Když jsem psala příběh o Alence za zrcadlem, byla to do značné míry reakce na povídání o lakomci. (pozn. redakce:  vztahy - 25. 4. a 5. 5. 2003) Opravdu jsem přemýšlela, nakolik mám uvěřit tak jednostranně podanému příběhu - ne kvůli tomu, že bych jej nepokládala za možný, ale právě proto, že jsem hodně podobný příběh slyšela z obou stran. A v reakcích na můj příběh o Aleně a Tomášovi jsem slíbila, že napíšu, jak setkání dopadlo...   

Paní Alena: přišla sama. Syna nechala matce, protože si prý potřebuje odpočinout. Vykládala o nových bylinkách, drbala kolegyně z nové práce. Na téma prázdniny jsem z ní nic moc nedostala - jen to, že bude v Brně jindy než já. Už to vypadalo, že se setkání obou manželů vyhnu a dostanu se z toho jen lehce nahluchlá. :-)))

Pan Tomáš: přišel se sousedem. Oba jsou novináři na volné noze a třeba by se mohli setkat s někým zajímavým. Doma žádný pokrok - snad jen to, že starší syn bydlel nějakou dobu v podnájmu a tam zjistil, že za všechno se musí platit. Začal přispívat na domácnost i na nájem - a taky změnil názor na nevlastního tátu.

Setkání: k tomu došlo ve chvíli, kdy jsme začali shánět klubového lékaře - každý ze svojí strany závodiště. Následoval údiv, zděšení a výčitky - pochopitelně na moji adresu. Celou situaci zachránil jenom důstojný vzhled pana primáře - před ním se oba snažili "zachovat dekorum". Nechal si všechno podrobně vyprávět u stolku v restauraci - oba příběhy i to, jak jsme se k tomu dostali my. A pak se zvedl a odešel. Oba "divočáci" koukali jako opaření, jenže pan doktor se za chvíli vrátil s kousky papíru.

"Tak a teď si budete hrát! Vyhráli jste těch 90 000 000 a na ten papírek napíšete, co za ně koupíte a proč!" a vytáhl z kapsy pět tužek. (Moc by mě zajímalo, co asi ještě nosí po kapsách!) Těm dvěma nezbylo nic jiného, než psát a my ostatní psali ze zvědavosti. Pak nám pan doktor papírky sebral, promíchal je a přečetl nám jejich obsah. A my jsme mohli přemýšlet o tom, co je pro koho z nás opravdu důležité...

Rozešli jsme se v dobrém, aspoň tak v dobrém, jak to jen bylo možné. Od Aleny mi pozdě večer přišla SMS: "sorry a dik"  A i  když vím, který papírek byl její, tak to nikomu neřeknu...

              
Reklama