„Když mi slíbíš, že si to necháš pro sebe, tak ti něco povím.“ „Jasně, slibuju!“…Patříte k těm, kteří podobný slib dokážou také dodržet, nebo vás informace za hodinu doslova pálí v ústech?
Zlatý voči!
Opravdu v té chvíli naivně doufáme, že zmíněný člověk svůj slib, který nám ochotně dá, také dodrží?
Vždyť sami ve chvíli, když tohle děláme, dost pravděpodobně posíláme dál informaci, k níž jsme předešlému majiteli zcela samozřejmě slíbili totéž.
Proč pokaždé věříme, že ten další se bude chovat jinak?
Nebo mi vážně chcete namluvit, že je hrobka proti vám pavlačová drbna? Zlatý voči!
Ruku na srdce
Hezky pravačku na chlopeň a upřímně, kolikrát jste poslali dál tajemství, které vám někdo sdělil? Ono je to jednoduché slíbit, že si něco necháme pro sebe, jenže když ona je to taková bomba!
A myslíte, že je neschopnost udržet jazyk za zuby jen specialita nás žen? Ale kdepak!
Chlapi jsou úplně stejné drbny
Podle názoru psychologů je potřeba hovořit o věcech s nádechem tajné informace u obou pohlaví stejná, jen s tím rozdílem, že chlapi okolo toho prostě nedělají také ciráty a hlavně nemají potřebu věc rozebírat tak dlouho.
„Mužům stačí holá informace, ke které se vyjádří věcně a po praktické stránce, zatímco ženy hodnotí emotivní stránku, citovou i praktickou zároveň. Jsou schopné a potřebují uvažovat jako protistrana a podobně. Je to vlivem odlišného využívání mozkových hemisfér. Muži zpravidla více využívají služeb části racionální, zatímco ženy té iracionální. To je ale celý rozdíl. S ohledem na mnoho studií je zřejmé, že schopnost udržet něco v tajnosti není otázkou příslušnosti k jednomu z pohlaví, ale ryze povahovou dispozicí a na procenta jsou na tom obě pohlaví stejně mizerně,“ říká se v knize „Psychologie osobnosti“.
No, tak to je tedy pecka!
To už se pak člověk musí smát.
Jestli by nebylo lepší příště říkat třeba „Hele, víš, co jsem se dozvěděla?...Ale myslím, že už to všichni vědí, takže jsi poslední, kdo to ještě neví.“
Pak je pravděpodobné, že se informace uloží u nového majitele do zcela jiného šuplíku než toho s nápisem „hlavní trumf“.
Jenže to by nebylo ono, co?
Copak se lze připravit o ty vyvalené oči, hypnotizující ústa a uši zřetelně se protahující před očima ve chvíli, kdy řekneme onu magickou formuli:
„Tedy to, co ti teď povím, se fakt nikdo jinej nesmí dovědět. Slib mi to!“
To leckomu i ukápne slina a zapomene dýchat v tom očekávání, že?
Nebuďte labuť
Až se zase příště budete tvářit jako hrad v Karpatech a z druhé strany budete mandelit slib mlčenlivosti, myslete na to, co právě teď děláte. Jestli jste náhodou před několika hodinami neslyšeli a následně neslíbili stejně nesplnitelný model, jaký teď vyžadujete.
Všichni jsme totiž stejní!
Tedy doufám, že výjimku tvoří například kněží ve zpovědnicích, skuteční agenti tajných služeb, plastičtí chirurgové, lékaři například na venerologii nebo vrby.
Jak jste na tom vy? Jako hrob? :-))))
Nový komentář
Komentáře
taky znám takový tajnůstkáře, nikomu to neříkej, ale příjde mi že to řikaj jen proto aby to mohly říct sami a první
ty dulezite veci si nechavam jen pro sebe a kdyz tak je reknu muzi a to vim ze je nikomu nerekne a veci nedulezite reknu
Taky se mi několikrát stalo, že chlapi prozradili víc a ve zlém.
drby nesnáším
magic11 — #26 potvrzuji ,chlapi jsou děsný drbny, také dělám jen s chapama a musím si dávat hodně velký pozor co komu řict
Taky jsem pracovala pořád s chlapy a denně jsem měla hlavu jako pátrací dalon
celý život pracuji v mužském kolektivu a musím potvrdit, že chlapi jsou hrozné drbny
Říká se, že ženy jsou upovídané. Ale manžel měl v práci kolegu, a o tom věděl, že když se něco mělo rychlé roznést, stačilo říci tomuto kolegovi a během chvíle to věděli všichni, kteří to vědět měli.
Máme v práci kolegyně, které když se řekne "nikomu to neříkej", tak to pošle dál rychlostí blesku. Naučili jsme se jí říkat věci nedůležité a veřejné a čekáme, za jak dlouho se nám zpráva vrátí zpět (samozřejmě trochu upravená
)
Žofie — #18
tak,tak,ale stejně jsem jsem jako hrob
Někdy nedůležité věci proklouznou, ale když mi někdo svěří něco hodně důležitého, tak, že by to někoho jiného dost zklamalo, i když je to pro něho vlastně výhra, tohle udržet dokážu.
náhodou, já jsem hrob ... neřeknu, ani kdyby mě mučili
Nemám ráda drbny. Hlavně na vesnici to bylo šílený, kde každý všechno pomalu věděl...
Nejlepší je nikomu nic neříkat
A je klid a jistota 
Nejsem drbna, když mi někdo řekne abych o něčem mlčela, mlčím. Vlastně ani mi to říct nemusí, klepy vážně neroznáším.
Mnohokrát mi bylo sděleno,nikomu to neříkej,řekla jsem to jenom tobě a jaké bylo moje překvapení,když mi to tajemství vyzvonil někdo další a ještě překroutil.
taky se hlásím k vrbám, mám ráda drby, to zase jo, ale podstatné informace si nechávám pro sebe
nejhorší je, když něco praskne a člověk, který byl přesvědčen, že nikdo neví, najednou zjistí, že všichni vědí a tváří se, že ne 
když mi kamarádka na jednom letním táboře řekla, že spadla ze stromu a bolí ji ruka, tak jsem to práskla
Jinak ale nic dál nepovídam, pro několik kamarádek jsem vrba... jedině bych to mohla říct mému muži, protože jsme jedno tělo (a duše) ale většinou to ani není nutné
Když mě někdo požádá ,tak to neřeknu! A když je to kamarádka ,tak to neřeknu i když mě nepožádá! Maximálně to řeknu mýmu mužskýmu! Toho drby nezajímaj a vim ,že to dál nepošle!!
Ale ono ani tak nevadí,že se něco pošle dál ,jako spíš to ,že se to cestou upravuje! Sama sem to několikrát zažila. A nejlepší je ,že všichni o tý "drbně" vědí ,že si vymýšlí ,ale s radostí ten neověřený drb pošlou dál! Proto já všechny drby beru s rezervou!