Paní Alena: seděla v kanceláři u protějšího stolu. Já mám dvanáctileté dítě, ona má dvanáctileté dítě. Já mám ráda zvířátka, ona má ráda zvířátka. Já sbírám, suším a užívám bylinky, ona přímo prodává bylinkové preparáty. Já umím s počítačem a občas potřebuju něco přeložit z cizího jazyka. Ona mluví čtyřmi jazyky a občas potřebuje udělat něco na počítači. Jak naše seznámení dopadlo, to je celkem jasné - rychle jsme se skamarádily.

Časem jsem se dozvěděla, že má problémy v manželství. Její muž byl typický příklad strýčka Skrblíka. Peníze jí nedával - prý je nemá. Dostala sem tam nějaké drobné a po večerech překládala (kvůli penězům) a věnovala se bylinkám. Na prázdniny se synem jí nezbylo a když jsme sehnaly tábor,  nezbylo nakonec ani na ten. Naštěstí to kamarádům nevadilo...
Nejstarší syn z prvního manželství bydlel u nich a pomáhal mamince s domácností, jak jen mohl a její matka zrovna tak, zatímco tatínek se někde toulal a snad prý i opíjel. 

Pak Alena změnila místo, já také a dlouho jsme se neviděly. Volala nedávno - chtěla si sednout na kafe a trošku si popovídat - mimo jiné i o problémech v manželství a s manželem. Pozvala jsem si ji na závody do jezdeckého klubu - chlapec se dostane ven, povozí se na koni a (můj skrytý motiv) občerstvení jako hosté pořadatele nehradí...aspoň se nebudeme trapně domlouvat, co si může malý dovolit a na co ještě mají. Koncem května se s ní uvidím.

Pan Tomáš: starší pán, prošedivělý, zjevně v rozpacích. Přišel k nám se sousedem, který si zapomněl doma klíče. Venku mrzlo až praštělo a oba pánové byli notně prokřehlí. Čaj si vzali, rum do něj pan Tomáš odmítl - nedokázal se vyhnout přípitku na nějaké recepci a jeden Becher za den byl podle něj až moc.

Časem se trošku rozpovídal. Mimo jiné má potíže s manželkou. Bojí se jí dávat peníze. Cokoliv jí totiž dá, to manželka utratí za barvičky, lepidýlka, hedvábí...má strašně ráda ruční práce, jenže spotřeba materiálu vysoko překračuje finanční možnosti rodiny. S prázdninami je to ještě horší - manželka jede na několik týdnů do Španělska a protože to zaplatila z rodinné kasy (aniž by někomu něco řekla), nezbylo pro syna ani na výlet. V domácnosti žije ještě její syn z prvního manželství, ale jeho přínos je nulový -  i přesto, že vydělává velice slušně, nedává na domácnost ani korunu, naopak si domů přivedl přítelkyni.

Prostě peníze se dají na všechno možné, jen ne na společné potřeby, na ty dojde, až když není vyhnutí. I potom se dávají jen zbytky, pokud vůbec nějaké jsou. Manžel pozval oba pány v květnu na závody - bude tam spousta zajímavých lidí a oni aspoň příjdou na jiné myšlenky. Pozvání přijali rádi a přislíbili, že určitě přijdou.

Zrcadlo, zrcadlo, pověz mi... Konec května se kvapem blíží a jestli se na něco netěším, tak je to setkání s Alenou a Tomášem Novotnými, a vyhnout se tomu nedá.

Proto volám SOS o Vaše rady.

 

      
Reklama