„Nevíš náhodou, kde je ten...“
„Nic nevím, ani Babičku jsem nečetl!“
Taková je oblíbená odpověď některých mých kamarádů na dotazy, které považují za obtěžující, hloupé či jich se naprosto netýkající. A stejně jim to nevěřím. Je prakticky nemožné, aby někdo prošel českým školstvím a nečetl alespoň úryvek z Babičky!

Babičce nelze uniknout
Ačkoliv mne část českého školství minula, ani já Babičce neunikla. Celou jsem ji sice nečetla - do čtenářského deníku jsem text pěkně opsala od poctivějších kamarádů, já četla KODovky a indiánky, a když klasiku, tak Dostojevského a Bulgakova, s nějakou Babičkou si paní učitelka mohla trhnout patřičnou končetinou, ale úryvkům nahlas ve třídě předčítaným jsem se nevyhnula ani já. Babička zkrátka patří k české kultuře stejně jako Shakespeare k té anglické. Skoro by se chtělo říci: „Přišel jsem, viděl jsem, Babičku přečetl... a nepochopil jsem.“ Alespoň já nikdy nepochopila, odkud pramení sláva téhle knihy.

Pravda o Viktorce
Včera tomu bylo už sto padesát dva let, co byl román Boženy Němcové poprvé vydán u nakladatele Jaroslava Pospíšila. Psát své nejslavnější dílo začala Božena o rok dříve, rok po té, co jí zemřel patnáctiletý syn. Babička je považována za dílo realistické a autobiografické a především na jeho základě vznikly rozsáhlé spekulace o příbuznosti Boženy s kněžnou Zaháňskou. Babička ovšem obsahuje i pasáž romantickou - příběh Viktorčin, který je ostatně, alespoň podle otce Karla Čapka, nepravdivý. Viktorka prý po vraždě svého prvního dítěte, které měla s vojákem, ve vězení zešílela. Po propuštění ovšem nadále žila jako potulná žebračka, porodila další nemanželské dítě. Pod vlivem alkoholu, kterému holdovala, propadala čas od času zuřivosti a nakonec zemřela v šestasedmdesáti letech, a Boženu Němcovou tak přežila o šest let.

Chudý život - bohatý pohřeb
Přestože díla Boženy Němcové byla v českých vlasteneckých kruzích ceněna už za jejího života, žila sama autorka setrvale v bídě a byla nucena často prosit o pomoc, které se jí však dostávalo poskrovnu. Druhého vydání Babičky se dočkala necelý rok před svou smrtí. Když pak v lednu roku 1862 konečně dostala z Litomyšle první sešity druhého vydání, byla už těžce nemocná. Ještě do nich stihla vepsat věnování dceři Doře a sestře Josefa Franty Šumavského - Markytě. Poté upadla do bezvědomí a v úterý 21. ledna 1862 o šesté hodině ranní v pražském domě U tří lip zemřela. Bylo jí pouhých dvaačtyřicet let. Pohřbena byla s pompou a slávou, které se jí nedostávalo za života. Nákladný pohřeb hrazený českými vlastenci ostře kontrastoval s neschopností těchto „obdivovatelů“ díla Boženy Němcové pomoci jí za života.

Babička se stala skutečným bestsellerem až po Boženině smrti. Českých vydání Babičky bylo přes tři stovky a dílo bylo přeloženo do více než dvou desítek jazyků. Babička je zkrátka klasika, kterou četl snad každý... Alespoň kousek, když ne celou.

Četla jste Babičku? Jako povinnou četbu nebo dobrovolně? Líbila se Vám? Kterou část máte nejradši? Vzpomenete si ještě na to, o čem Babička je? Myslíte, že si zaslouží svou popularitu? Znáte jiná díla Boženy Němcové?

Reklama