Jedu po pražské jižní spojce a vidím v zrcátku, že jsem svižně předjížděna dvěma luxusními auty. Najednou musím dát nejen nohu z plynu, ale i přibrzdit, jelikož se druhý nablýskaný vůz vrací do mého pruhu příliš brzy.
Jedu dál. Předjíždím dva za sebou jedoucí kamiony a vidím, jak se ke mne blíží rozsvícené auto. Zdá se mi, že přidává na rychlosti. Když začínám předjíždet druhý kamion, pan řidič za mnou se mi nalepí na kufr a začíná mne problikovat. "Co chce, mám se snad začít soukat mezi kamiony do té malé mezery", přemýšlím a po uhnutí do svého pruhu vidím mladého řidiče, který energicky otvírá ústa. Dívá se na mne s výrazem hodným rozzuřeného býka.
Držím pevně volant, snažím se držet v prostředním pruhu a zvolit ideální rychlost. Sleduji pozorně, co se děje přede mnou a zároveň mám pod kontrolou všechna tři zrcátka. Blížím se k frekventované odbočce na Brno, a tak ještě více bystřím smysly.

V levém pruhu mne svižně předjíždí BMW, které se ale záhy ocitne přede mnou a já nevěřícně zírám, že se mu rozsvítí brzdová světla. Šlapu plnou silou na brzdu a očekávám náraz. V tom momentě BMW zatáčí na Brno. Ozývá se několik klaksonů a ještě zahlédnu řidiče v saku a s mobilem v ruce. Loket ruky s telefonem má ležérně opřený o dveře a jeho výraz je zamyšlený..
Zdá se, že mne kvůli důležitému hovoru nebere vůbec na vědomí.

Zachovávám si rychlost a pokračuji v jízdě. Na nejbližším možném místě zastavuji a vyndavám svou dvouletou dceru ze sedačky. Usmívá se, netuší čemu jsme právě unikly. Jdeme se proběhnout na trávník u benzínové pumpy a dcerka vesele vyvádí, díky mé nenadálé  pozornosti.
Po chvilce si promnu pálivé oči a opatrně odjíždíme domů. 

Nemá někdo z vás jakýkoli nápad, jak těmto lidem vysvětlit, že svým stupidním chováním ohrožují životy našich dětí?

 

                       
Reklama