Alma Karlin se narodila v roce 1889 starším rodičům v malebném městečku Celje, dnes třetím největším slovinským městem. Otec byl majorem rakousko-uherské armády, maminka učitelkou německé dívčí školy. Doma se mluvilo německy, ostatně jako ve většině rodin střední třídy. Celje totiž bylo v té době součástí Rakousko-Uherska.
Drobounké dívence předpovídali krátký život či mentální retardaci. Kvůli špatnému zdravotnímu stavu byla proto zpočátku vyučována domácí učitelkou, do školy začala chodit teprve do třetí třídy. O nějaké retardaci nemohla být vůbec řeč, nicméně velkou část Almina dětství vyplňovala únavná rehabilitační gymnastika nejdříve v Celje a pak i v Lublani, kvůli níž často nemohla chodit do školy.
Foto: Alma Karlin kolem roku1920
Unknown author, Public domain, via Wikimedia Commons
Lásku k cestování objevila Alma už jako malá díky své matce. Když jí v necelých devíti letech zemřel na tuberkulózu otec, vzala ji matka na cesty po blízké Dalmácii a Hercegovině. Po absolvování střední školy ve Štýrském Hradci, kde odmaturovala v roce 1908, vyrazila se svou matkou na první velkou cestu po Evropě. Navštívily spolu severní Itálii, Švýcarsko, Německo a některé lákavé metropole jako Paříž, Londýn a Brusel.
To už v sobě objevila talent na jazyky, kterých se postupně během života naučila kromě němčiny a slovinštiny (tou ale mluvila velmi špatně) ještě dvanáct! Znalost francouzštiny, kterou si obzvláště zamilovala, jí umožnila studium na Sorbonně. Díky skvělé angličtině zas mohla žít v Londýně a živit se tu jako překladatelka a učitelka angličtiny pro cizince.
Foto: Takto jsme tuto pozoruhodnou ženu „potkali“ v Celje při našem nedávném výletě do Slovinska. Socha v životní velikosti pochází z roku 2009
Jiří Lády
Pobyt v Londýně, kde složila Alma zkoušky z osmi jazyků na Royal Society of Arts, však musela ukončit po vypuknutí 1. světové války v roce 1914. Byla tu považována za personu non grata za to, že byla občanskou nepřátelského Rakousko-Uherska. Její cesta tedy vedla do Skandinávie, do Norska a Švédska. I tady se živila výukou cizích jazyků, kromě toho ale trávila svůj veškerý volný čas v knihovnách studiem starověkých civilizací. Ve Švédsku se spřátelila se spisovatelkou Selmou Lagerlöfovou, která ji později dokonce navrhla na Nobelovu cenu.
Foto: Alma Karlin při psaní s psíčkem Blackyjem
Adolf Perissich, Public domain, via Wikimedia Commons
Ve Švédsku si stanovila Alma nový cíl! Stane se spisovatelkou! Prvním dílkem je divadelní hra vydaná v Lipsku v roce 1918. Právě v tomto roce se vrátila do Celje a má v plánu uskutečnit cestu kolem světa. Proto tam zakládá jazykovou školu. Aby si aspoň něco vydělala na cestu, učí tam až deset hodin denně.
24. listopadu 1919 se vydává na cestu vybavena penězi, svým proslulým psacím strojem Erica a slovníkem v deseti jazycích, který si sama sestavila, na cestu kolem světa. Na její cestě, která trvala necelých devět let a při níž navštívila všechny kontinenty, na ni čekala mnohá nebezpečí, onemocněla malárií či tropickou úplavicí a jen taktak unikla kanibalům.
Foto: Alma Karlin se svým snoubencem Hsi Singjung Lungem, za nějž se nakonec neprovdala, a svou matkou
J&J Marini, Celje, Public domain, via Wikimedia Commons
Domů se vrátila v roce 1928 na prosbu své umírající matky. Cesta ji natolik psychicky i fyzicky vyčerpala, že se rozhodla už dál necestovat a věnovat se pouze psaní. Její cestopisy jí přinesly velký úspěch a popularitu v celé Evropě. Kromě zápisků z cest uveřejněných v různých časopisech, začala psát básně i beletrii převážně s duchovní tematikou.
Adolf Perissich, Public domain, via Wikimedia Commons
Ačkoli ovládala tolik cizích jazyků, všechna svá díla psala v němčině, protože tímto jazykem mluvila odmala. Po nástupu nacistů v Německu se ale němčiny na protest veřejně vzdala. Trest na sebe nenechal dlouho čekat. Její knihy byly v Německu veřejně páleny a ona se ocitla na indexu.
Když Němci obsadili Balkán, byla zatčena a hrozila jí deportace do Dachau. Díky vlivné intervenci jí však byl trest zmírněn jen na domácí vězení. Na konci války se připojila k partyzánům a ukrývala ve svém domě protinacistického spisovatele Hans Joachima Bonsacka
Tento fakt jí po válce nebyl připočten k dobru, ale naopak jí komunistické úřady zabavily majetek. Na hranici chudoby pak Alma umírá na rakovinu v roce 1950…
Foto: V tradičním japonském kimonu.
Unknown author, Public domain, via Wikimedia Commons
Zdroj info: www.almakarlin.si, Alma Karlin: World Traveler, online
Na našem webu jste si mohli přečíst:
Nový komentář
Komentáře
Opět zajímavé čtení,
děkuji
Děkuji.
Děkuji za poutavé čtení o této pozoruhodné ženě, o které jsem nikdy neslyšela.
Devět let na cestách,to muselo být náročné,ráda jsem si přečetla zajímavý článek.
Takový talent mít.......
Děkuji