Momentálně je Aneta v šestém měsíci těhotenství a o přítomnosti či nepřítomnosti manžela u porodu se s Tomášem dohaduje v podstatě od chvíle, kdy zjistila, že je v očekávání.
an.jpg
Foto: Shutterstock

„Moje kamarádky řeší spíš opačný problém, že partnery u porodu chtějí, ale jim se moc nechce, protože se bojí, že to psychicky neunesou. Co já bych za to dala. Tomáš u porodu být chce, prý by klidně i rodil, ale nemůže, takže tohle je jeho důležité právo. Myslí si, že kdyby u porodu nebyl, nevytvoří si se synem tak pevné pouto jako já,“ popisuje Aneta.

Ta jeho přítomnosti na porodním sále není vůbec nakloněná. Hlavní roli má v jejím odmítavém postoji zejména stud a obava z toho, že se na ni manžel po porodu začne dívat úplně jinak než dosud.

„I když zatím nemám vlastní zkušenost, tak je pro mě samotný proces rození dítěte něco ne úplně pěkného a vlastně docela nechutného. Netoužím po tom, aby mě partner, kterého mám potom ještě mnoho let sexuálně vzrušovat, viděl v tak ponižujících pozicích a při tlačení. Čtu si o porodech, a to je samý nástřih hráze, krev, voda, další tělesné tekutiny a taky věc, ze které mám největší trauma – únik stolice. Jak bych potom Tomáše mohla ještě někdy přitahovat, kdyby mě viděl, jak se při tlačení našeho syna pokakám,“ zoufá si Aneta.

S přítomností další osoby u porodu (vyjma personálu) musí souhlasit vždy dotyčná rodička. Pokud se tedy Aneta rozhodne, že manžela přímo na porodním sále skutečně nechce, bude muset zůstat venku.

„Hrozně se o tom hádáme. Měla bych být kvůli miminku v klidu a zatím jsem akorát ve stresu. Tomáš mi tvrdí, že mi chce u porodu pomoct, držet mě za ruku, podpořit mě, a že mě potom bude obdivovat ještě víc za to, jak jsem silná žena. Nemusím se prý bát, že už bych ho potom nepřitahovala. Ale to říká teď, u žádného porodu ještě nebyl, tak nemůže vědět, jak se bude cítit. Vůbec nevím, co budu dělat. Asi to přestanu řešit a uvidím v porodnici podle konkrétní situace,“ tvrdí Aneta.

Čtěte také:

Reklama