými a krajkovými blůzami, se stojáčky i bez, s prosvítajícími podprsenkami či košilkami.

V černých i smetanově bílých barvách.

 

 

 

Takže dávám echo.

 

A vy, co se hroutíte, že to zase není nic pro vás. Mám tip.

 

Můžete mít třeba sto kilo a transparentních materiálů se nemusíte vzdát.

 

Nikde není řečeno, že musí mít podobu vypasované halenčičky.

 

Může to být klidně dnes tak aktuální volná tunika nebo šifónová rozepnutá košile.

Jen si pod ní oblečte neprůhledný top nebo kosticemi zpevněný živůtek

 

Nebo tak osvěžte nudné večerní šaty.

 

A věřte, že příležitostí kam vyrazit, bude v nastávající zimní sezoně jistě víc než dost.