Anna, které všichni říkali familiárně Andula, se narodila se v roce 1887 do herecké rodiny. Herci byli oba rodiče i bratr Jaroslav. Otec Alois Sedláček, herec a režisér Národního divadla, dokonce prohlásil, že Andulka se mu ze všech rolí povedla nejlépe! Byla jeho mazánek. Byla rozkošná už jako malá holčička a vyrostla z ní opravdová krasavice, která zamotala hlavu nejednomu kolegovi.

Na prknech, která znamenají svět, Andula debutovala ve svých 16 letech ve hře Děti kapitána Granta. A bylo to přímo v Národním divadle! Jeho členkou pak byla s menšími přestávkami až do konce třicátých let. Dvě sezóny byla také v angažmá Vinohradského divadla.

Velkým vzorem se jí stala slavná Sarah Bernhardtová. Tu osobně viděla coby pětiletá při jejím hostování v Národním divadle v roli Marguerity v Dumasově Dámě s kaméliemi. V této roli později často zářila i Andula. U „božské“ Sarah se inspirovala nejen jako herečka, ale přebírala i jej hvězdné manýry. Ne nadarmo se jí říkalo „božská Andula“ nebo „česká Sarah Bernhardt“… Se Sarah ji pojila i osoba Alfonse Muchy, který Andule v roce 1911 vytvořil úchvatný plakát pro představen Princezna Hyacinta. Byl to jediný divadelní plakát, který Mucha vytvořil po návratu z Paříže…

V únoru 1911 se Andula provdala za okouzlujícího muže, architekta Maxe Urbana, který byl o pět let starší než ona a pocházel z pražské nóbl rodiny. Svatba byla tajná. Maxova bohatá matka byla sice v Národním divadle pečená vařená, měla tu lóži v prvním pořadí, ale o sňatku s Andulou nechtěla vůbec slyšet. Pro svého synáčka si představovala jinou partii než nějakou „hérečku“.

Andulu a Maxe pojila nejen velká láska, ale i společné sny. Můžeme je právem považovat za průkopníky české kinematografie. V roce 1912 založili filmovou společnost ASUM (Andula Sedláčková+Urban Max). On režíroval a točil, ona hrála, někdy přibrala i své příbuzenstvo – tatínka a bratra. A maminka Urbanová to v počátcích zafinancovala. Co by pro svého milovaného synáčka neudělala? Uvádí se, že spolu manželé natočili 18 krátkých filmů (počty se různí) na nejrůznější témata. Bohužel do dnešních dnů se dochoval jen jeden snímek.

Po první světové válce se společnost ASUM kvůli finančním problémům rozpadla a brzy nato se rozpadlo i manželství Anduly a Maxe. Andula se vrátila do divadla a Max se začal naplno věnovat své profesi architekta. Nejdříve na sebe upozornil ambiciózním urbanistickým projektem Ideální Velká Praha roku 1918. Po vzoru pařížského prefekta barona Hausmanna chtěl podobně jako v Paříži zbourat velkou část centra Prahy. K uskutečnění tohoto jeho sice moderního, ale utopického projektu naštěstí nedošlo, nicméně ukázalo na architektovy kvality. Největší sláva ale na Maxe teprve čekala. Tu mu přinesl projekt Barrandovských teras, následně pak i Barrandovských ateliérů či vilové kolonie pro pražskou smetánku na Barrandově. Havlovi si nemohli vybrat lépe!

Ale vraťme se k Andule. V roce 1921 se podruhé provdala, tentokrát za movitého advokáta Josefa Kašpara. V roce 1926 přišlo na svět její jediné dítko, holčička, které dala francouzské jméno Marcella. O jedno dítě přišla, a tak už v to ani nedoufala. Všechny plátky tehdy zaplavily fotografie šťastné devětatřicetileté matky s vymodlenou dceruškou a nikoho tehdy nenapadlo, že je Marcella nemanželská. Koneckonců Andula byla stále vdaná (a bude do manželovy smrti v roce 1942) a holčička měla v křestním listu jméno Marcella Kašparová. Zpočátku možná ani Josef Kašpar netušil, že není Marcelka jeho a dlouhou dobu prý ani ona sama neměla ponětí, kdo je její otec.



Pravdu znali jen nejbližší a je až s podivem, že se ji podařilo dlouhá léta před veřejností ututlat. Biologickým otcem holčičky byl průmyslník a politik JUDr. František Xaver Hodáč, Marcella tedy byla nevlastní sestrou Nataši Gollové. Aféra na veřejnost nepronikla už také proto, že paní Adéla Hodáčová, dcera univerzitního profesora Jaroslava Golla, přítele TGM, nakonec tento úlet manželovi odpustila a stejně kavalírsky se zachoval i manžel Anduly Sedláčkové. Pravdu odhalil teprve před několika lety Aleš Cibulka ve své knize o Nataše Gollové s názvem Život tropí hlouposti.

Malá Marcelka si zatím žije s rodiči jako princezna. Andula ji bezmezně miluje, vidí v ní budoucí hvězdu a vše podřizuje tomu, aby se Marcella v budoucnu prosadila a proslavila. Ostatně ta je na herecký svět zvyklá. Maminčini kolegové – Hugo Haas, Jiří Steimar či Václav Vydra mladší (otce současného herce) i další  -  je často navštěvují a s roztomilým děvčátkem si hrají nebo jezdí s nimi na výlety. Pro Andulu se stala dcerka smyslem života. Ráda se s ní chlubila a zahrnovala ji luxusem. Přesto holčička nezpychla, bylo to prý skromné bezproblémové děvče. S maminkou měly celoživotně nadstandardní vztah.
Po celá třicátá léta si žijí manželé na vysoké noze. Mají vilu v Černošicích, letní byt v Lázních Kynžvart, lyžovat jezdí do Svatého Mořice. Andula šije u Podolské či Rosenbauma, nosí kožich z ocelota, své outfity doplňuje drahými šperky. Ke svému reprezentativnímu vozu, který jednou začas obmění, si platí osobního řidiče, má kuchařku i tajemnici. Dostává sice vysoké honoráře, vydělává na tu dobu astronomické částky, které se v bulvárním tisku třicátých let živě přetřásají, ale ty padnou na garderobu a kostýmy, které si musí jako hostující herečka sama pořizovat. Být hvězdou něco stojí! Bez movitého manžela - ředitele právního oddělení Pražské železářské společnosti - by si takovou garderobu dovolit nemohla.

Koncem třicátých let se však situace mění. Josef Kašpar odchází do důchodu a Andula už nedostává role, které by si přála. Má už také dost pendlování mezi Národním a Vinohradským divadlem a zejména intrik kolem ní, a tak si 15. září 1939 otevírá po svém vzoru Sarah Berhardtové své vlastní Divadlo Anduly Sedláčkové (DAS). Bylo to velice odvážné rozhodnutí! Vždyť právě začala druhá světová válka.

Andula už není nejmladší, a tak si chce vytvořit jakési zázemí pro sebe, ale zejména pro svou dceru. Netají se tím, že její divadlo má být odrazovým můstkem pro kariéru Marcelly. Ta tam debutuje v necelých třinácti letech a prokazuje nesporný talent. Kvalit své matky a ostatně ani sestry Nataši Gollové, o níž to ale v té době nejspíš ještě netuší, však nedosahuje. A určitě jí na výkonech nepřidají nelichotivé kritiky o protekčním dítěti!

19. listopadu 1939 Andula šokuje uvedením hry Věc Makropulos. Čapek, tolik nacisty nenáviděný a na protektorátním jevišti? To si dovolila hodně! Stejně tak, když se odvážila nepřijít hajlovat do Národního divadla po smrti Reinharda Heydricha. Byla mezi českými herci jediná! Německé úřady jí proto dočasně divadlo zavírají.  A Marcella má zase zákaz vystupovat, protože odmítla roli v německém filmu.

Mnohem horší to bylo ale po válce. DAS je zavřeno definitivně. Matka i s dcerou jsou vyslýchány, a i když jim nebyla prokázána žádná kolaborace s protektorátním režimem (ani nemohla), jsou vedeny v hledáčku StB. Andula Sedláčková nejenže stejně jako mnoho jiných nenavázala na svoji předválečnou kariéru, ale ona, ani dcera Marcella nemohou narazit na pořádnou práci. Marcella sice občas dostane nabídku na malou roličku v některém pražském divadle, mihne se i v Krškově filmu Řeka čaruje, ale je to herecké živoření. Její matka nakonec z nouze kývne na nabídku do Haló kabaretu na Václavském náměstí. Působí tu krátce, o nějaké umění tu nejde…

Ovšem stále není tak špatně, aby nemohlo být ještě hůř! V létě 1949 je Marcella zatčena, obžalována z vlastizrady a odsouzena ke dvanácti letům vězení. Andula se snaží nasadit všechny páky, aby dceru dostala z vězení, ale marně! Smrt prvního dělnického prezidenta Klementa Gottwalda v březnu 1953 a následná amnestie nového prezidenta Zápotockého znamená Marcellino propuštění na svobodu. Pracuje pak jako metařka, květinářka a příležitostná herečka, ale jen v oblastních divadlech, Praha je jí zapovězena. O svou matku se vzorně stará.  Stále mají spolu mimořádně krásný vztah.

Když nastává ve druhé polovině šedesátých let politické oteplení, vzpomenou si na Hradě i na Andulu Sedláčkovou a udělí jí 28. září 1967 k osmdesátinám titul zasloužilé umělkyně. Moc si ho však neužije. O měsíc později jde venčit psa a nevidí motocyklistu, který ji smete. Má zlomenou pánev a nohy, těžký otřes mozku, vážná vnitřní zranění. Je udržována při životě transfuzemi a infuzemi a po 25 dnech nesmírného utrpení v osmdesáti letech umírá. Krutý konec krásné herečky…

Hrob na Vyšehradském hřbitově v Praze

Dcera Marcella získává brzy po matčině smrti krátké angažmá v Národním divadle. Jenže se píše rok 1968. Po srpnové okupaci odchází i se svým partnerem Soběslavem Sejkem do Švýcarska. Nevydrží tam dlouho a vracejí se zpět do Československa. Je jí teprve 43 let, když umírá. Vlastní rukou…  

Foto: Wikipedie

Na našem webu jste si mohli přečíst i o těchto zajímavých ženách:

Reklama