„S manželem jsme spolu třicet let a kromě pár krizí, které jsme docela rychle překonali, jsme měli celkem pohodové manželství. Ty největší problémy přišly až s jeho nástupem do předčasného důchodu. Naivně jsem se těšila na to, že si konečně najde čas na spoustu restů i úkolů, které mi dlouhé měsíce sliboval, že udělá. Například, že vyklidí to šílené skladiště v naší garáži. Bohužel už dávno neslouží svému účelu. Je plné harampádí a zbytečných krámů. Ale byla jsem dlouho tolerantní. Prý je to jeho svatý prostor, kam mu nikdo lézt nemáme. Já i děti jsme to tedy respektovali. Ale to jsem netušila, co nás ještě čeká. Jak moc nám jeho hromadění bezcenných věcí a neschopnost cokoli vyhodit, ovlivní život,“ svěřuje se Alena.

65b3afec845adblobid0.jpg
Foto: Ilustrační /Shutterstock
 
„Místo toho, aby spoustu nového času využil na něco smysluplného a dal náš starý dům a zahradu trochu do kupy, uvnitř i kolem něj se postupně začaly hromadit další a další nepotřebné věci. Jeho novým koníčkem se totiž stalo vymetání nejrůznějších bazarů, vetešnictví a burz, odkud vozí stále neuvěřitelné „poklady“, které prý byly strašně výhodné a určitě ještě najdou využití. Nechápu, proč to má zapotřebí. Domácnost máme jinak hezky vybavenou a nic nám nechybí. Díky mé práci nemusíme ani tolik šetřit. Ale manželovi kupování nových věcí přijde zbytečné a neekologické. A tak věci, které se už nevešly do garáže nebo na půdu, začal vršit v bývalém dětském pokoji. Prosila jsem ho několikrát, ať aspoň nejdřív nějaké věci vyhází, aby se uvolnilo místo. Ale není toho schopen. Když jednoho dne přitáhl od popelnic u nás v ulici křeslo a postavil ho do obýváku, vážně jsem se styděla. Nejen že jsem se bála, že ho někdo při odnášení viděl, ale také jsem se štítila na něj sednout. Prý takový krásný a kvalitní kousek tam nemohl nechat. Stačí ho prý jen přečalounit… Jak asi tušíte, k ničemu takovému nedošlo. Odnesl si ho na zahradu, kde se samozřejmě vlhkem úplně zničilo. A tak se už stydím k nám pozvat kohokoli na návštěvu. Hlavní části domu se snažím pořád udržovat v normálu, ale na další už nemám sílu. Dokonce i naše, dnes už dospělé děti, se při návštěvě nestačí divit, jak se jejich domov proměnil. Bohužel nepomohla ani domluva syna, který nabízel manželovi, že objedná kontejner a některé nepotřebné věci spolu vytřídí. Úplně kvůli tomu zuřil. Jsou to prý jeho věci a za jeho peníze a nikdo mu na ně prostě šahat nebude,“ popisuje zoufalá Alena.

„A tak je u nás pořád dusno. Chci žít normálně a né na skladišti, ale on si nedá říct. Bojím se, co bude dál a kam to až může zajít. Vím, že to sama nejspíš nezvládnu a manžel potřebuje odbornou pomoc. Jenže jak to mám vyřešit, když tvrdí, že žádný blázen není a nikomu se určitě svěřovat nepůjde?“

Text byl zpracován na základě příběhu ženy, kterou redakce zná a která jej předala redakci se svolením k uveřejnění. Fotografie je pouze ilustrační a jména osob byla na žádost této konkrétní ženy pozměněna, stejně tak jako její jméno. Pokud máte příběh, který by se mohl objevit na našich stránkách, napište nám na redakce@zena-in.cz.

O vyjádření k příběhu jsme požádali Kristínu Pelikánovou. Terapeutku, psychoterapeutickou poradkyni, lektorku a členku Feministické terapie, (pelikanovakristina.cz).

V případě, že by za mnou přišla Alena s tímto příběhem tak bych ji jako první ocenila, že situaci řeší, protože věřím, že to doma musí být náročné. Hlavně proto, že manžel nemá evidentně chuť něco měnit a nespokojeným/nešťastným člověkem je tam ona. V rámci konzultace bychom se bavily hlavně o ní a co všechno je za tím. Pokud má partner takovou potřebu shromažďovat věci pak to může být součástí dalšího problému - není poslední dobou více samotářský? Co mu v životě chybí, atd. Odpovědi na tyto otázky by bylo nejlepší slyšet přímo od manžela. Pokud však nechce k žádnému odborníkovi (terapeuti, poradci ale i praktická lékařka, která může napsat doporučení) jít nechce pak je možné akorát to, že se budeme setkávat s Alenou aby v rámci svého duševního zdraví mluvila o tom jaké to doma je a jak to snáší. Co už vyzkoušela a co by se dalo dělat dál. Naprosto chápu, že by potřebovala jednoznačné informace, ale na toto není univerzální odpověď. 
Věřím, že postupem času by Alena s manželem mohli dojít (pomalými kroky) ke kompromisu. V tom bych ji určitě povzbudila.


Zdroj informací: Respodentka Alena