Píšu vám z jednoho jediného důvodu.
Dejte si pozor a buďte obezřetné, jelikož je to věc velice nepříjemná a já se nebudu už moci nikdy napít. A to je hrůza, především při oslavách, večírcích, setkání se spolužáky nebo třeba firemním obědě.
Každý den svého života se už budu muset omezovat a zakazovat si, jelikož alkohol je legální a je všude kolem nás. Až poté, co se stanete závislí, si uvědomíte, jak je to nebezpečné a také jak moc nesnadné je s tím přestat.
Začalo to asi takhle.
V sedmnácti letech jsem začala chodit po diskotékách a popíjet jen tak zlehka. Vždy mi bylo špatně a alkohol mi strašně nechutnal. Ale to víte, když pili všichni a místní hezoun mi objednal panáka...
Později jsem si zvykla a alkoholu se nebránila. Byla to přeci sranda, napít se s kamarády. Žádný večírek se bez alkoholu neobešel, však to znáte. Každý si tím projde. Ale možná ne každý po své plnoletosti ještě deset let cestuje po světě a o nic jiného se nestará. Jako já.
Vycestovala jsem poprvé ve dvaceti a pár let žila po jižních státech Evropy, více či méně za účelem práce a "světapoznání". Bylo to prima, ale jaksi jsem prošvihla tu dobu, kdy se každý zklidní, buduje si zázemí a hledá jistotu v partnerovi. Tím se částečně omezí i společenský život a risk 
ohledně alkoholové závislosti se zmenšuje. Nebo si hledám výmluvu.
Já zkrátka pila víc a víc.
Dlouho to bylo v pořádku, někdy jsem pila více dní po sobě, pak jsem vynechala, pak zase začala. Pak už nikdy nepřestávala a to mi bylo něco přes třicet. Tedy, tehdy co jsem si uvědomila, že mám problém. Zjištění to bylo nepříjemné, hrůzné a nejhorší samozřejmě bylo to přiznat sama sobě.
Nechci jít do léčebny, zkouším s tím ještě naposledy udělat něco sama.
Omezuji se co to jde, ale něco ve mně mi říká, že to nezvládnu. I teď když píšu tyto řádky, je mi hrozně z pocitu, jak si stále ještě něco nalhávám. Už totiž vím, že je to tu a že přijde den, kdy budu muset vyhledat odbornou pomoc.
Pro člověka, který s tím nemá problém, je možná můj článek směšný. Dobrá, nikomu nic nevnucuju. Ale ta z vás, která hasí žízeň vínem a říká si, že to nic není, by se už měla zamyslet.
Dnes jsem se pousmála po hovoru s kamarádkou, která vychovala dvě děti a má za sebou protialkoholní léčbu. Začala si uvědomovat svůj problém na druhé mateřské dovolené, kdy své nervy "hojila" prvním drinkem již po obědě. Má za sebou léčení a už nikdy se alkoholu nesmí dotknout. 
Zeptala jsem se jí: "Nemůžeš si dát k obědu ani malé pivo?"
Odpověděla mi ihned a s úsměvem: "To můžu, ale ty ani rodina mě týden neuvidíte!"
Pokud pijete každý den - zamyslete se. A pokud ne, berte to jako varování.
Anebo mě klidně ignorujte, ale až se vám alkohol vplete do života v podobě tohoto neodbytného démona, bude už pozdě. Budete na tom jako já.
A to nepřeju nikomu.
Nový komentář
Komentáře
Puma: podepisuji se pod tvůj příspěvek, mám to uplně stejně.
Puma: Ja milovala sampansky,to byly jeste ty pocatky,pak mi to bylo jedno,nebylo to uz o chuti,ale o ucinku.Ale mohu ti rici,ze dnes a jetomu uz 13 let,kdy jsem se rozhodla nepit.tak mi obas chut na jazyku nastane citim to dobre sampano.Ale je to o case,treba za 20 let uz ta chut ustoupi.Kdyz tato chvile nastane,dam si ginger(zazvorova limonada) a je mi fajn.Ty jsi znalec vina a nejsi zavisla,tak ti preji moc stesti v zivote a pri piti tveho vinka krasnou pohodu.
Jeste ti chci napsat,ze neznam pripad alkoholika,ktery to zvadl sam z rozjete zavislosti.Drzim ti palce a cim driv se rozhodnes s tim neco udelat,obvykle startem je lecba,tak tim lepe pro tebe,jinak te rada privitam v mem auditku PROBLEM.
Pro PETTYS
vůli.
Nechci Tě strašit,ale už jen to, že si člověk třeba denně naleje 2dcl vína s á m začíná zavánět problémem.Nemít doma alkohol se nazývá "mít suchý dům" je to doporučeno hlavně i po prodělané léčbě.Musím Tě však ujistit, že dnes,kdy je plno večerek,hypermarketů NONstop,hospod a dalších možností, je člověk v určité fázi udělat cokoliv pro to,aby alkohol měl.Třeba i jet na druhý konec město do obchodu, kde je otevřeno i přes noc. Mít suchý dům je jednou ze zásad, aby člověk abstinoval.Není to však jediné. Je to opravdu o přehodnocení žebříčku hodnot v našem životě. Uvědomit si co je pro mě důležité.Třeba i přijít o kamárady, protože i ni mě svým přístupem k akoholu ohrožují. Není to vůbec jednoduché. Může se Ti stát, že nakonec zůstaneš sama,protože kolem tebe pijí všichni a oni se necítí být ohroženi a tvůj problém bagatelizují. Je fajn si zajít popovídat i s nějakým psychiatrem. Oni tenhle problém u žen znají, nesmějou se ti a když máš zájem poradí a pomohou. Neboj se toho. Pokud opravdu piješ doma sama, a ne jen občas, dělej s tím něco. Pak to jde rychle z kopce. A až je člověk na tom zle, nepomůžou mu kamarádi ani rodina, protože už sám ani nechce. Je mu dobře ve světě s alkoholem. Napít se, něco udělat ,ať doma vidí, že to zvládneš, napít se ať mi není zle, napít se, ať mi je zase dobře. Je to kolotoč hrozný. Rozjetý vlak.Špatně se vystupuje. Takže toto jsou postřehy z mé vlastní zkušenosti.
Každému, kdo má problém s alkoholem přeji, pokud si ho uvědomí, ať se mu podaří zvládnout. Předem říkám není to jednoduché a třeba o hodně přijdete, ale náhradou jsou noví kamarádi, kterým nevadí, že nepijete, ocení vaši snahu , pomůžou, poradí. I bez alkoholu se dá žít. Co by měli dělat nemocní cukrovkou, nebo po žloutence. Těm to taky nepřijde. Tak hodně štěstí a pevnou
Myslím si, že velkým problémem je velmi snadná přístupnost alkoholu za velmi nízkou cenu. Krabice vína se dá pořídit za dvacku, dvoulitrovka v plastu za čtyřicet korun a ani nepotřebuješ vývrtku. U nás v parku před domem se pořád válí prázdné PET lahve a krabice a to se tam schází mládež do dvaceti let. Alkoholiků bude přibývat.
Bohužel si tyhle levná čůča kupuju taky a když toho mám večer plné zuby, naleju si. Dřív jsem pila jenom na oslavách a ve společnosti, doma nikdy! Bojím se problémů. Jediné řešení je nemít doma žádný alkohol.
Exu, a co kdybys - čistě hypoteticky - přišla do jinýho stavu?
Pisatelce článku
Moc jsem nad tvým problémem od včerejška uvažovala, a myslím si, že jsi asi ve stavu uvědomění, kdy život s alkoholem je pro tebe hrozný bez něho však nemožný, a právě v této fázi pokud sis to uvědomila je nejvyšší čas vyhledat pomoc.Pokud ne, už to nelze zabrzdit.Člověk už pak nemyslí na nic jiného než na to kdy si dát,kolik ať vůbec mohu fungovat.Ale funguješ špatně,všichni to vidí jen dotyčný ne.A jde to z kopce níž a níž.Nechtěj to poznat je to hrozné.
Ahojky pisatelka clanku.
) poharik lezie na nervy... jediny alkohol ktory mi chuti je cokoladovy liker a to kvoli tej hustej a sladkej cokolade, nie kvoli v nom obsiahnutom alkohole... ja si srandovne zo zartu hovorim: "vsetky necistoty by odtial mohli vyfiltrovat a nechat len tu peknu hustu a lepkavu cokoladu, potom by to bolo este lepsie", hihi
Jo, este mozem sampanske, ak je slabe a nie je v nom ten alkohol moc citit takze mi to neprijde moc trpke (ale nejak po tom netuzim). 
, lenze to je nejaka taka predrobena, dopredu osladena a ja asi ju este rozriedim asi na 50%mliekom a este k tomu aj pridam lyzicku hnedeho cukru. Tak snad to nie je take hrozne, aj tak ju pijem len obcas (obycajne vtedy ked sa nudim, co teraz bohuzial byva dost casto...). A kecy akoze "bez alkoholu sa neda spravne uvolnit a zabavit" su podla mna naozaj len to, kecy. Ja si napriklad viem predstavit ovela lepsiu zabavu bez alkoholu ako s nim. Takto ist sa prejst za krasneho slnecneho dna do prirody, urobit si piknik na rozkvitnutej luke (bez vina, samozrejme), zaplavat si v bazene, zahrat si s kamosmi SCRABBLE alebo sach, venovat sa trosku zahradkarstvu 
, ist sa pozriet do muzea - to je to lepsie a prave
. Takze sa aj Ty skus preorientovat na nejake ine a skutocne krasy v zivote a uvidis ze po case Ta snad uz ta nutena "absencia" alkoholu bude menej neurotizovat...
, alebo tuna maju mandarinkove rezy a novy salat, tak to som este nejedla..." a podobne. Ak Ti to nebude pomahat tak pouzi psychologicku metodu zdovodnovania (neviem si spomenut na presny nazov) a pomysli si: "no tak nemozem pit ako ostatni, ale to je dobre, aspon si setrim svoje mozgove zavity a pestujem pevnu volu". A tak dalej. No neviem ci som Ti moc poradila, ale dufam ze sa mi podarilo aspon Ti dodat odvahu, to bolo mojim cielom... 
Tak ahoj a hodne stesti! A este taka moja myslienka, myslim si ze zivot bez pitia moze byt ovela pestrejsi ak clovek dokaze vnimat farby a krasu sveta okolo nas (nejaka sa uz vzdy najde, aj keby to bol trebars osamely rozkvitnuty strom alebo maly spievajuci vtacik) vlastnymi culymi zmyslami a nie pominutelnymi navodenymi predstavami ake alkohol sposobuje. No jasne, som cisty teoretik, mam iba 22 rokov takze este ziadne skusenosti za sebou ktorymi by som sa mohla chvastat, ale dufam ze mi moj zivotny postoj vydrzi... Tak ahojte
Chcem Ti povedat, ze sa vobec nemusis hanbit za to, ze si priznas ze mas problem. Naopak, niektorym dalsim ludom moze Tvoj pribeh pomoct. Je dobre ked si clovek uvedomi ze nieco nie je v poriadku. Je to vlastne taky pud sebazachovy a je dobre ked je zapnuty. Mozem Ti povedat ze zivot bez alkoholu moze byt rovnako dobry a aj lepsi ako s alkoholom... zalezi podla toho, ake ma clovek priority. Ja sama alkohol vobec nepotrebujem a nechyba mi. Vlastne aby som to upresnila vobec mi to nechuti, ked sa niecoho napijem (a je mi jedno ci je to pivo, vino, liker, alebo nieco ine) tak sa mi skrivi tvar od hnusu viacej ako od trpkeho citronu. Proste mi to nechuti. A kedze zijem daleko prec od 90% mojej rodiny (ja zijem v Kanade a oni v Europe) tak na rodinne oslavy a podobne veci ani vacsinou nemam prilezitost chodit takze popijanie na oslavach sa mi pritrafi naozaj minimalne. To sa mi vacsinou stane iba ked idem na navstevu do Europy a moji stari rodicia maju narodeninovu oslavu alebo k nim prijdu na navstevu znami a priatelia. A aj vtedy mi ten "povinny" (niezeby pre mna naozaj bol, nenutia ma, akurat ten jeden "kalisok" vzdy zo slusnosti vypijem... a niekedy aj nedopijem
Posledne ked som tam bola pred rokom a bola prave jedna taka oslava, tak tam moj dedko zo zartu povedal "no ale to ked sa vrati do Kanady tak to poslu naspat... povedia ze vsak to take zhumplovane neprislo na to Slovensko!" - to preto, lebo ja som na tych oslavach obycajne pila aj kavu (nejake sladke capuccino), a to som predtym v Kanade tiez vobec nerobila, mne ani kava nechuti. Teraz cez prazdniny ked som doma a moji rodicia tu furt kavu piju uz som ich zacala kopirovat aj ja
A ked sa nahodou budes musiet na oslave alebo nejakej inej prilezitosti odopierat, tak si skus najst nieco ine z ponukaneho na co sa tesit. Napriklad: "hm, tak nemozem si dat drink lebo by mi to uskodilo, ale tak tu je skvely nugatovy zakusok s cokoladovou plnkou a orieskami narvchu, hmmmm to si zase pochutim
Natalie: to je krásný
bohužel v ČR je to s tím řízením v opilosti přesně naopak. Kdo si dá pívo a jede, je KING
Exupery: jak te tak sleduju ( a to ja si te sleduju...
) - moc mi pripominas me zacatky. Myslim, ze uz jsi zavisla. Otazka je, jak dlouho to ustojis, nez zacnes sobe a tvym blizkym ublizovat ( ted nemam na mysli telesne ublizovani....
).
Zacala jsem pit,jako ty,disco,atd.Postupem casu jsem se propila do zavislosti,pocatky zvadnuti prestat lecbou ambulantne nefungovalo to.Pak jsem nastoupila lecbu na 4 mesice a chodila do poradny AT,nekolikrat jsem se vratila k napiti,pak jsem zalozila AA s jedinecnym programem,ktere jen zde v USA je pres 60 let.Nemysli na to,ze se cely zivot nemuzes napit,mysli jen na kazdych 24 hodin,proste se rano rozhodnout,ze se po cely den nenapijes za zadnych okolnosti a 24 hodin neni tak dlouha doba.Drzim ti moc palce,nejsi sama jsou nas miliony!!!!
tak se obávám, že jsem taky alkoholička. Min. 2x týdně jdeme na pivo (tj. tak 4 - 6 ks).
JollyGirl.J: Myslím, že mýmu nadměrnýmu? pití nic nepředcházelo, že opravdu piju pro zábavu. Naopak, když mám třeba problém, tak se mi moc do hospody nechce, páč by nebyla sranda. Taky by mě nenapadlo pít doma, to by mi nechutnalo. jedině občas, když třeba přijde návštěva a dojdem se džbánem, ale to je tak 3x do roka. Nenapadne mě napít se dopoledne (kromě třeba víkendu někde na chatě, když se třeba slaví) ani v práci. Stejně to mám s kouřením, kouřím pouze k tomu pití. Ale představa, že bych tři měsíce plně abstinovala, mi tedy přijde strašná, to zas jo.
tady se potvrzuje můj názor, že alkohol začíná být mnohem větší zlo než tabák
. právě větami typu:
. cokoliv nad to (ať už je to lahvinka v pátek s kamarádkou po celotýdenní abstinenci) JE pro tělo zátěž. a kdo si to neumí odpustit (ne proto, že MUSÍ, ale proto, že to ŠKODÍ), měl by se nad tím alespoň zamyslet... 
- při oslavách se prostě musí pít
- jeden panák denně mi neuškodí
- jasně, že bych vydržela měsíc bez alkoholu, to nemusim ani zkoušet
- pohodovej večer bych si bez lahvinky nedovedla představit
atd....
vy si ale vůbec neuvědomujete, že mírou pití není "jak často" nebo "kdy" ale KOLIK! a že DO 2dcl vína či malého piva denně jde opravdu téměř o "lék" (jak řekla Vivian)
Pavluška:stejně bych se bála jí nechat děti, když pije. Snad se to ještě vylepší. Ještě nemá tolik let. Třeba ještě půjde do sebe.
Pavluška: aha, tebe bolí, že si ubližuje.
Co k tomuto tématu..?..když s alkoholem jsem nikdy problém neměla.
/
Do 30let jsem si občas /!/ když byla příležitost skleničku vína dala, ale po 30 jsem začala mít problém se žlučníkem a bylo po jakém koliv pití. Ta bolest mě za to nestála.
Takže jsem zcela abstinovala, aniž bych s tím měla sebemenší problémy. Dovedla jsem se v pohodě bavit i při nealku a to mám muže z Moravy.Po operaci jsem už hodně dávno, ale zjistila jsem, že bez alkoholu se dá žít a tak ho vlastně nepostrádám do dnes.
Tady jsem tedy silnou vůli prokazovat nemusela.
Ale prokázala jsem jí, když jsem po 8 letech kouření s tím přestala ...ze dne na den..z hodiny na hodinu. A šlo to. Nekouřím už přes 20 let.
Teď v současné době se opět snažím nad svým tělem zvítězit..a to,že chci shodit svou letitou nadváhu. A že je co shazovat!!!
V březnu jsem měla 120kg , dnes 102.6 a jedu dál.
Tímto bych chtěla pozvat LUCIŠ a PUPIÍ na stránky auditu hubnutí, kde je nás takových víc. A v kolektivu je síla. /To zní blbě..a ani už nevím kdo to řekl..doufám, že né Lenin
Přeji tedy všem, aby svůj boj vždy vyhrály, nebo se o to aspoň pokusily. Myslím, že hlavní je si přiznat, ŽE MÁM PROBLÉM A CHCI HO ŘEŠIT.
Jen jsem ještě chtěla podotknout, uvědomujete si, že v restauracích je nealko podstatně dražší než pivo. Co si pak dáte po obědě? Už jenom z tohoto pohledu se mi jeví, že se u nás problém alkoholu vůbec neřeší. Jak jinak je toto možné?
Z vlatní zkušenosti vím,že dědičnost v tomto problému hraje minimální roli. Vše co se týče závislosti,jakékoli, je otázkou psychiky a problému vyrovnat se s určitými situacemi.Každý stejnou situaci zvládá jinak.Pro někoho může být např.nevěra manžela nebo manželky naprostou katastrofou,pro někoho to je věc,kterou si mezi sebou vyřeší a jedou dál.Pravda, je ,že alkoholem člověk většinou utíká od problémů,které sám buď nechce řešit nebo neví jak a dokonce druhému partnerovi se nezdá, že by byl vůbec nějaký problém. Že by se člověk ze začátku opíjel jen tak pro zábavu není pravda.Většinou vždy je tu něco, co nadměrnému pití alkoholu předcházelo. Už jen fakt,že si člověk uvědomí,že je na alkoholu závislý je první krok.Většinou si to málokdo připustí. Podle psychologů člověk, pro kterého je představa, že by měl vydržet 3 měsíce baz jakéhokoli alkoholu nemožná, je potencionálním alkoholikem.Nevím co má čtenářka za představu zvládnout tento problém ambulantně, ale v jejím případě jsem přesvědčena že již to není možné, pokud bere jako "hrůzu" ,že se již NIKDY nebude smět napít.Léčba ambulantní ji k abstinenci TRVALÉ zaručeně nepomůže.Je totiž nutné úplně změnit způsob uvažování a abstinenci nepovažovat za něco co nesmím, ale za něco co mi umožní žít zdravý a kvalitní život i bez alkoholu. K tomu si myslím,že většinou málokdo sám dospěje,a proto je nutná pomoc odborníka,psychologa.
Jinak přeju ať se Vám to podaří. Já nepiju už 9 měsíců,jsem po léčbě a vím, že to opravdu není jednoduché. HODNĚ ZDARU!!
Nanet & Pavluska:
a ono je to furt prd platný, řidiči můžou pořád jezdit jako dobytci, postihy jsou prostě k smíchu.