Na Štědrý den má být rodina pohromadě. V Alenině rodině to platí dvojnásob. Uplynulé svátky tak, jako v posledních letech, trávili s příbuznými. „Manžel nechce nechat svou matku na Vánoce samotnou, což chápu. Ovšem chce s ní být i jeho sestra Irena s rodinou. U té ale, v jejich pidibytečku s dvěma dětmi, nemá tchyně potřebné soukromí. Proto se celá ta trachtace koná vždy u nás – ve velkém domě, kde má svůj pokoj pro hosty. Aby toho nebylo málo, pozval se k nám tentokrát i manželův rozvedený bratr, tedy můj švagr s přítelkyní. A já pozvala svého otce,“ vyjmenovává Alena osazenstvo u sváteční tabule. Ne každého ale vítala u dveří s otevřenou náručí.
Tchyně jen kritizuje
„S tchyní má problém kdekdo. Ta moje je ale vážně k nesnesení. Chodí vám po bytě a stále dokola všechno kritizuje. Tohle by udělala jinak, támhle je prach, tak to musí hned utřít, jídlo jsem málo dosolila, v cukroví mám zase moc cukru, děti špatně vychovávám. Pořád něco, ke všemu tisíc připomínek. Dobře vím, že mě nemá ráda ani zdaleka tak, jako Mirkovu první ženu. Můžu se snažit sebevíc, pořád na mě něco vidí,“ svěřuje se Alena, proč manželovu matku vidí nejraději zavírat dveře zvenku.
Švagrová má nejlepší děti na světě
Problém má i se svou švagrovou, manželovou sestrou. „Jejich děti jsou ty nejlepší na celém světě. Pořád je porovnává s těmi našimi, které naopak shazuje. Přitom její syn byl vyloučen ze školy kvůli šikaně a dcera má evidentně problémy s jídlem. Před svým prahem si ale ona nikdy nezamete,“ zlobí se Alena. A nadšená není ani z manželova bratra, který pracuje jen velmi sporadicky a nechává se dotovat maminkou.
Muselo to ven
Alena si to vždy nechávala pro sebe a tiše trpěla. Tak jako většina z nás. Až o uplynulých Vánocích v ní bouchly saze. Roky trvající kritika, pomluvy, osobní antipatie a do toho ještě předvánoční stres – to vše jí rozvázalo jazyk.
„Matinka měla řeči, jak dlouho mi ta večeře trvá, švagrová v jednom kuse peskovala naše děti, aby si našly inteligentnější zábavu, než čučení na pohádky. A švagr se válel na gauči, zatímco my ostatní kmitali. Praštila jsem servírovací mísou a pustila se do nich. Pěkně od plic, ovšem ve vší slušnosti, jsem jim řekla, co si o nich myslím. Mého otce, který si na něco neustále stěžuje, nevyjímaje,“ popisuje Alena s tím, že domů tehdy neodešel nikdo z přítomných. Rozhostilo se jen uražené ticho a následovala hraná radost z dárků.
Svého výbuchu nelituji
„Mirek neřekl ani slovo. Dobře vím, že to cítí také tak, ale je to přece jen jeho rodina. Nechtěl si ji rozhněvat. Takže jsem to teď hlavně já, s kým nikdo z přítomných hostů nemluví. Řeknu vám ale jedno. Jak mně se ulevilo, že už to v sobě nemusím nosit! Pevně doufám, že si z toho alespoň něco odnesou. Minimálně to, že si přede mnou dají pozor na jazyk,“ dodává Alena.
Čtěte také:
- „Kvůli penězům jsme se přestali stýkat s příbuznými,“ svěřuje se Olina (34)
- „Syn odmítal jezdit k babičce a tvrdil o ní divné věci. Dnes už víme, že nelhal,“ vypráví Adéla (42)
Nový komentář
Komentáře
Dobře udělala
Osobně praktikuji jiný přístup :). Nechávám si dlouhodobě kakat na hlavu a věci, které mě opravdu štvou, řeším postupně. Ale paní se za výbuch nedivím :D. Jenom bych u toho strašně ráda byla :D, to muselo být na popcorn.
Paní Aleně se nedivím, co je to za návštěvu, která si dovoluje kritizovat a remcat. Pěkné od ní je, že je spravedlivá a nevynechala ani svého tatínka, to já bych asi nedokázala. Já mu brblám, když jsme sami.
Závidím tu odvahu, taky bych chtěla pár věcí vykřičet.
kéž bych i já k tomuto někdy sebrala odvahu