Lucie Biedermann Doležalová je třiceti čtyř letá žena, která se na první pohled ničím neliší. Ovšem má jedno zvláštní, pro někoho možná nepochopitelné nadání – komunikuje s anděly. Jak něco takového funguje a co to obnáší, si můžete přečíst v rozhovoru.
Foto: Shutterstock
Přiznám se, že když jsem se s Lucií měla setkat, představovala jsem si ji různě. Překvapilo mě, že na schůzku nepřišla „divná“ dáma v batikovaném hábitu, ale krásná žena. Absolutně bych neřekla, že má nějakou „nadlidskou“ schopnost. Kromě rozhovoru mi Lucie udělala i andělské psaní. Žasla jsem, jak rychle psala, a vše bylo ve verších. Další věcí, které mě zarazila, bylo to, jak na mě vše sedělo. S Lucií jsme se o mně absolutně nebavily, takže nemohla o mém životě nic vědět. Musím říct, že jsem vážně ráda, že jsem tuto pozoruhodnou ženu mohla poznat.
Lucie, ty mluvíš s anděly, což zní samo o sobě dost zvláštně. Řekni, jak to probíhá?
Řekla bych, že spíš, než mluvím, komunikuji. Pokládám jim otázky a oni mi na položené otázky odpovídají. Naši andělé nejsou věštci budoucnosti, ale rádci, ukazatelé, kteří nám odhalují souvislosti a předkládají indicie na naší cestě životem. Abychom dosáhli vnitřní stability, hojnosti, zdraví, štěstí a harmonie ve všech směrech. Asi takto bych to shrnula.
Kdy jsi prvně slyšela hlas a jak si přišla na to, že je to zrovna anděl?
Tento dar mám od patnácti let. Tehdy se mi spustila tužka v ruce. Od té doby uběhlo devatenáct let a mě čekala dlouhá cesta k pochopení této metody, která je nazývána také channelingem. I když to slovo nemám ráda, připadá mi takové „cizí“. Myslím, že ve skutečnosti se andělské psaní pojmenovat nedá, musí se prožít.
Ta krásná energie vámi prochází a zanechává po sobě stopy lásky. Učím lidi s anděly komunikovat a oni díky tomu mohou pocítit to, co cítím já. Je to něco nepopsatelně krásného a ojedinělého. To, že komunikuji s anděly, jsem zjistila díky své mamině, která se začala o to, co se mi stalo zajímat víc. Nějaké dostupné informace o automatickém psaní tehdy na internetu byly, ale nebylo jich mnoho.
Když ses svěřila rodině, že komunikuješ s anděly, jak na to reagovali? A co tvé okolí?
Moje rodina je a vždy byla tolerantní ke všemu, pro co jsem se kdy rozhodla. V tom jsou moji rodiče úžasní. Co si myslí mé okolí, je mi dnes už upřímně jedno. Do konfrontací s lidmi se dnes už naštěstí nedostávám, protože lidé většinou vědí, co je mým zaměstnáním a ti, kteří tomu, co dělám, nevěří, se mi obloukem vyhýbají. Dříve se mi lidé smáli. Dnes i díky projektu ANGELS, za který se postavilo mnoho známých osobností v čele s Tomášem Ujfalušim, Zdeňkou Pohlreich, nebo Hankou Kynychovou se má pozice ve společnosti změnila.
Mám za sebou mnoho let tvrdé práce a obhajoby existence andělů. Dnes už sklízím ovoce. Jsem šťastný člověk.
Musím se zeptat, anděly vidíš, nebo jen slyšíš?
Já je ve skutečnosti ani nevidím, ani neslyším. Já je vnímám. Vnímám je kolem sebe, kolem tebe. Je to taková zvláštní energie, zářivá a nevšední. Ani ta naše komunikace není dialog, jako ten, který teď vedeme my dvě spolu. Položím si otázku a ty informace ke mně začnou chodit, ale ne ve formě cizího hlasu, ale ve formě přitékajících myšlenek. Na svých kurzech učím lidi tyto myšlenky oddělovat od jejich vlastních. Je to velice jemná komunikace. Všechny účastníky mých kurzů vždy překvapilo, že je komunikace tak snadná a že je jí schopný vlastně každý, kdo o ni projeví opravdový zájem. Když touha po propojení člověka s anděly vychází z nitra jejich srdce.
Nenechte si ujít:
Ty děláš osobní psaní, je to tedy tak, že se ptáš přímo anděla dané osoby?
Ano je to tak, jak říkáš. Přijde za mnou člověk, který hledá odpovědi na své otázky. Většinou v těžkých životních situacích. Potřebuje pomoc, nahlédnout na situaci z jiného úhlu pohledu, potřebuje nadhled, protože je v problému už dlouho po uši ponořený. Svého anděla má s sebou, on je ten, kdo mi diktuje odpovědi na otázky člověka, který mu byl svěřen do péče v tomto životě.
Jak takové psaní vypadá?
Já vše zapisuji a poté vše kompletně předávám do rukou toho, komu tato sdělení patří. Vždy říkám, že je dobré se psaním znovu a znovu zpětně pročítat a hledat další a hlubší souvislosti. I s odstupem času vám andělské psaní může překvapit, protože každé slovo a vůbec poskládání celé věty má svůj důvod. Někdy je to jako hlavolam. Andělé nám nepředkládají věštbu předurčené budoucnosti, oni nás učí pracovat sami se sebou, se svými myšlenkami a intuicí, o které říkají, že je pokladů plnou pokladnicí. Strávíme spolu s klientem hodinu a půl a za tu dobu dostanete cca deset velkých stran, kompletně popsáno ve verších o svém životě a o vztazích, které udržuje.
V naší společnosti se tyto věci považují za určitý druh šarlatánství. Proč by měli lidé věřit, že se s anděly dá komunikovat?Mnoho lidí to tak opravdu vnímá. Nedávno jsem seděla u stolu v jedné kavárně, kde se u vedlejšího stolu dvě ženy bavily o mé práci. Nevěděly, že tam jsem a mluvily o mně jako o sektě. Seděla jsem a bylo mi smutno. Na druhou stranu si myslím, že je to tak v pořádku. To nám dává možnost volby. I to je nástroj k vyjádření sebe sama, jako volba mezi černou a bílou. Věřím, nevěřím. Chci, nechci. Náš svět je a bude plný protikladů. Mě víra v anděly a v tu životadárnou energii nazývanou Bohem dává naději. Pomáhá mi to v těžkých chvílích, kdy mě něco bolí, a to častěji emocionálně než fyzicky. Je to pro mě obrovský dar. Utěšující lék. Pokud někdo nevěří, respektuji to jako jeho volbu a nikoho nepřesvědčuji o svých pravdách. Protože pravda není nikdy jen jedna. A co je dobré pro mě, nemusí být dobré pro druhého. A tak je to i s komunikací s anděly. Není pro každého.
Kartářky by neměly svým klientům předpovídat smrt, jak to máš ty? Může anděl prostřednictvím tebe vzkázat právě toto?
Já vždy říkám, že pokud je na naší cestě něco, co nás ohrožuje a čemu se můžeme vyvarovat, budeme na to upozorněni. Jako jeden můj kamarád, který miluje rychlou jízdu na motorce, byl upozorněný na to, aby na sebe dával větší pozor, nebo bude mít nehodu. Pokud nám ale osud přináší nějaké karmické zátěže, kterými si projít musíme, pak se o nich dopředu nedozvíme, protože už je neovlivníme. Andělé jsou ale úžasní v tom, že pokud už se do takové situace dostaneme, pomohou nám pochopit to důležité „proč“. Dokud nepochopíme, proč se nám určité věci dějí, pak je také těžko přijímáme. Myslím, že zásadní pomoc přinášejí andělé dětem, kteří přišli o své rodiče a rodičům, kteří přišli o své děti.
Říká se, že určité nadání/poslání je dar či trest, jak to vnímáš ty?
Já svůj DAR, vnímám jako požehnání. Ale nechtěla bych, aby moje dcera pokračovala v tom, co dělám já. Moje práce je o obrovské zodpovědnosti a není lehké být ženou, která komunikuje s anděly právě tady v Česku. Někdy mám pocit, že někteří lidé, kdyby mohli, byli by mě ukamenovali. Naše společnost příliš nepřijímá to, čemu neumí porozumět. Což by mi vůbec nevadilo, kdyby právě neútočili tak agresivním způsobem, jak se tomu u nás děje. A to myslím všeobecně. Bylo hodně těžké říct pravdu tak jak je a postavit se za ni. Nechtěla bych, aby tímto musela projít má dcera. Na druhou stranu mě to velmi zocelilo a dalo mi to hodně moc při poznávání sebe sama.
Co by Lucie Biedermann Doležalová vzkázala našim čtenářům a lidem, kteří hledají sami sebe a své poslání?
Já jsem se naučila, nehledat podstatu sebe samé v ničem velkém. Každodenní život nám nabízí velkou spoustu možností ke změnám, k vděčnosti za to, že se zrovna nic neděje. My to tak můžeme vnímat, ale ono se vlastně ve své podstatě pořád něco děje. Je to všechno jen o pohledu a vnímání toho, co už máme. Potřeba změny je výzvou k vděčnosti. Pokud chceme dostávat, musíme začít dávat. Pokud se chceme uzdravovat, měli bychom milovat sami sebe. Pokud chceme lásku, musíme ji k sobě pustit. Každý dobrý skutek se počítá. Není lepšího okamžiku, kdy začít být dobrým člověkem, než tady a teď. Přijmout i své nedokonalosti, protože dokonalý není nikdo. To bylo důležité pro mě. Nezlobit se sama na sebe za to, že nejsem dokonalá. Naučit se vnímat své přednosti a tolerovat a odpustit si své nedostatky a všechny ty nicotné a malé nedokonalosti. Protože to nás vlastně dělá lidmi. Ta dokonalá nedokonalost. A přijetí zodpovědnosti je důkazem naší zralosti.
Více o Lucii a její práci se můžete dozvědět na www.hvezdanadeje.cz
Čtěte také:
- Marcela Macáková: Osobnosti, které mě nadchly při rozhovorech pro Žena-in.cz v roce 2016
- Dámy, držte se! Šestice padesátníků, kteří vás rozpálí do běla
- Marie Baťová: Z Vídně do Zlína
Nový komentář
Komentáře
Eva_CZ — #27Holka, o žádných hlasech nebyla řeč. Autorka v článku výslovně píše, že "Já je ve skutečnosti ani nevidím, ani neslyším" a že jsou to "přitékající myšlenky". Já to mám úplně stejně. Ten tok myšlenek se velmi těžko popisuje a kdo to nezažívá, fakt nepochopí. Je mi jasné, že to vypadá divně
Já mám těch věcí víc. Například jsem mívala (asi 10 let) věštecké sny na živelní katastrofy - například se mi zdálo o tsunami na Filipínách nebo třeba o těch velkých povodních u nás v Česku. Ty sny jsou ovšem na nic, protože když už z indicií pochopím, kde to bude, stejně neznám nikdy čas (může to být 3 měsíce až rok). A i kdybych to věděla, tak je to k ničemu. Zaplaťpánbu poslední dva roky mám od těchto snů pokoj, ono vůbec není o co stát. Člověk je z toho 14 dnů totálně rozhozený.... Ale neboj, jinak jsem zcela normální. A taky tě mám moc ráda a ráda čtu tvoje komenty
cherinka — #34 No,já si myslim,že kartářky se už okoukaly
Eva_CZ — #33 Njn, to znáš - za peníze nejen v Praze dům, ale i andělé.
judi — #32
. Ano. Takze andele jsou bezne okolo nas a nekteri lide maji schopnost ti za penize sdelit, co pravili. 
Ja osobne bych verila na empatii a obratnost nekterych jedincu. Jestli to sezeni nekomu pomuze, fajn. Ale zrovna komunikaci s andely bych to nenazyvala a - ja bych si radeji popovidala s psychologem.
O paní Doležalové jsem už hodně četla. Je obdarována velikou schopností, kterou nemá hodně z nás. Všemu co je zde napsané věřím, protože jsem přečetla více knih s touto tematikou.
Více o Lucii a její práci se můžete dozvědět na ..
tak jsem se dozvěděl a jen si potvrdil že toto "podnikání"
pod rouškou tuny krásných slov je oblbování naivních
lidiček kteří jsou dokonce ochotni za to slovní hlazení zaplatit
co mě ale trošku nadzvedlo je použití Kristova jména
ve spojitosti s úletem jménem Shamballa
Shamballa 12D
Kristova Shamballa
4 000 Kč
4 000 Kč
.
Také bych ráda promlouvala s andělem.
Nedaří se - asi neexistuje.
Tak ja tomu věřim. Za prvé jsou lidi vnímavý,chápavý. Čili co do nás vidí. A pak jsou lidi ovlivnitelní. A když se tito dva lidé potkají
Když nikdo nikomu neubližuje,naopak pomůže. Někdo to potřebuje.
Třeba moje kamaradka,ta dokázala s člověka vše vytáhnout,aniž by si toho všimnul a pak se divil,jak to ví.
Slecna je moc hezká
, jako anděl.
135evik — #24hele - a o me starost nemej. Ja jsem se uzivila velice slusne vzdycky. A zivim se slusne i ted, na sklonku zivota a v Cesku.
Praci. Ne podfukem.
135evik — #23
zla slova? Jen jsem se slusne zeptala. Kdyz nekdo slysi hlasy a rozmlouva s nimi.... Ja mam Karlu totiz velmi rada, jedna z mala chytrych a fajn holek tady. 
135evik — #23 To přece nejsou zlá slova, to je čistě racionální pohled a otázka.
Jsem toho názoru,že si každý může věřit, čemu chce, každý má na to právo...
Nikomu bych nic nevyvracela, řeknu svůj názor -pokud chci- a tím to končí...
Nechápu, proč se tady takto napadáte...
Eva_CZ — #18 Alespoň víš, čím se máš živit!
Eva_CZ — #17Proč v každé diskuzi používáš tak zlá slova?
Eva_CZ — #17 Eviku, ty vole

Taky bych si asi podle tebe měla zajít
Ale jelikož mi komunikace s nehmotnem nečiní žádné problémy, tak nebudu botky ošoupávat 
Kadla — #12 Kdo nohu nesmočil, v mokro neuvěří
Eva_CZ — #17

Já nevím,já tomu nějak nevěřím,ale každý věří něčemu jinému
S anděly rozmlouvala i Lubinka Skořepová. U i ní to každý považoval za roztomilou výstřednost.
Na tom nasem malem ceskem trhu uz chybi jen zvireci psychologove, kteri rozumeji i reci zvirat. To je velkej byznys ve svete!
Kadla — #12 vysetrovali te na schizofrenii?