Pokaždé, když mi není zrovna dvakrát veselo, začnu vzpomínat na doby, kdy jsem ještě byla holka a s kamarádkami jsme po škole vyrazily ven a hurááá na nějakou tu lumpárnu.

 

U nás v domě bydlel postarší muž – jmenoval se Slavíček, a ten chlap byl skutečným „dědkem protivným“. Pravdou je, že my ho s holkama provokovaly, co to šlo...

Procházel kolem nás a my okamžitě všeho nechaly a začaly na celou ulici řvát (ano řvát, nikoli zpívat):

„Přiletěěěěěěllll k nááám slavííííček, slavííííčééék, přines vína žejdlíčeeeek.....“

 

Věděly jsem, že ho to děsně štve, a on bezpochyby věděl, že my to víme....

 

Jednou jsme si na trávník rozložily deku a hrály si s panenkami.

Slavíček se vyklonil z okna a začal na nás řvát, ať okamžitě vypadneme z toho trávníku. A řval a řval a řval – a nás to tenkrát fakt naštvalo!

 

Sebraly jsme se a šly k nám domů. Rodiče byli ještě v práci a my tudíž měly volné pole působnosti.

Vytáhla jsem ze skříňky modurit a ihned jsme se pustily do akce Hovínko.
Vytvarovaly jsme skutečně nádherný autentický tvar. Fakt se nám to povedlo. Modurit jsme šouply do rozehřáté trouby a nechaly ho tam tak dlouho, dokud nezhnědnul na tu správnou barvičku.

 

Když byl modurit nerozeznatelný od skutečného lejna, natrhaly jsme toaletní papír, napatlaly na něj rozehřátou čokoládu a jako myšky s tímto vybavením vyrazily do třetího patra, kde Slavíček bydlel.

 

Vše jsme naprosto dokonale naaranžovaly přede dveře a Miluška povídá: „Tak, zazvoníme a zdrháme holky!“

A tak se i stalo.

 

Ale kdo jinému jámu kopá... Já do té jámy sletěla.

 

Zakopla jsem na schodech ve chvíli, kdy Slavíček otevřel dveře a zařval: „Který prase to udělalo?!!! Mámo, pojď se podívat!!!!!“

 

Bum! Já se na schodech rozplácla jak široká, tak dlouhá. Než jsem stačila cokoli zaregistrovat, držel mě Slavíček za bundu a příšerně mi řval do ucha ještě příšernější nadávky.

No co myslíte, že udělaly holky?

 

Zbaběle zdrhly!

Takže já si celou nepovedenou akci vylízala sama nejen od Slavíčka, ale i večer od rodičů, kterým si soused šel pochopitelně stěžovat.

 

Jojo, dneska se tomu už směju. Byla to úžasná doba, úžasné akce a úžasné nápady! Ani nevíte, jak ráda bych se alespoň na chviličku do těch chvil zase vrátila a zase na malý okamžik byla tou malou holkou, která nemá jiné starosti než ty, jak pořádně vytočit Slavíčka ;o)

 

Margaritka

 

A jaké vzpomínky se vybavují vám? Pište na náš redakční e-mail redakce@zena-in.cz. Ať se můžeme všechny příjemně pobavit....

 

Hezký den všem přeje dnešní editorka

TÉMATA:
LÁSKA A VZTAHY