„Nevíš náhodou, kde je ten...“
„Nic nevím, ani Babičku jsem nečetl!“
Taková je oblíbená odpověď některých mých kamarádů na dotazy, které považují za obtěžující, hloupé či jich se naprosto netýkající. A stejně jim to nevěřím. Je prakticky nemožné, aby někdo prošel českým školstvím a nečetl alespoň úryvek z Babičky!
Ačkoliv mne část českého školství minula, ani já Babičce neunikla. Celou jsem ji sice nečetla - do čtenářského deníku jsem text pěkně opsala od poctivějších kamarádů, já četla KODovky a indiánky, a když klasiku, tak Dostojevského a Bulgakova, s nějakou Babičkou si paní učitelka mohla trhnout patřičnou končetinou, ale úryvkům nahlas ve třídě předčítaným jsem se nevyhnula ani já. Babička zkrátka patří k české kultuře stejně jako Shakespeare k té anglické. Skoro by se chtělo říci: „Přišel jsem, viděl jsem, Babičku přečetl... a nepochopil jsem.“ Alespoň já nikdy nepochopila, odkud pramení sláva téhle knihy.
Včera tomu bylo už sto padesát dva let, co byl román Boženy Němcové poprvé vydán u nakladatele Jaroslava Pospíšila. Psát své nejslavnější dílo začala Božena o rok dříve, rok po té, co jí zemřel patnáctiletý syn. Babička je považována za dílo realistické a autobiografické a především na jeho základě vznikly rozsáhlé spekulace o příbuznosti Boženy s kněžnou Zaháňskou.
Přestože díla Boženy Němcové byla v českých vlasteneckých kruzích ceněna už za jejího života, žila sama autorka setrvale v bídě a byla nucena často prosit o pomoc, které se jí však dostávalo poskrovnu. Druhého vydání Babičky se dočkala necelý rok před svou smrtí. Když pak v lednu roku 1862 konečně dostala z Litomyšle první sešity druhého vydání, byla už těžce nemocná. Ještě do nich stihla vepsat věnování dceři Doře a sestře Josefa Franty Šumavského - Markytě. Poté upadla do bezvědomí a v úterý 21. ledna 1862 o šesté hodině ranní v pražském domě U tří lip zemřela.
Babička se stala skutečným bestsellerem až po Boženině smrti. Českých vydání Babičky bylo přes tři stovky a dílo bylo přeloženo do více než dvou desítek jazyků. Babička je zkrátka klasika, kterou četl snad každý... Alespoň kousek, když ne celou.
Četla jste Babičku? Jako povinnou četbu nebo dobrovolně? Líbila se Vám? Kterou část máte nejradši? Vzpomenete si ještě na to, o čem Babička je? Myslíte, že si zaslouží svou popularitu? Znáte jiná díla Boženy Němcové?
Nový komentář
Komentáře
a....: to urcite, kdyby nebylo jeji dilo vyznamne, tak se o nem dodnes nevedou debaty, pri kterych se lidi hadaji do krve. (viz ruzne seminare, prednasky a polemiky literarnich vedcu). Tak jak se projevovala ona jako zena ve sve dobe muze jen blazen nebo velka osobnost.
monacha: Ani mi toho nekrofilního magora nepřipomínej
, ale ona, právě proto, že ty emoce byl pro ní životní motor, jim to trpěla a ještě jim pomáhala.
Ale k té Němcové, není to spisovatelka světového formátu, ale to její dílo rozhodně má svoji hodnotu.Když se na něj podíváš v kontextu doby, musíš ji každopádně považovat za spisovatelku, která si tu pozornost zaslouží. Co se týče jí jako člověka, její hlavní problém byl asi v tom, že byla extrémně emotivní a z toho vyplývaly všechny její kotrmelce v životě. Když se pak podíváš na její korespondenci, musí ti jí být jako člověka líto, protože ti chlapi se k ní chovali neuvěřitelně hnusně
Na Babicce je docela zajimave, jak tam nefunguji matky. Viz upjata matka Barunky, nemocna matka Kristly nebo Viktorka, ktera zabije sve dite... Nejaka profesorka o tom psala zajimavou studii. Nazory Heleny Sobkove na puvod Nemcove uz jsou take vyvraceny. Ale je to zajimava cetba. a...: Machovy deniky jsou super, ne?
Nyotaimori: no, těžko říct, jak by dopadla, kdyby žila "spořádaným" manželským životem. V její době trpět rakovinou ženských orgánů se stálým krvácením, to musela být hrůza. Často cestovala, hygiena, zdravotní pomůcky...neměla to snadné. A do toho hádky s právem nespokojeným manželem. No nic, dnes to musím zabalit, ahoj
Nyotaimori: logické by to bylo, ale fakt to má základ v jejích bolestech. Měla toho hodně, jiné by bohatě stačily ty čtyři děti. Ona u toho vedla poměrně rušný společenský život a to jí na zdraví rozhodně nepřidalo. Taky to zabalila ve čtyřiceti.
Majucha: Blesk bohuzel nectu, takze nevim, jestli tam o tom neco psali... Tohle mam z jeji korespondence a zivotopisu...
Majucha: kdo koho odsuzuje? me to nahodou prijde super... rekla bych, ze jsem o jejim zivote cetla dost, a informaci mam urcite vic, nez nam hustili ve skole. Presto mam ale pravo vyslovit nazor, ze mi jeji dilo prijde nekvalitni
Nyotaimori: ona byla dost nemocná, mám dojem, že si právě na slezinu stěžovala - než se přišlo na to, že má rakovinu - a zlomyslní "kamarádi" si z toho dělali legraci tak hloupě, že jí po straně říkali Slezina. Mám dojem, že je to někde v korespondenci o ní. Ani na ty milence štěstí neměla. Byla hodně vášnivá a opravdová, to chlapy děsí.
Majucha: ono je to všeobecně známo. Na základce se to sice neučí, tam se to obezřetně obchází, ale ona byla opravdu hodně nekonvenční. První velkou chybou bylo, že ji provdali v podstatě násilím - podle mě chtěli přehodit odpovědnost za její ctnost na manžela, protože byla od dospívání byla krasavice, za kterou se chlapi otáčeli. Dnes by se normálně vybouřila a byl by pokoj. Co ale měla holka dělat: vzdali ji za usedlého muže, se kterým si na jedné straně rozuměla politicky, ale který jí napráskal v krátkém sledu 4 děti. Žádná pračka, žádné polotovary. Měli sice služku, ale... Nemohla umět hospodařit, bylo to ještě dítě plné ideálů. Literatura byla pro ni únik od starostí. A ti chlapi se k ní chovali hrozně, myslím milence. Co si myslit o lékaři, který se s ní vyspí, a pak o ní ve společnosti mluví jako o Slezině?
Majucha: stejně je škoda, že už tehdy nevycházelo takové seriozní a objektivní čtivo jako je Blesk (nějaká biedermaierovská verze s hanbatými perokresbami místo fotek
). Konečně bysme se dozvěděli odpovědi na otázky typu "kdo, co, s kým, proč a za kolik" týkající se celého toho našeho slavného "národního obrození"
monacha: Jak já těm mužům závidím, když je ještě někdo po stopadesáti letech lituje, že ta jejich nebyla vůbec "pro rodinu" a tudíž s ní měli pekelnej život. Že by ta paní měla třeba jiné kvality, kvůli kterým jsme dneska nezapomněli ani její jméno a dokonce díky ní máme v povědomí jejího manžela, to je pro tebe asi nepodstatné, viď? A vůbec, Mácha byl taky pěknej dobytek a ostatní umělci..ani nemluvit, všechno by se to mělo střílet na potkání , žejo???
monacha: No fúúúúj!
Meander: Ok, tak oba...Proc lituju jejiho manzela? Protoze si vzal zenskou, od ktere cekal, ze se bude chovat jako vsechny v te dobe. A ona misto toho byla spatna hospodyne, neumela setrit, mela verejne nekolik milencu, rada parila a vubec se pro tu dobu nehodila.
Babicku miluju...cetla jsem ji (dobrovolne) nekdy v 10 letech, pak v puberte, pak na VS a vzdycky v ni najdu neco, co me prekvapi a ceho jsem si driv nevsimla. Navic: na VS me ucila v seminari o Nemcove prof. Janackova (kapacita na ceskou literaturu 19.st.), naprosto uzasna dama, a ta nam pomohla odkryt dalsi roviny...Timto ji dodatecne dekuji
Mam vsech 7 dilu Kaji Marika a druhy dil mam rozecteny uz cca 15 let...Hec!!!
mzdovka 61: Vidíš, a můj syn Babički přečetl v té (tuším) wedmé třídě dobrovolně a dokonce u ní brečel. Je to jedna z asi pěti knížek, které dočetl, tak na ní asi něco bude, když zaujala i jeho - nečtenáře. Já ji četla taky mockrát, stejěn jako povídky od němcové.
P.S. Přesvědčili jste mě,že komouši zmanipulovali v Enc.slovníku i vysvětlení,cože je literární útvar pohádka.
mindulinka: Drak měl jednotvárnou stravu,stejně by vyhynul na nedostatek potravy.Pric mu vlastně zkrátil trápení.
Nyotaimori: Já si pamatuju, jak jedna deska pohádek končila Slavíkem a růží a já s brekem vždycky vylezla z postele a chtěla, aby to rodiče vypnuli. Dneska takhle prchají z pokojíčku moje děti, protože to poslouchají taky. Přesto mám pohádky od Oscara Wildea fakt ráda, ale jako dítě jsem je nenáviděla.
Pohádky končí dobře - ale jak pro koho - drak zabitý princem by s tím asi nesouhlasil