Ambulantní porod

Sandy: a nemohlo se to rozječet jen tak nějak... já taky o sids samozřejmě vím, ale prostě jsem si tohle riziko nepřipouštěla, jiných věcí se bojím víc

Sandy: :o) Jsem dětská sestra - kdybych měla u dítěte číhat na vše, o čem jsme se ve škole učily nebo co jsem zažila v praxi, tak brzy skončím v Bohnicích :o) Tím spíš, že máme v rodině vrozenou vadu ledvin, se kterou sice my žijící proplouváme v pohodě, ale třeba můj děda na ni v mladém věku zemřel (a kdyby se stejný typ "poštěstil" mým dětem, nebyli by na tom dnes o moc líp). A víš co? O náš barák v posledních asi pěti letech třikrát "zastavoval" auťák v plné rychlosti - z toho jednou se trefil přímo do vchodových dveří... Takže já fakt mám větší hrůzu z autonehod, než ze SIDS. No, každej jsme nějakej ;o)

Andula: HA - kdo jsi???? Pokud myslíš tu příšernou křižovatku na metru Pražského povstání, tak to je moje noční můra :o( Za těch asi pět let, co tu žiju, mě tam třikrát MÁLEM srazil nějaký imbouš s mobilem u ucha a rychlým autem. Nepřeháním, pokaždé u toho skřípěly brzdy ostatních aut v křižovatce, aby nebyla bouračka :o(

Lesana: my jsme paranoici u přechodu obě, koukám hlavně na Pankráci, že?

Žábina: tedy jasně, stát se může cokoli běhm 48, ale něco se projev až za týden, něco třeba během roku a tak, přesně už to ostatně napsala Lesana

Žábina: ale s dítkem o 7 týdnů dřív narozeným bych samo normál hned domů nešla

Žábina: :o) Stát se může cokoli kdykoli :o) Spíš už to záleží na přístupu každého jedince. Někoho straší SIDS, do roka dítěte je jako na trní, kupuje si do postýlek alarmy, jiný (jako třeba já) se přes to přenese a není to pro něj důležitý. I když SIDS existuje. Někdo by s mimčem na kojenecké plavání nešel ani za nic (co kdyby mimčo vdechlo vodu nebo chytlo infekci...), jiný (jako já) tam chodil rád a pravda je, že když jsme nečekaně skončily pod vodou, vždycky to byl větší šok pro mne než pro ... Na druhou stranu já mám hrůzu z přecházení silnic, zas si kolikrát připadám jak paranoik právě u přechodu... No jo, každý máme něco :o) Ambulantní porod je v mnoha zemích normální součástí porodních služeb a světe div se, zajišťuje ho porodní asistentka a "obvoďák". A je škoda, že u nás prakticky provádíme pouze jeden model péče o těhulku, maminu a mimi, já bych si tááák ráda vybrala něco jiného... Třeba porod v porodním domě...

Lesana: jo já vím, že to není dobrý příklad ten můj, chtěla jsem jen říct, že stát se může fakt cokoliv - prvních 48 hodin...

Žábina: MMCH jestli jsem dobře postřehla, spor jde o to, že mimi přestalo dýchat? U infekce plic (a u nedonošeného mimi jsou samozřejmě plicní problémy častější, než u donošeného) je to riziko zase větší, než když je mimi úplně v pořádku... Ono souvisí všechno se vším...

Žábina: kdybys rodila o 7 týdnů dřív, tak by sis na ambuporod mohla nechat zajít chuť. Právě pro zvýšené riziko pro miminko.

Andula: ano narodil se předčasně o 7 týdnů, ale doktor mi říkal, že kdyby neměl infekci plic, byl by to úplně normál-porod, ani by nemusel do inkubátoru...takže bych šla taky normálně domů....

tak to my jsme nemusely nic zapisovat, si vážila sestra 1x denně.

Lesana: určitě šlo o to očkování, pamatuji si to přesně, našla bych to i v mailech, tehdy mne to hooodně zarazilo

Ladia: přesně TO jsem zažila u prvního mimča :o) Byla jsem z toho věčného vážení před kojením, po kojení (= buzení čerstvě uslého dítěte) na nervy a když si mě moje švagrová - lékařka, vytáhla do svého lékařského pokojíku, tak jsem se jí tam psychicky složila :o( Chvíli na mne koukala jak na cvoka a pak řekla - ježíšmarjá, vždyť jsi dětská sestra a VÍŠ, co v těch papírech chtějí mít napsané. NO TAK JIM TO TAM NAPIŠ a dejte si s malou pokoj Pomohlo to, ale stejně jsem byla ráda, když jsem vypadla domů :o)

Á jé, já se tu ani nemusím fyzicky vyskytnout, abych si stěžovala

Co tu Fif psala, se mi stalo v Krči v prosinci 2000 - jenom si už dnes jaksi nevzpomenu, jestli mi dítě naočkovali nebo mu jenom odebrali krev? Ono je to prašť jako uhoď, neinforovali o ničem Kdysi jsem o tom psala na Rodinu, dalo by se dohledat... Ano, dítě sice se mnou bylo na pokoji, ale vzali mi ho, když jsem spala. Pak mě akorát sestra probudila, že mi brečí dítě, a i když jsem se s ní rozespale snažila zavést řeč (divila jsem se, že jsem ho brečet vůbec neslyšela), tak mi ho jenom s úsměvem vrazila a zmizla. Teprve od spolubydlících jsem se dozvěděla, proč jsem ho neslyšela (brečelo na sesterně ne na pokoji) a co mu dělali Docela mě šokovalo, že si kdokoli dovolí cokoli provést na MÉM dítěti, aniž by mi to aspoň oznámil. Přitom já, jakožto rodič bych měla s každým výkonem souhlasit - výjimku zákon uznává pouze v případě, že dítěti jde akutně o život. No nic, to už je dávná historie, kterou bych nevytahovala, nebýt Fifi...

Jinak ambuporod, kdy mi jeden den přijde dětská sestra (no, dejme tomu), druhý den porodník neonatolog (k čemu mi bude?), třetí den porodník (na co?) a čtvrtý den opět neonatolog (fakt mi uniká smysl) a za to vysolím šest tisíc To je, s prominutím, péče na Potřebuju někoho, kdo je schopný zkontrolovat jak mimčo, tak mě, pomůže mi s kojením, pomůže mi s péčí o dítě - ideálně tedy porodní asistentku. A to pokud možno jednu, protože když vás vidí každý den někdo jiný, nemá porovnání.

Ta rizika mě taky docela rozesmála V nemocnici mi sledovali výživu miminka tak, že jsem dělala čárky za kojení do papírů a denně jsem ho ráno zvážila (dle mojí pediatričky zbytečně často...)¨- nic, co bych nemohla dělat doma. TBC mi na kalmetizaci řekli, ať si přijdu těsně před koncem šestinedělí, že rvát očkování do mimča dřív je zbytečně brzo... S infekcí mimčo poprvé odcházelo už z porodnice (bodeť by ne, když jsme se na pokoji vystřídaly čtyři maminy a nespočet nemocničního personálu, v období chřipek pochrchlávajícho a s rýmou u nosu...). Psychickou zátěž pro mne spíš znamenal poprvé pobyt v nemocnici, přiznávám, že už po příchodu ze sálu na oddělení jsem měla chuť popadnout dítě a prásknout za sebou dveřmi (neudělala jsem to proto, že jsem neměla zajišťou poporodní ambulantní péči)...

Podruhé jsem si ji zajistila a byla jsem mile překvapená, jak se mnou všichni jednali. Jak se mnou probrali možná rizika, co by se mělo udělat, co se musí udělat... Nikomu nešlo o to mě zastrašit a odradit, ale naopak mi pomáhali najít a zajistit co nejlepší možnou péči. Primář Kavan z Vrchlabí, doktorka Korbelářová odtamtéž, doktorka Halašková - pediatrička mých holek, PA Barešová z Prahy, personál z kalemtizačního centra v Praze na Budějovický. Škoda jen, že zdravotní pojišťovny preferují nemocniční péči před ambulantní :o( Je moc fajn, když mi v nemocnici proplatí nadstanrd, jenže když je zároveň problém sehnat PA, která by domů docházela "na pojišťovnu" (a pozor, na tu má v podstatě nárok KAŽDÁ RODIČKA - jedna návštěva před porodem a tři po porodu)...

Ladia: přesně, já byla plná síly a energie a to jsem měla koukat do stropu a bloumat s potomkem po chodbách?

bubuli: doma by samozřejmě měly rodit jen ženy, které jsou zcela zdravé a kde se ani u dítěte nepředpokládá komplikace, nelze to srovnávat třeba s tím, že někdo rodí překotně a pak porodí doma a podobně

Rikina: na vrátnici ne, ale když jsem byla po porodu plná síly a energie, miminko bylo zdravé a spokojené, tak mi polehávání v porodnici připadalo dost nudné a zbytečné. Akorát jsem stresovala mimčo tím, že když např. zrovna usnulo a přišel někdo, kdo se "nutně" potřeboval na něj podívat, vzbudil ho a pak nastal jekot. Já byla na nervy z neustálého zapisování toho, kolik přesně a kdy mimčo vypilo mlíčka
Musím prásknout, že jsem si pak ty hodnoty "cucala" z prstu, abych měla pokoj

On ten ambulantní porod v podání apolináře byl tak nějak nemocniční pobyt přesunutý domů a to celé za 6 tisíc, děkuji pěkně

Andula: na zdejší prostředí až příliš