Lucie Biedermann Doležalová je třiceti čtyř letá žena, která se na první pohled ničím neliší. Ovšem má jedno zvláštní, pro někoho možná nepochopitelné nadání – komunikuje s anděly. Jak něco takového funguje a co to obnáší, si můžete přečíst v rozhovoru.


Foto: Shutterstock

Přiznám se, že když jsem se s Lucií měla setkat, představovala jsem si ji různě. Překvapilo mě, že na schůzku nepřišla „divná“ dáma v batikovaném hábitu, ale krásná žena. Absolutně bych neřekla, že má nějakou „nadlidskou“ schopnost. Kromě rozhovoru mi Lucie udělala i andělské psaní. Žasla jsem, jak rychle psala, a vše bylo ve verších. Další věcí, které mě zarazila, bylo to, jak na mě vše sedělo. S Lucií jsme se o mně absolutně nebavily, takže nemohla o mém životě nic vědět. Musím říct, že jsem vážně ráda, že jsem tuto pozoruhodnou ženu mohla poznat.

Lucie, ty mluvíš s anděly, což zní samo o sobě dost zvláštně. Řekni, jak to probíhá?
Řekla bych, že spíš, než mluvím, komunikuji. Pokládám jim otázky a oni mi na položené otázky odpovídají. Naši andělé nejsou věštci budoucnosti, ale rádci, ukazatelé, kteří nám odhalují souvislosti a předkládají indicie na naší cestě Lucie biedermannživotem. Abychom dosáhli vnitřní stability, hojnosti, zdraví, štěstí a harmonie ve všech směrech. Asi takto bych to shrnula.

Kdy jsi prvně slyšela hlas a jak si přišla na to, že je to zrovna anděl?
Tento dar mám od patnácti let. Tehdy se mi spustila tužka v ruce. Od té doby uběhlo devatenáct let a mě čekala dlouhá cesta k pochopení této metody, která je nazývána také channelingem. I když to slovo nemám ráda, připadá mi takové „cizí“. Myslím, že ve skutečnosti se andělské psaní pojmenovat nedá, musí se prožít.

Ta krásná energie vámi prochází a zanechává po sobě stopy lásky. Učím lidi s anděly komunikovat a oni díky tomu mohou pocítit to, co cítím já. Je to něco nepopsatelně krásného a ojedinělého. To, že komunikuji s anděly, jsem zjistila díky své mamině, která se začala o to, co se mi stalo zajímat víc. Nějaké dostupné informace o automatickém psaní tehdy na internetu byly, ale nebylo jich mnoho.

Když ses svěřila rodině, že komunikuješ s anděly, jak na to reagovali? A co tvé okolí?
Moje rodina je a vždy byla tolerantní ke všemu, pro co jsem se kdy rozhodla. V tom jsou moji rodiče úžasní. Co si myslí mé okolí, je mi dnes už upřímně jedno. Do konfrontací s lidmi se dnes už naštěstí nedostávám, protože lidé většinou vědí, co je mým zaměstnáním a ti, kteří tomu, co dělám, nevěří, se mi obloukem vyhýbají. Dříve se mi lidé smáli. Dnes i díky projektu ANGELS, za který se postavilo mnoho známých osobností v čele s Tomášem Ujfalušim, Zdeňkou Pohlreich, nebo Hankou Kynychovou se má pozice ve společnosti změnila.

Mám za sebou mnoho let tvrdé práce a obhajoby existence andělů. Dnes už sklízím ovoce. Jsem šťastný člověk.

Musím se zeptat, anděly vidíš, nebo jen slyšíš?
Já je ve skutečnosti ani nevidím, ani neslyším. Já je vnímám. Vnímám je kolem sebe, kolem tebe. Je to taková zvláštní energie, zářivá a nevšední. Ani ta naše komunikace není dialog, jako ten, který teď vedeme my dvě spolu. Položím si otázku a ty informace ke mně začnou chodit, ale ne ve formě cizího hlasu, ale ve formě přitékajících myšlenek. Na svých kurzech učím lidi tyto myšlenky oddělovat od jejich vlastních. Je to velice jemná komunikace. Všechny účastníky mých kurzů vždy překvapilo, že je komunikace tak snadná a že je jí schopný vlastně každý, kdo o ni projeví opravdový zájem. Když touha po propojení člověka s anděly vychází z nitra jejich srdce.

Nenechte si ujít:

Ty děláš osobní psaní, je to tedy tak, že se ptáš přímo anděla dané osoby?
Ano je to tak, jak říkáš. Přijde za mnou člověk, který hledá odpovědi na své otázky. Většinou v těžkých životních situacích. Potřebuje pomoc, nahlédnout na situaci z jiného úhlu pohledu, potřebuje nadhled, protože je v problému už dlouho po uši ponořený. Svého anděla má s sebou, on je ten, kdo mi diktuje odpovědi na otázky člověka, který mu byl svěřen do péče v tomto životě.

Jak takové psaní vypadá?
Já vše zapisuji a poté vše kompletně předávám do rukou toho, komu tato sdělení patří. Vždy říkám, že je dobré se psaním znovu a znovu zpětně pročítat a hledat další a hlubší souvislosti. I s odstupem času vám andělské psaní může překvapit, protože každé slovo a vůbec poskládání celé věty má svůj důvod. Někdy je to jako hlavolam. Andělé nám nepředkládají věštbu předurčené budoucnosti, oni nás učí pracovat sami se sebou, se svými myšlenkami a intuicí, o které říkají, že je pokladů plnou pokladnicí. Strávíme spolu s klientem hodinu a půl a za tu dobu dostanete cca deset velkých stran, kompletně popsáno ve verších o svém životě a o vztazích, které udržuje.

V naší společnosti se tyto věci považují za určitý druh šarlatánství. Proč by měli lidé věřit, že se s anděly dá komunikovat?
Lucie BiedermannMnoho lidí to tak opravdu vnímá. Nedávno jsem seděla u stolu v jedné kavárně, kde se u vedlejšího stolu dvě ženy bavily o mé práci. Nevěděly, že tam jsem a mluvily o mně jako o sektě. Seděla jsem a bylo mi smutno. Na druhou stranu si myslím, že je to tak v pořádku. To nám dává možnost volby. I to je nástroj k vyjádření sebe sama, jako volba mezi černou a bílou. Věřím, nevěřím. Chci, nechci. Náš svět je a bude plný protikladů. Mě víra v anděly a v tu životadárnou energii nazývanou Bohem dává naději. Pomáhá mi to v těžkých chvílích, kdy mě něco bolí, a to častěji emocionálně než fyzicky. Je to pro mě obrovský dar. Utěšující lék. Pokud někdo nevěří, respektuji to jako jeho volbu a nikoho nepřesvědčuji o svých pravdách. Protože pravda není nikdy jen jedna. A co je dobré pro mě, nemusí být dobré pro druhého. A tak je to i s komunikací s anděly. Není pro každého.

Kartářky by neměly svým klientům předpovídat smrt, jak to máš ty? Může anděl prostřednictvím tebe vzkázat právě toto?
Já vždy říkám, že pokud je na naší cestě něco, co nás ohrožuje a čemu se můžeme vyvarovat, budeme na to upozorněni. Jako jeden můj kamarád, který miluje rychlou jízdu na motorce, byl upozorněný na to, aby na sebe dával větší pozor, nebo bude mít nehodu. Pokud nám ale osud přináší nějaké karmické zátěže, kterými si projít musíme, pak se o nich dopředu nedozvíme, protože už je neovlivníme. Andělé jsou ale úžasní v tom, že pokud už se do takové situace dostaneme, pomohou nám pochopit to důležité „proč“. Dokud nepochopíme, proč se nám určité věci dějí, pak je také těžko přijímáme. Myslím, že zásadní pomoc přinášejí andělé dětem, kteří přišli o své rodiče a rodičům, kteří přišli o své děti.

Říká se, že určité nadání/poslání je dar či trest, jak to vnímáš ty?
Já svůj DAR, vnímám jako požehnání. Ale nechtěla bych, aby moje dcera pokračovala v tom, co dělám já. Moje práce je o obrovské zodpovědnosti a není lehké být ženou, která komunikuje s anděly právě tady v Česku. Někdy mám pocit, že někteří lidé, kdyby mohli, byli by mě ukamenovali. Naše společnost příliš nepřijímá to, čemu neumí porozumět. Což by mi vůbec nevadilo, kdyby právě neútočili tak agresivním způsobem, jak se tomu u nás děje. A to myslím všeobecně. Bylo hodně těžké říct pravdu tak jak je a postavit se za ni. Nechtěla bych, aby tímto musela projít má dcera. Na druhou stranu mě to velmi zocelilo a dalo mi to hodně moc při poznávání sebe sama.

Co by Lucie Biedermann Doležalová vzkázala našim čtenářům a lidem, kteří hledají sami sebe a své poslání?

Já jsem se naučila, nehledat podstatu sebe samé v ničem velkém. Každodenní život nám nabízí velkou spoustu možností ke změnám, k vděčnosti za to, že se zrovna nic neděje. My to tak můžeme vnímat, ale ono se vlastně ve své podstatě pořád něco děje. Je to všechno jen o pohledu a vnímání toho, co už máme. Potřeba změny je výzvou k vděčnosti. Pokud chceme dostávat, musíme začít dávat. Pokud se chceme uzdravovat, měli bychom milovat sami sebe. Pokud chceme lásku, musíme ji k sobě pustit. Každý dobrý skutek se počítá. Není lepšího okamžiku, kdy začít být dobrým člověkem, než tady a teď. Přijmout i své nedokonalosti, protože dokonalý není nikdo. To bylo důležité pro mě. Nezlobit se sama na sebe za to, že nejsem dokonalá. Naučit se vnímat své přednosti a tolerovat a odpustit si své nedostatky a všechny ty nicotné a malé nedokonalosti. Protože to nás vlastně dělá lidmi. Ta dokonalá nedokonalost. A přijetí zodpovědnosti je důkazem naší zralosti.

Více o Lucii a její práci se můžete dozvědět na www.hvezdanadeje.cz

Čtěte také:

Reklama