Když se v roce 1533 narodila anglickému králi Jindřichovi VIII. a jeho druhé manželce Anně Boleynové, nebyla vítaným dítětem a nikoho by nenapadlo, že by jednou mohla dosednout na trůn. Když se její otec zamiloval do Anny Boleynové, tehdy ještě dvorní dámy své první ženy Kateřiny Aragonské, předpokládal, že se Anna stane jeho milenkou. Jenže se přepočítal, Anna to rozhodně neměla v úmyslu.

ma.jpg
Foto: Rodiče Jindřich VIII. a Anna Boleynová
Dancingtudorqueen, CC BY-SA 4.0 <https://creativecommons.org/licenses/by-sa/4.0>, via Wikimedia Commons

A protože neměl z prvního manželství žádného syna-dědice, rozhodl se požádat papeže o anulování sňatku, aby se mohl s Annou oženit. Když mu papež ani po šesti letech nevyhověl, rozhodl se pro vlastní řešení: v lednu 1533 se tajně oženil s tehdy dvaatřicetiletou Annou, která už byla krátce v jiném stavu, aby se dítě – byl přesvědčen, že to bude syn – narodilo jako legitimní. Zároveň založil v ostrovním království novou - anglikánskou církev, do jejíhož čela se postavil.

Narození dcery Alžběty bylo pro Jindřicha obrovským zklamáním. Přesto dal Anně ještě šanci. Když ale další těhotenství skončilo potratem a další porodem mrtvého dítěte, rozhodl se těžce vyvzdorované Anny zbavit. Obvinil ji ze zrady, incestu a čarodějnictví a nechal ji popravit. Malé Alžbětce nebyly ještě ani tři roky. Otec ji sice nechal prohlásit za bastarda, ale v královské rodině se jí dostalo skvělého vzdělání.

Po otcově smrti sice musela pasivně přihlížet, jak se její příbuzní střídají na trůnu, ale nikdy ji nenapadlo, že by na něj mohla usednout i ona. Vystřídala nevlastní sestru Marii, tuhou katoličku, která ke zděšení všech obnovila katolické náboženství. Dala upálit asi 300 rebelů, čímž si vysloužila přídomek Marie Krvavá neboli Bloody Mary, i když to ve vás může evokovat i něco jiného, příjemnějšího… Marie Alžbětu dokonce věznila dva měsíce v Toweru.

ek.jpg
Foto: Princezna Alžběta
Presumably William Scrots, Public domain, via Wikimedia Commons

Když tedy v roce 1558 coby pětadvacetiletá Alžběta nastoupila na trůn, vítali ji s nadšením. Obnovila anglikánskou církev a nevyvolávala zbytečné rozepře s parlamentem. Při bohoslužbách prosadila používání angličtiny, aby poddaní rozuměli všemu, co kněz říká. Kromě toho byla velice vzdělaná. Ovládala nejen latinu, ale i italštinu, francouzštinu, španělštinu a řečtinu, zajímala se o malířství i hudbu a ráda tančila. Byla také mimořádně pracovitá a ráda cestovala po říši jen s minimální ochrankou.

Celý život chodívala ráda pěkně oblečená. V mládí dávala jednoznačně přednost světlým barvám, s přibývajícím věkem se oblékala usedleji a také volila především stříbřitě bílou, černou a čistě bílou barvu. Nevyhýbala se ani vysokým krajkovým límcům, pro dámy krajně nepohodlným.  Celý život milovala šperky a kvůli nim dokonce zaměstnávala specializovanou švadlenu, která perly a drahokamy přešívala z obnošených šatů na nové.

elis.jpg
Foto: Portrét královny Alžběty I. ve zlatem zdobených šatech
Attributed to William Segar, Public domain, via Wikimedia Commons

Kupodivu dbala na zdravou výživu a snažila se ovlivnit i jídelníček svých poddaných. Zatímco movití obyvatelé království do té doby konzumovali těžké a silně kořeněné pokrmy, ona dávala přednost zelenině a ovoci. Zamilovala si například hlávkový salát, nejdříve dovážený z Nizozemí. Nakonec najala nizozemského zahradníka, který jí ho pěstoval v královské zahradě. Ráda si pochutnávala taky na mrkvi, zelí, meruňkách a švestkách a vedla k tomu i prosté obyvatelstvo.

Alžběta dobře věděla, že od ní národ očekává, že se provdá a porodí následníka. Toto přání lidu ale nesplnila, i když o nápadníky neměla nouzi. Všechny odmítala. Věděla, že si nechtějí vzít ani tak ji, jako anglický trůn. Podle současných lékařů i historiků nemohla mít Alžběta děti. Šlo prý o následek pravých neštovic, které dostala na prahu dospělosti.

Sama zdůvodňovala postoj k manželství jednoduše: Vdala jsem se za Anglii. A Angličané z toho mohli těžit – měli panovnici nejen úspěšnou, ale i nerozptylovanou rodinnými problémy…

Zdroj info: Rotondi Giuliana: Královny a princezny, 2018, Jarolímková Stanislava: Osobnosti, jak je možná (ne)znáte, 2018

Na našem webu jste si mohli také přečíst: