Diana de Poitiers, markýza de Montespan nebo madame de Pompadour… Víte, co měly tyto dámy společného? Byly to kurtizány neboli metresy. A ne ledajaké. Metresy královské. Nebyly však zdaleka první. Cestičku jim prošlapala už v patnáctém století Agnès Sorelová, a zahájila tak tradici oficiálních milenek francouzských králů.
V dějinách Francie je zapsána jako Dame de la Beauté, tedy v překladu „paní krásná“. Tento titul obdržela od svého královského milence Karla VII. spolu se zámkem Beauté na řece Marně. Říká se, že to byla nejkrásnější žena své doby. Okouzlila prý i papeže, takže zavíral oči nad jejím nelegálním vztahem s francouzským králem.
Foto: Agnès Sorelová pózovala pro obraz Panna a dítě obklopeni anděly, malířem byl Jean Fouquet (asi 1450)
Nejznámější portrét Agnès je na zámku v Loches
Jean Fouquet, Public domain, via Wikimedia Commons
Agnès se narodila v roce 1422, ale uvádí se i rok 1421. A jak se s králem vlastně seznámila? Už jako patnáctiletá se stala dvorní dámou Isabelly Lotrinské, manželky vévody z Anjou. Když jednou svou paní doprovázela, v početném doprovodu si jí král okamžitě povšiml. A udělal z ní dvorní dámu své manželky. Skutečnost byla ovšem taková, že se do ní zamiloval a učinil ji svou milenkou. Ale nebyla to tajná milenka. Oficiálně určil její vysoké společenské postavení a zřídil jí dvůr přímo královský. Daroval jí několik panství a zámků. Post oficiální milenky byl celkem výnosný. Za působení na dvoře dostávala docela slušné peníze – 300 liber ročně.
Řečeno dnešním slovníkem byla Agnès nejspíš módní ikonou své doby. Byla extravagantní. Odhodila závoje a jiné zbytečnosti tehdejšího šatníku, odhalila svá krásná ramena. Milovala hluboké dekolty, které více odhalovaly, než zakrývaly, na saténových róbách mívala vlečky až osm metrů dlouhé. Přes ně nosívala hermelínové pláště. Všechny významné šlechtičny té doby ji napodobovaly. Jako první žena v historii si upravovala obočí a nosila neobvykle mnoho šperků. Stala se tak nejdůležitějším „zákazníkem“ královského klenotníka Jacquese Coeura. Nošení šperků bylo do té doby výsadou mužů.
Foto: Karel VII. Francouzský
After Jean Fouquet, Public domain, via Wikimedia Commons
Na krále měla Agnès poměrně velký vliv. Její zásluhou král jmenoval do významných funkcí schopné lidi – a nic nového pod sluncem – samozřejmě přátele Agnès. Radila mu i jinak a hlavně mu vylepšovala náladu. Vycházela prý dobře i s královnou, i když je to vůbec možné? Přesto ale měla i řadu nepřátel. Králi porodila čtyři dcery. Ten se k nim veřejně hlásil. Tři nejstarší se výhodně vdaly a směly používat titul de Valois.
Poslední porod stál Agnès život. Byla v osmém měsíci těhotenství, když v únoru 1450 spěchala za králem do Normandie, kde bojoval s Angličany. Důvod její cesty zůstal obestřen tajemstvím. Holčičku porodila po cestě za mrazivého počasí. Děvčátko bylo slaboučké, ale přežilo, i když jen na pár měsíců. Agnès však v krutých bolestech umírá. Proč zemřela? Oficiálně prý na vykrvácení. Jenže tomu prý nikdo nevěřil. Objevily se dohady, že byla otrávena. Sám král prý podezříval svého syna, který Agnès nenáviděl a obával se, že ho metresa či její případné děti mohou připravit o trůn a dědictví.
Náhlá smrt Agnès krále velice zasáhla. Nechal jí postavit dvě nádherné hrobky z mramoru, jednu v Jumièges, tam je srdce, a druhou v Loches, kde spočinulo její tělo. Během Francouzské revoluce byl v roce 1793 náhrobek zničen a ostatky byly barbarsky znesvěceny. Byly však naštěstí zachráněny a ukryty jedním mnichem kláštera v Loches. Teprve v roce 1805 v době vlády Napoleona byly zbytky ukrytého náhrobku převezeny do Paříže a tam byl v restaurátorské dílně vytvořen náhrobek nový. Do Loches se však vrátil teprve v roce 1970, kde je dodnes k vidění v kostele Saint-Ours.
Foto: Náhrobek v Loches představuje realistickou alabastrovou podobiznu Agnès. Dva beránci u jejích nohou symbolizují jemnou hříčku s jejím jménem. Agneau = beránek
See page for author, CC BY-SA 2.0 <https://creativecommons.org/licenses/by-sa/2.0>, via Wikimedia Commons
Jak to tedy bylo se smrtí Agnès? Když před zhruba dvaceti lety vědci osmnácti renomovaných kriminalistických laboratoří provedli v Loches analýzu jejích ostatků, zjistili zajímavé věci. Agnès Sorelová měla škrkavky, což byla nemoc, která se již ve starověku léčila rtutí. Jenže té rtuti měla Agnès v těle nějak příliš. Je nepravděpodobné, že by se tak stalo nedopatřením. Dávkování bylo lékařům známé. Proto se vědci kloní k závěru, že někdo dal milence Karla VII. smrtelnou dávku záměrně. Kdo asi?
Nejslavnější obraz Agnès Sorelové namaloval Jean Fouquet posmrtně. Do dějin umění se zapsal jako první náboženský obraz s erotickým motivem. Je to obraz Agnès jako madony s dítětem – ale s odhaleným prsem. Za svého života prý ráda a často chodila „nahoře bez“! Měla co ukazovat - k pohoršení svého okolí a zejména králova syna Ludvíka.
Zdroj informací: Claude Dufresne: Královny lásky, 2003, Otazníky historie 2014
Nový komentář
Komentáře
Hezký článek.
Děkuji
Opět pěkné čtení.
Děkuji
Opět zajímavé čtení.
Děkuji.