Chlapeček se hrál na písku s ostatními dětmi, a tak si maminka četla na lavičce. Ale jen chvilku, jelikož za chvíli museli rychle odejít. Její syn se totiž začal chovat k ostatním "spoluhráčům" agresivně.
Jindy tato maminka našla své dítě, jak lomcuje a rve za vlasy dítě jiné. Šlo o přirozené měření sil, nebo tato maminka své dítě špatně vychovává?

 

Proč si některé děti tímto způsobem měří své síly? Co je k tomu vede a kde lze hledat příčinu?

Na tyto a spoustu dalších otázek týkajících se agresivity jsem se pokusila najít odpovědi.

V knize "Agresivita dětí" napsané francouzkou odbornicí na vývoj dítěte Edwige Antierovou jsem našla většinu z nich .

 

Autorka knihy tvrdí, že ovlivňovat a regulovat agresivitu dětí lze už od prenatálního věku.
V období našeho těhotenství je třeba být v dobré náladě a fyzické pohodě. Je dokázáno, že naše děti vnímají naše nálady a pokud jsem my naladěni pozitivně, jsou i ony spokojenější.

Dalším stadiem je novorozenecký věk.
Některé děti jsou od narození více "uřvané" a nespokojené. Jedním z důvodů může být i fakt, že se matky příliš řídí pokyny zdravotníků, nebo zkušených členů rodiny. Lze říci, že by si matky naší generace měly více uvědomovat potřeby svého dítěte a věřit více svému instinktu. Autorka jako jeden z příkladů uvádí kojení. Není nutné kojit vždy po třech hodinách, je nutné mít najedené a spokojené dítě. Proto přiložte k prsu své miminko vždy, když je neklidné. Ucítí vás a zklidní ho to.

Od pátého měsíce věku může dítě již pohazovat předměty.
Mnoho rodičů to prezentuje a chápe jako agresivní výzvu. Ve skutečnosti dítě jen zkoumá své okolí a dívá se, kam věci dopadnou. Provádí stejný výzkum, jako když házíme kamínek do studně. Také chceme vědět, kam předmět dopadne.
Když dítě okolo sebe metá předměty, neměli bychom mu v tom bránit. Je to jen fáze poznávání, a pokud bychom mu to zakázali, bude zmateno z našeho nepochopení, protože nemělo žádné špatné úmysly.

Od 18 měsíců do věku tří let si dítě začíná uvědomovat své ego.
My rodiče býváme zmatení ze stále narůstající agresivity našeho dítěte.
Dítě se chce identifikovat vůči svým rodičům, začíná s nimi bojovat. Často kouše, kope kolem sebe nebo ubližuje svým hračkám.
Odborníci tvrdí, že nesmíme reagovat prudkou reakcí. Máme dát dítěti najevo, už jakýmkoli způsobem, že má "právo se rozhněvat".

Od tří let se nám může stávat, že naše dítě nesnese, pokud věnujeme svou pozornost něčemu jinému. Při telefonním rozhovoru s kamarádkou začne dítě vyvádět, křičet, brečet. Agresivně si vynucuje naši pozornost.
Stěžujeme si, že není schopno se chvíli samo zabavit a stále si vynucuje naši péči a pozornost.
Jedno africké přísloví říká, že na výchovu jednoho dítěte je třeba celá vesnice.
Přísloví vystihuje, že je třeba od 4 do 9 let dítěte zmobilizovat všechny síly a povolat všechny dostupné příbuzné i přátelé. V tomto věku dítě potřebuje společnost, pozornost dospělých k poznávání světa. Neumí být samo!

 

Jak je to tedy skutečně s televizí? Podporuje agresivitu našich dětí?
Dle odborných průzkumů je dokázano, že čím více se děti dívají na televizi, tím více jsou agresivní. Čím častěji vidí vraždu, tím méně je jim líto oběti. Není doporučeno dávat dětem do jejich pokoje televizi, a to až dokonce jejich vývoje (18 let), a je třeba jim programy vybírat. Měli bychom sledovat televizi společně s nimi, komentovat a pomáhat jim správně pochopit význam sledovaného programu. Můžeme využít videonahrávek a tímto určovat čas sledování.
Televize může ovlivnit jedince ve vývoji, a to až do věku třiceti let! Čím více sledujeme televizi, tím více se otupuje naše citlivost.
Televize našim dětem ukazuje svět nebezpečnější, než ve skutečnosti je. Dospívající mládež má sklon reagovat na problémy, s nimiž se setkává, s nepřiměřenou agresivitou. 

 

Agresivita je tedy součástí lidské přirozenosti.

Hraje velkou úlohu ve vývoji dítěte, úlohu stejně velkou jako láska.
Je faktem, že agresivita a násilí jsou nezbytné pro životaschopnost lidské bytosti. Výchova tedy spočívá v usměrňování této životní energie tak, aby se stala pozitivní silou ve vztazích s ostatními, kreativním prvkem v práci, aby dítěti v dospělosti umožnila získat povolání, založit rodinu, přivádět na svět potomky a vychovávat je.

Pochopit a zvládnout agresivitu našich dětí bude bezprostředním přínosem i pro nás rodiče. Nic totiž nezatěžuje rodiče tak, jako výchova věčně vzteklého a útočného dítěte.

 

Zdroj: Edwige Antier, Agresivita dětí, nakladatelství Portál, 2004