Svou přecitlivělost nazývá problémem, za který se stydí a který ji skoro každý den přivádí do řady trapných a nepříjemných situací.

„Nejsem schopná normálně reagovat na všední situace. Několikrát denně mám slzy v očích a mokrý kapesník v ruce. Stává se mi to třeba v práci. Vyskytne se nějaký problém, za který třeba ani nemůžu, ale nedokážu si obhájit svou pravdu. Snažím se o tom normálně mluvit, ale v jakékoli nepříjemné situaci my jdou slzy do očí. Tím úplně ztrácím autoritu a šéf i kolegové na mě vždycky koukají jako na blázna,“ popisuje Anežka.

Ta podle svých slov pláče i několikrát denně z dojetí i naštvání. Když vidí roztomilá miminka v reklamě na plenky, má na krajíčku. A zrovna tak, když projde venku kolem bezdomovec. „Dokáže mě rozbrečet i prodavačka v obchodě, kterou vůbec neznám. Když se na mě neusměje nebo mi odsekne, protože se zrovna špatně vyspala. Nedokážu to ovládnout, jakmile se mi chce brečet, musí to ven a nejde to nijak zastavit,“ svěřuje se Anežka.

Počítání do deseti nepomáhá

Ta se prý chová stejně ve kterékoli fáze měsíce, bez ohledu na to, jestli má menstruaci nebo nemá menstruaci či je zrovna úplněk. Na svůj problém už mnohé vyzkoušela, pravidelně se snaží meditovat, ve vypjatých situacích zhluboka dýchat a počítat do deseti, ale slzy jí stejně do očí jdou několikrát denně.

„Není to tak, že bych propukla v hysterický pláč, to se mi nestává, ale jakmile mi spadne první slza, valí se za ní další a nejde to hned zastavit. Často si tak připadám jako malá holčička a šéf tak se mnou i jedná. Vím, že si všichni v práci ťukají na hlavu a říkají si, že jsem asi blázen,“ říká Anežka.  

V posledních dnech Anežka stále častěji uvažuje o návštěvě psychologa. Už prý nechce být tou divnou, co pláče v koutě. „Po novém roce se poohlédnu po nějakém odborníkovi v mém okolí a doufám, že mi pomůže. Můj problém mě totiž asi brzdí i v kariérním postupu. Nemůžu dostat na starosti tým lidí, abych ho vedla, když jsem tak nevyrovnaná,“ uzavírá Anežka.

Čtěte také:

Reklama