Pokaždé, když mi není zrovna dvakrát veselo, začnu vzpomínat na doby, kdy jsem ještě byla holka a s kamarádkami jsme po škole vyrazily ven a hurááá na nějakou tu lumpárnu.
U nás v domě bydlel postarší muž – jmenoval se Slavíček, a ten chlap byl skutečným „dědkem protivným“. Pravdou je, že my ho s holkama provokovaly, co to šlo...
Procházel kolem nás a my okamžitě všeho nechaly a začaly na celou ulici řvát (ano řvát, nikoli zpívat):
„Přiletěěěěěěllll k nááám slavííííček, slavííííčééék, přines vína žejdlíčeeeek.....“
Věděly jsem, že ho to děsně štve, a on bezpochyby věděl, že my to víme....
Jednou jsme si na trávník rozložily deku a hrály si s panenkami.
Slavíček se vyklonil z okna a začal na nás řvát, ať okamžitě vypadneme z toho trávníku. A řval a řval a řval – a nás to tenkrát fakt naštvalo!
Sebraly jsme se a šly k nám domů. Rodiče byli ještě v práci a my tudíž měly volné pole působnosti.
Vytáhla jsem ze skříňky modurit a ihned jsme se pustily do akce Hovínko.
Vytvarovaly jsme skutečně nádherný autentický tvar. Fakt se nám to povedlo. Modurit jsme šouply do rozehřáté trouby a nechaly ho tam tak dlouho, dokud nezhnědnul na tu správnou barvičku.
Když byl modurit nerozeznatelný od skutečného lejna, natrhaly jsme toaletní papír, napatlaly na něj rozehřátou čokoládu a jako myšky s tímto vybavením vyrazily do třetího patra, kde Slavíček bydlel.
Vše jsme naprosto dokonale naaranžovaly přede dveře a Miluška povídá: „Tak, zazvoníme a zdrháme holky!“
A tak se i stalo.
Ale kdo jinému jámu kopá... Já do té jámy sletěla.
Zakopla jsem na schodech ve chvíli, kdy Slavíček otevřel dveře a zařval: „Který prase to udělalo?!!! Mámo, pojď se podívat!!!!!“
Bum! Já se na schodech rozplácla jak široká, tak dlouhá. Než jsem stačila cokoli zaregistrovat, držel mě Slavíček za bundu a příšerně mi řval do ucha ještě příšernější nadávky.
No co myslíte, že udělaly holky?
Zbaběle zdrhly!
Takže já si celou nepovedenou akci vylízala sama nejen od Slavíčka, ale i večer od rodičů, kterým si soused šel pochopitelně stěžovat.
Jojo, dneska se tomu už směju. Byla to úžasná doba, úžasné akce a úžasné nápady! Ani nevíte, jak ráda bych se alespoň na chviličku do těch chvil zase vrátila a zase na malý okamžik byla tou malou holkou, která nemá jiné starosti než ty, jak pořádně vytočit Slavíčka ;o)
Margaritka
A jaké vzpomínky se vybavují vám? Pište na náš redakční e-mail redakce@zena-in.cz. Ať se můžeme všechny příjemně pobavit....
Hezký den všem přeje dnešní editorka
Nový komentář
Komentáře
dneska je to fakt
el!!!
Jane11: dobre se to cte, to mi ver
. Prihodim jednu premii jen pro tebe
.
Na Nový rok pravidelne karneval na snehu. Sranda nekonecna, odmeny pro nejlepsi masku tradicni. Jednu sezonu se mezi nas vnutili kolosalni snobi a my je nechali vyhrat.
Prvni cena byla pro ten rok hovno v alobalu, vyprodukovane den predem, umelecky zabalene, do rana na 20 stupnovem mraze zakonzervovane ...
Margitko, škoda, že jsi nezačala olizovat z papíru tu rozpatlanou čokoládu
Vidim damy, ze o hovench je debata vzdycyky na urovni
.
Tak jsem jednou valila ze skoly, h***no mi celou cestu olizovalo
spodnary a vytlacovalo oci z dulku.
Jenze klice nikde, doma nikdo a problem narustal.
U vchodu na pudu si nekdo z najemniku odlozil stareho vincka.
(Pro mladochy malinka kaminka na uhli). Vyklopila sem to do nich, uleva byla nebeska, velikost vytvoru nepravdepodobna.
Behem hodiny autenticky puch po celym baraku, pruzkumnici vyrazili hledat zdroj, nasli, okomentovali, hledali vinika, nenasli, rozmery pry neodpovidaly zadnemu konci zad v tomto dome prihlasenym.
Verte, ze jste prvni, komu se tady verejne k tomuto ohavnemu cinu priznavam.
Jitulína: tak někdy se mi zdává, že zas dva cůpky mám
Jane11: Taky jsem si všimla ..ale napadlo mne, že to tam nechala schválně ... Tak co Meryl, nechala?
miriska: tak to je dobrý...
My měli taky takovýho souseda. S trabantem
jednou nějak naboural světlo a lepil to leukoplastí. Když zapršelo, tak se to dolepovalo a jak jel, vlálo to za ním jak na prvního máje
často v něm sedával jen tak, tak sme holky po něm házely z balkonu kolíčky, shnilou cibuli, jablka
Ten smrad dohromady s kočkama.
Jo a sousedka Fegutová, ta kouřila jak fabrika, za týden byla plná popelnice vajglů a popela
My jsme jako haranti cpali skutečná hovna do krabic a nechávali je na silnici. Vždycky se někdo chytil
co chceš slyšet...taky bych zdrhala
..ale fakt je,že protivným sousedům jsem se vždycky raději vyhýbala...než abych se zdržovala a přemýšlela co jim dát před dveře
doufám, že až Slavíček zjistil, že jste z něj udělaly blba a narafičily moduritový hovínko, byl vzteky zelenej....
obávám se, že kdyby moje dítko provedlo něco takového, že bych ho tajně pochválila za kreativitu a super nápad...