Rozvod je věc smutná, ale v dnešní společnosti se stává poměrně často, že se manželé odcizí a už nejsou schopní nalézt společnou řeč. Jenže rozvod, to nejsou jen emoce, ale i spory o majetek. Alice kvůli rozvodu nejspíš přijde o bydlení...

divorce

Alicin příběh by se dal shrnout do několika vět a je možné, že jste něco podobného prožila také. Vdala se, počala dvě děti a v průběhu manželství pracovala pro manželovu firmu. Nabyli za tu dobu dvou bytů, které ale manžel převedl na svou matku, jakmile začaly problémy. Manžel začal pít a došlo i na fyzické násilí. Dnes se rozvádějí a Alice neví, jak dopadne s bydlením.

Jak to celé bylo, vám poví už Alice sama...

Alice

Naše problémy se táhnou vlastně v průběhu celého vztahu. Manžel chodil vždycky pozdě domů, podnikal a trávil hodně času mimo rodinu - s kamarády po pohostinstvích. Měli jsme se dobře, byli jsme zajištění, pracovala jsem pro jeho stavební firmu a pomáhala mu se vším možným. Po čase to ale začalo přesahovat normalitu, když se mi vracel druhým dnem, nebo i za dva dny.

Syn, když trochu odrostl, se začal ptát. V roce 2007 se nám narodila holčička. Doufala jsem, že se něco změní, že ho holčička přivede zpátky domů, ale to se nestalo. Spíš jsem si ušila bič sama na sebe. Syn začal chodit do školy a já přestala absolutně stíhat. V tu dobu jsem přestala stíhat práci pro manžela, nebo ji stíhala jen těžko. Byla jsem na mateřské dovolené, přesto jsem pracovala pro manžela vlastně bez výplaty - měla jsem od manžela kreditní kartu, kterou jsem používala na chod domácnosti. Všechny dražší věci jsem vždycky konzultovala s ním. Dělala jsem ještě jednu brigádu. A snažila se náš vztah upravit - donutit manžela, aby se vracel domů.

Začala jsem mít pocit, že žiju sama, mám sice hezký byt, hezké auto, ale chyběl mi doma chlap, se kterým bych si mohla promluvit, trávit s ním čas. Nezajímal se ani o syna, ani o jeho hokejové tréninky, zápasy a úspěchy. Když se náhodou vrátil domů dřív, tak hned volal, kde jsme - absolutně neměl přehled, jak fungujeme. Nebylo na něj nikdy v ničem spolehnutí. Bohužel i co se týče budoucnosti, pokud jsme měli nějaké společné sny a plány (třeba baráček, kam budeme jezdit na víkendy), tak to všechno padlo - většinou s nimi nesouhlasila jeho maminka a vmanipulovala ho, kam potřebovala.

Dan nefungoval jako otec ani jako manžel a partner, fungoval jen jako živitel. Když to vezmu zpětně, připadala jsem si jako jeho občasná milenka, a možná jsem měla toho zázemí využít, vzhledem ke krokům, které manžel podnikl, ale neudělala jsem to.

Jak manžel pil, tak se i stupňovala jeho agresivita, kterou si po vystřízlivění neuvědomoval. Ve chvílích opilosti mě vyhazoval z bytu, urážel... v podnapilém stavu mi vytkl i naše druhé miminko, které jsem si podle něj vydupala. Byly to ubíjející stavy, kdy člověk trpí a ten druhý si z toho nic nedělá.

Během prázdnin 2009 byl s kamarády sjíždět řeku. Byla jsem s dětmi u rodičů. Najednou mi začaly chodit od manžela SMSky, že se se mnou chce rozvést, že k sobě nepatříme a nemáme nic společného. Nevěděla jsem, co se děje, jestli je skutečně s kamarády, nebo jestli si někoho třeba nenašel. Pak jsme si k tomu sedli, že ty věci musíme nějak řešit. Manžel spustil slovní kolečko: Já jsem unavený, já už se nechci tak dřít, já nemám čas na své koníčky, já, já, já... nepadlo ani slovo o mně, o dětech, o společných chvílích. Tak jsem mu na to konto řekla, že asi opravdu nemá smysl spolu být. V tu chvíli otočil a začal slibovat, že se polepší, přestane pít.

Nicméně nic z toho se neudálo. Druhého dne přišel opět pozdě v noci rovnou z hospody. Začaly ostré hádky, všechno se to bohužel dělo před dětmi. Docházelo i k fyzickým atakům - když jsem mu řekla, že se rozvedeme, dostala jsem facku, ostatní útoky byly menší, třeba zamezování odchodu z pokoje. Dcera se z toho začala počůrávat, syn začal mít problémy ve škole - zhoršil se mu prospěch, začal mít poruchy soustředění.

Manžel mě vystěhoval z ložnice na sedačku, pak mi vystěhoval věci ze skříně, ty jsem si musela dát do skříně na chodbě.

Měli jsme dva byty - v jednom jsme bydleli a druhý pronajímali, ten druhý byl zrovna volný. Tak mě začal vyhazovat do něj. V tu dobu už jsem měla i modřiny na rukou, jak mě napadal. Vše samozřejmě za přítomnosti dětí, které plakaly a prosily ho, ať to nedělá. Řekla jsem si: „A dost!“ Našla si práci, kde mi bylo přislíbeno, že to bude administrativní práce s flexibilní pracovní dobou. Našla jsem si pronájem bytu, přihlásila dceru do soukromé školky, protože ještě neměla věk na státní (měla jsem ještě rodičovský příspěvek). A doufala jsem, že tatínkovi dojde, o co přichází, a že se začne snažit. Jenže to se nestalo.

Bohužel práce, kterou jsem nastoupila, obnášela i nějakou obchodní činnost a věci, které mi moc nevyhovovaly - byla i časově náročnější, než jsem původně předpokládala. Nemohla jsem ji se dvěma dětmi provozovat. Po dohodě se zaměstnavatelem jsem tedy pracovní poměr ukončila, ale bylo mi přislíbeno, že na mě budou myslet s pracovním místem v budoucnu.

Tehdy jsem opětovně navštívila manžela, abych zjistila, jestli se nezměnil, jestli mě nechce zpátky, jestli mu nechybí děti... Řekl mi, že mě nepotřebuje, že jsem byla k ničemu, a že když bude chtít, tak si pořídí novou rodinu. Záhy si také pořídil mladou přítelkyni.

Asi jsem se nedokázala z toho vztahu úplně odpoutat a nedělala úplně správné kroky. Nabídla jsem mu strávení společných Vánoc, ale to dopadlo fiaskem. Unesl mi děti a vrátil mi je na Štědrý den. Jak nakonec strávil svátky sám, tak se mu to asi zase vrátilo, přišel a chtěl dát všechno dohromady - začali jsme zařizovat byt. Bylo to takové období na houpačce, chvílemi nás chtěl zpátky, chvílemi ne. To trvalo asi do léta. Dala jsem výpověď z bytu, protože jsem si řekla, že by bylo dobré být zase spolu. Manžel mi přislíbil pomoc s rozjezdem vlastního kadeřnictví, což se nakonec nepovedlo. V tu dobu jsem odmítla nabídku svého minulého zaměstnavatele, protože jsem doufala, že se věci spravují. Toho teď zpětně nesmírně lituji.

Vrátili jsme se k manželovi - myslela jsem, že potřebuje jistotu rodinného zázemí a že mu pomohu zase s firmou. První měsíc byl celkem fajn, dozařizovali jsme byt, fungovali jsme normálně, v klidu a bez výčitek toho, co se stalo. Dohodli jsme se, že uděláme tlustou čáru a chvíli to vypadalo dobře. Ale nevydrželo to. Zjistila jsem, že se stýká s jinou ženou. Když jsem ho kompromitovala, tak mi řekl, co blázním, že se rozvádíme, že už podal žádost o rozvod, manželé už vlastně nejsme a může si dělat, co chce.

V srpnu přišlo od soudu vrácení žádosti o rozvod. Důvod: Nebyl doložen návrh na rozhodnutí o zaopatření nezletilých. Tak jsem to nechala být, nekomentovala to, neřešila to, ale bohužel ty problémy, hádky, fyzické napadání a psychické týrání se stupňovaly. Nepomohlo ani to, že jsem manžela několikrát nahlásila na policii za fyzické napadání - byly to vždy jen lehké facky, pohlavky, nasekání na zadek jako malému dítěti - neměla jsem nikdy důkaz. Syn se psychicky hroutil, začal si vymýšlet nemoci, důvodem bylo to, že se mě bál doma nechávat samotnou. Až jsem se rozhodla, že už to dál nejde a žádost o rozvod podala sama i s potřebnými dalšími náležitostmi.

Nyní žijeme dál ve společné domácnosti. První fázi rozvodu máme za sebou - vyřízené je výživné na děti, čeká nás samotný rozvod a majetkové řízení, které se nejspíš potáhne dlouho. V průběhu manželství jsme nabyli dvou bytů, ale já v nich nikdy nebyla na katastru nijak zapsaná. Doufala jsem, že manžel je slušný, a kdyby se cokoli stalo, tak si každý necháme jeden byt. Jenže jakmile nastaly problémy, tak manželova matka nelenila a vmanipulovala Dana, aby byty převedl na ni.

Rozhodli jsme se, že Alici pomůžeme, a oslovili právníka Stanislava Křečka, za kterým jsme s Alicí zašli včera v podvečer. Jaké rady od něj Alice dostala, to se již brzy dozvíte v dalším článku!

  • Pomůže Stanislav Křeček Alici se získáním jednoho z bytů?
  • Má vůbec Alice na byt nárok?
  • Jaký další postup Alici navrhl Stanislav Křeček?