Na dnešní dětské kočárky koukám jako z jara. Těch nepřeberných tvarů, barev a funkcí. Třeba ta skořepinová vajíčka na pavoučích „nohách“ připomínající měsíční vozidla mě doslova fascinují.
Začátkem devadesátých let jsem si „mohla vybrat“ jeden typ. Neskutečně ošklivý, vikslajvantový koráb značky Liberta, s designem, který totálně zaspal dobu. Pravda v několika (asi třech) ohavných odstínech. O barvách nemohla být řeč.
Taková nespravedlnost,říkala jsem si. Copak nemůžou vymyslet něco trošku estetičtějšího, něco do očí méně bijícího? Už tak jste dost nápadná, že přitahujete soustrastné pohledy kolemjdoucích kočárko-čumilek: „Jé dvojčátka, no to vás lituju,“ či rádoby vtipné chlapské poznámky typu: „Že radši neusnul...“
Tehdy se k nám dovážel ještě dvojčatový kočárek z NDR, který byl o něco subtilnější, zaoblenější, podstatně lehčí a samozřejmě hezčí. Ale jak bylo celkem pochopitelné (a tenkrát běžné), v obchodech nebyl k sehnání.
Teď už na anabáze s dvojčatovým kočárkem vzpomínám s úsměvem, ale tenkrát to bylo na mrtvici.
Máte nějakou zajímavou příhodu s dětským kočárkem? Napište nám ji do diskuze pod tímto článkem (můžete klidně přidat i fotografii). My vybereme nejzajímavější, nejvtipnější nebo nejkurióznější příspěvek, zveřejníme ho v novinkách a odměníme kosmetickým dárkem.
Nový komentář
Komentáře
denkas — #29 na Libertu si pamatuji
:-)
Příhodu s kočárkem měla moje sestra.Když před 37lety se ji narodil syn. Nechtěla Libertu,chtěla něco extra. tenkrát byly německý Stegnery. Tak na inzerát sehnala. Tenkrát ji ho ženská přivezla domu ,Sestra "ukecaná" ,tak zjistila ,že vlastně zná její maminku. Vozila synovce asi 2 měsíce a pak ji kočárek ukradli z domu. Byl řetězem přidělaný k topení.A zrovna druhý den přišla ta pani ,co ji ho prodala na návštěvu. Když ji sestra řekla ,co se ji přihodilo ,tak hned ,že ví o jinym kočárku ,že ji ho přiveze. A to se taky stalo. už nevim jaká značka ,ale taky cizý. Přivezla ho i s peřinkama. No a my sme pak se sestrou jeli ve Vodičkový ulici a chlap nás chytnul ,že to je jeho kočárek!že na něm něco opravoval ,že si ho pozná! Tak šli na VB a tam zjistili,že ve Vršovicích u poradny ,kde stály kočárky venku ,se ztrácely. Už měli i popis ženy,že strčí děcko do kočárku a jede! jasně že to byla ta naše "známá"! A i ten kočár co sestře prodala ,tak jí ho pak ukradla! Nakonec sestra odvozila kluka v pučený Libertě!
Já děti zatím nemám,leč píšu,jak jsem neprohloupila :
Všichni udělaly ze svých starých kočárů motokáry,ale naší mamči jej bylo líto.Pořád si říkala no na pole jako dělaný,ale chodí teď ještě někdo na pole,jako jasně,měly jsme krásný kočárek,ale do této doby již trochu neforemný.Nejlepší na něm bylo místo,kterého tam mělo miminko dost,jo a ještě okýnka,ty byly fakt perfektní,člověk viděl vše.Já a sestra jsme velké špekulantky, takže jsme loni prodali starou Libertu za 1700Kč na netu,dámy se o ni na netu málem porvaly.Nejlepší bylo,že mamča tuto libertu koupila před 30ti lety za 1200Kč:)))Pak jsme prodali ještě nějaký golfáček,který byl stejně starý a dostaly jsme za něj 400Kč,takže parádní kšeft.
Jestli se nemůžete zbavit staré Liberty,tak ji dejte na net a můžu říct, okénkové jdou na rvačku:)))
Sestřenice mého přítele mi právě o víkendu povídala, jak málem přišli o holčičku. Koupili nový ne zrovna nejlevnější kočárek. šli na procházku a museli scházet z takových těch dlouhých schodů, kde člověk udělá tak 5 kroků a schod, 5 kroků, další schod. A najednou jim zůstaly v ruce řidítka, kočár se řítil dolů ze schodů, kde se převrátil, dopadl, malá Karolínka nekřičela, nic, ticho, měli šok, že je mrtvá, přiběhli dolů, táta zahlídl nohu, tak ji za ni vytáhl - naštěstí byla úplně v pořádku, jen trošku odřená a asi v šoku, ale živá a zdravá. Když šli na kontrolu k doktorce, tak sama uznala, že by čekala horší následky. Potom šli do prodejny kočárů, protože byl nový, v záruce. Vylíčili jim, co se stalo a oni jen s ledovým klidem řekli:"to je asi výrobní vada, to vám opravíme." Ale že mohli přijít o vytouženou dceru už nikoho nezajímalo. Hrůza, taky si teď Karolínku hlídají jako oko v hlavě, že ten pocit tenkrát byl hrozný a nechtějí ho už nikdy zažít.
Já nemám žádnou veselou příhodu s kočárkem, jenom jedno vyklopení dítěte, bez úhony. To asi veselé není.
Včera jsem viděla v samoobsluze maminku s dvojčaty, bylo jim tak kolem 1 roku. Měla je (byli to kluci) posazené v nákupním vozíku a bylo to strašné, co v tý kleci vyváděli. Stoupali si, jeden lezl přes druhýho, chvílemi chtěli na ruku, vyndavali nákup, anebo ho různě přendavali. Žasla jsem, jak dokázala vůbec ta maminka nakoupit, zaplatit, a nezbláznit se.
Tak ja mam prihodu kamaradky,ktera kocarek shanela az kdyz porodila,jelikoz prvniho potomka nosila v "klokanim vaku" az do pul roku veku,tak ji to moc nebralo.No nicmene se do jednoho zamilovala,koupila,a kdyz ji prisel domu tak zjistila ze to neni to prave orechove,neni nejlehci a jednou rukou se neslozi (coz byl puvodni zamer jelikoz bydli v patre bez vytahu a hodne cestuji autem a letadlem) no a tak ho po 14 dnech zase prodala,draz nez koupila
Tak jsme si rikali jestli na tom nezaozit takvovou malou rodicovskou zivnost.
kdyz si predstavim ten svuj tehdy "moderni" vysoky cerveny kocarek...pukam zavisti nad tema sportakama...
mě se ty starý typy kočárků tak strašně líbí...
U nás teď kočárek slouží jako velmi oblíbená hračka na zahradě pro 3 letou dceru. Má sundanou boudičku, zbyla jen konstrukce s koly. Tu jsme navíc složili dolů, aby se nepřevrhával. malá si ho vytlačí na kopeček, nasedne a jezdí dolů. nejdřív jsem se zlobila, že jí to manžel dovolil, ale ona se sním fakt vyblbne. No, doufám, že vydrží na druhý mimčo celý.
krásné kočárky
. Také mám dvojče a ještě do teď poslouchám............hele podívej ty jsou úplně stejné
. A to jsme dvouvaječné. Já to nechápu
hezké kočary.......
jeee.... takové tanky ještě:)
s tím bržděním-když byla ségra malá,nechala ji mami na chatě na vzdoušku,kočár zabrzdila a vzdálila se,ségra se pak vzbudila,začala s sebou škobat,brzdy povolily a kočár jel...do růží! mimino se převalilo do stříšky a bylo v pořádku,jen mamka moc veselá tehdy nebyla
cicinka — #14 chápu.. chce to čtyři ruce, ale ty se postupně vyvinou..
já jsem, v letech následujících, pak dostávala zvídavé otázky typu: "Ty vesluješ??" - to, při pohledu na mé dobře pěstované paže..
Nic nemá
lacetka — #12 Jo dělají se dneska už takové rozpojovatelné.Známí je na dvojčátka měli.A když jeli se spojeným,říkali tomu kombajn.
nemám žádný příběh
Na kočárky jsem měla nepochybně štěstí, asi jako na děti, o kterých dodnes hrdě prohlašuji, že to jsou nejlepší děti mého života..
Když jsem byla asi v 6. měsíci těhotenství, musela jsem se podrobit menšímu operativnímu zákroku.. Anestezioložka, ještě než mě úspěšně uspala, se ke mně přitočila s otázkou: "Už máte kočárek?" Slovo dalo slovo a na mě pak čekal lístek s jejím telefonním číslem a příslibem kočárku, hodně podobnému tomu třetímu zeshora.. Měl jedinou chybičku - byl moc velký a nevešel se do výtahu, takže myšlenka jít s děckama ven chtěla hodně odvahy - dvě mimina na rukou, nějaké věci s sebou, dostat se pro kočár (ano, kočár - žádný kočárek) do kočárkárny a to samé absolvovat znova při cestě nazpátek.. No, toto období bylo naštěstí krátké, snad i díky tomu, že se nám brzy podařilo sehnat dokonalé sporťáky, ve kterých děcka jezdili, dokud potřebovali. Jejich dokonalost spočívala v tom, že to byly v podstatě dva samostatné kočárky, spojitelné a rozpojitelné speciálními svorkami, geniálního to vynálezu jednoho tatínka.. Nevím, jestli se dneska už takové kočárky dělají běžně, rozhodně ale tohle řešení pro dvojčata vřele doporučuji. Když jsme jeli ve dvou, každý vezl jedno dítě, když jsem jela sama, nahodila jsem svorky a bylo to. Když se jednomu ven nechtělo, druhého nic neomezovalo a že to není dvojkočárek na první pohled nikdo nepoznal..