Když se ohlédnete za původním filmem, proč si myslíte, že se stal takovým hitem?
Myslím, že jsme měli několik věcí, které nám šly naproti: Meryl Streepovou, Stanley Tucciho, Emily Bluntovou v jedné ze svých vůbec prvních rolí. Měli jsme tyto neuvěřitelné herce, mezi kterými byla skvělá chemie. Pakrežisér David Frankel, který není jen brilantní muž, ale má i neuvěřitelný vkus, jakožto osoba zodpovědná za film. Měli jsme skvělý vtipný scénář od Aline Brosh McKennaové. Produkovaly ho Wendy Finermanová a Karen Rosenfeltová. Prostě všichni přispěli ke skvělému filmu. Na place bylo tolik radosti a lásky a já si opravdu myslím, že diváci ho na oplátku milovali. Skoro bych řekla, že je to 20letý milostný vztah mezi lidmi, kteří ho vytvořili a mezi lidmi, kteří se něj dívali a stal se součástí jejich životů.
Jak vnímáte to, že vaše postava Andy i celý film zůstávají už 20 let živé díky hláškám a vtipným momentům z filmu?
Je to krásné. Je to trochu jako potkat kamaráda z dětství. Prostě se mi líbí, že to lidé používají, jsou s tím tak kreativní a přenášejí si to s sebou do života. Tato zkušenost má svou univerzálnost... Myslím, že to je jeden z důvodů, proč to zůstalo tak populární mezi lidmi.
V jakých ohledech se Andy v tomto novém filmu změnila za posledních 20 let a v jakých ohledech zůstala stejná?
Myslím, že Andy, kterou potkáváme ve filmu „Ďábel nosí Pradu 2“, je někdo, kdo zůstal v posledních 20 letech věrný sám sobě. Udělala životní rozhodnutí a vydala se směrem, kterému věřila a myslím, že ji toto rozhodnutí opravdu naplnilo. Její život nemusí nutně vypadat jako životy kohokoli jiného, ale vypadá jako ten její a ona je z toho šťastná. Má profesionální sebevědomí, které si zasloužila. Vyzná se v práci a má teď trochu vyšší postavení, ale stále je to milý člověk v pracovním prostředí a zdá se, že by bylo zábavné se s ní přátelit.
Co bylo nejhezčí na návratu zpět do Andyiny role?
Vidět všechny znovu! Je to ten pocit, který lidé často popisují – nebo jste ho možná zažili i vy sami: „Kéž bych se mohl vrátit do určitého období svého života s tím, co vím teď.“ A já tu možnost dostala. Bylo krásné znovu se setkat s lidmi, kteří stojí za tolika úžasnými věcmi, které jsem ve svém životě zažila. Vděčím za to právě jim. Vrátila jsem se po 20 letech o hodně vděčnější a zralejší a mohla říct: „Děkuji, co potřebujete a jak můžu pomoct?“
Měla jsem obrovskou radost ze všech, kteří se mohli vrátit a z toho, že jsme spolu mohli vytvořit další společné vzpomínky.
Některé opravdu nádherné scény se odehrávají v Miláně. Máte nějakou oblíbenou?
Vlastně jde o scénu, ve které jsem vůbec nehrála. Menší část štábu jela natáčet Meryl do Gallerie. Zeptala jsem se, jestli by bylo vhodné, kdybych se jen přišla podívat. Řekli, že určitě ano, tak jsem tam šla. Viděla jsem natáčení té scény na vlastní oči a byl to jeden z nejkrásnějších záběrů, jaké jsem kdy viděla. Hned po prvním pokusu jsem k Meryl přiběhla a řekla jí: „Nikdy jsi nebyla krásnější než v tomhle okamžiku.“Pro mě byl právě ten moment, kdy jsme v Gallerii, na tak nádherném místě, dokončovali natáčení a všichni mohli vidět Meryl Streepovou jako Mirandu Priestlyovou na vrcholu jejího herectví, jednoznačně tím nejsilnějším zážitkem z Itálie.
Foto: Falcon
Co režisér David Frankel přináší do těchto filmů, že vás to nadchlo pro pokračování?
Jeho odvaha. Jeho odvahu pustit se do pokračování, když se mu zdálo, že je to ta správná chvíle. Opravdu přemýšlel nejen o tom, aby natočil uspokojivé pokračování, ale aby natočil pokračování, které má svůj vlastní důvod k existenci. Je to skutečné pokračování toho, co tyto postavy dělaly posledních 20 let. Je to opravdu odvážný čin nejen opakovat minulost, ale snažit se přesně odrazit přítomnost. A myslím, že odvedl skvělou práci a naprosto to zvládl. A fungovalo to, protože byl neúnavný, soustředěný a zábavný, ale nekompromisní – přesně takový, jaký si přejete, aby byl šéf.
Proč si myslíte, že by pokračování mohlo být pro diváky skvělým zážitkem v kině?
Když víte, že film vyvolá reakce publika, je radost být jeho součástí. Je skvělé slyšet smích i překvapené reakce ostatních. Emoce, které si lidé v kině dovolí prožít, jsou prostě jiné – radost, naděje i humor tam působí intenzivněji. Když je sdílíte s ostatními, všechno je o něco silnější.
Vyrůstala jsem v době, kdy byla návštěva kina událostí, na kterou se člověk těšil. A dodnes jsem nenašla nic, co by tenhle čistý zážitek dokázalo nahradit. Ale nejsem náročná na místa, takže to možná beru trochu po svém.
Zdroj informací: Falcon
Nový komentář
Komentáře
Ty lodičky do špičky udělají z každé nohy pětačtyřicítku.