Někdy se můžete setkat s označením zkratkou A1/1, zejména v chovatelství a dostizích.

Však dostihy byly také tím, proč se anglický plnokrevník vůbec zrodil. Šlechtila se v něm rychlost a chuť bojovat o vítězství.

 

Nahlédnutí do historie

I když přídomek „anglický“ získal až s rozmachem dostihového sportu v 17. a 18. století hlavně v Anglii, toto plemeno má původ v orientálních koních, kteří také vynikají vytrvalostí a rychlostí. V Anglii ovšem zažívá rozmach, který má jediný cíl – uspokojit touhu šlechty po dostihovém rychlém koni. Vliv arabských koní přestává po roce 1770, kdy se chov uzavírá už pouze pro koně anglického plnokrevníka.

Na začátku celého plnokrevného chovu stálo stádo arabských klisen a tři hřebci. Nejslavnější z nich je nejspíš Darley Arabian, hnědák, kterého jeho majitel lord T. Darley vyměnil za zbraně od arabského šejka. Další dva se jmenují Berley Turc a Godolphin Barb.
Darley Arabianův potomek Elipse, nikdy neporažený legendární kůň, pak založil další významnou linii. Dodnes každý anglický plnokrevník musí doložit svým rodokmenem příslušnost k jednomu ze tří těch úplně prvních hřebců, kteří stáli u zrodu. Plnokrevný kůň, který má své předky i mezi jinými sportovními či jinými plemeny koní, je pak nazýván polokrevník.

Laik ho na první pohled nerozezná, bývá však těžší, robustnější a má mírnější povahu.

 

Zpočátku se tito koně chovali pouze v Anglii, až ve 20. století se rozšířili do celého světa. Dostihy se stávají atraktivní záležitostí a chov je pečlivě zapisován do plemenných knih. Platí například pravidlo, že hříbě musí být pojmenováno jménem, jehož počáteční písmeno se shoduje s jménem matky.

Všechna tato jména pak podléhají schválení, slavná jména se nesmí opakovat, maximálně jednou za několik let.

 

Anglický plnokrevník natolik vyniká svými vlastnostmi, že byl využit při šlechtění dalších plemen, například amerických klusáků, angloarabů, nebo amerického jezdeckého koně.

 

Dnešní využití

Je zpravidla dostihové či v parkurech, military a drezuře. Jsou rychlí, dobře skáčou, ovšem v porovnání s jejich arabskými předky jsou velmi málo vytrvalí. Zatímco arabský kůň zvládne několik hodin cvalu v kuse, anglický plnokrevník vydrží sotva pár desítek minut.

Jeho rychlost a eleganci můžeme obdivovat na dostihových drahách. Hříbata se seznamují se sedlem již v roce a půl, ve dvou letech začínají závodit a o rok později se běhá tzv. klasická trojkoruna, což je soubor tří prestižních dostihů. Velká jarní cena v květnu, České derby v červnu a St. Leger v srpnu či září. Výsledky těchto dostihů mají často vliv na další zařazení či nezařazení do chovu.

Z výše uvedeného vyplývá, že anglický plnokrevník brzy vyspívá, přesto někteří trenéři koně pošetří a nechají ho dostatečně uzrát. Zběsilý úprk za brzkým úspěchem nebývá vždy správným řešením.

Koně, kteří v dostizích doslouží, velmi často končí u soukromých majitelů.  Je sice krásné mít doma vysloužilého šampióna, ale je to oříšek pro zkušeného člověka. Je velmi často třeba takového koně dávat do pořádku i po stránce zdravotní. Může mít problémy s pohybovým aparátem, šlachami apod.

 

 

Povaha

Jejich chtivost po soutěžení se projevuje i v jejich povaze. Nejsou nervní, ale potřebují svůj řád a klid. Pokud navíc kůň pochází z dostihového prostředí, jakýkoliv lidský ruch mu může připomínat dostihy a probudí se jeho nezvladatelná touha běžet a běžet…
                    

Vše ale záleží na individuální povaze koně. Některý je stvořen jen pro běhání a jiný nad svým počínáním přece jen více přemýšlí a zaslouženého důchodu si dokáže užít. Přesto je anglický plnokrevník považován za koně se spíše problematickou povahou, potřebuje profesionální přístup a nebývá příliš přátelský, což je způsobeno jeho vyšlechtěním  – musí časně vyspět, aby byl už ve dvou letech schopen běhat dostihy.