První místo, tedy nezapomenutelný zážitek v podobě stráveného dnu s ambasadorem značky Fitmin vyhrála paní Daniela. Ta si vybrala Anetu Grygarovou, která reprezentuje Fitmin v agility a v domluvený den se sešly na výcvikové louce v Komořanech, aby společně prožily den.

Všechno začalo jedním zazvoněním telefonu. Když mi paní redaktorka sdělila, že jsem vyhrála soutěž o nezapomenutelný zážitek a mohu se setkat s ambasadorem Fitminu podle svého přání, nevěřila jsem vlastním uším. Nicméně jsem byla opravdu nadšená,“ sděluje výherkyně Daniela, která nám přiznala, že již dříve navštěvovala hodiny výcviku se svým psem, ale z důvodu těhotenství a následného koloběhu okolo dítěte s tím přestala. A proto Aneta byla její jasná volba. Chtěla si totiž připomenout jaké to je zasportovat si se svým čtyřnohým kamarádem. A jak celý den proběhl?

Výcvik agility očima Daniely
S Anetou jsme se domluvily na úterý 24. září. Tento den jsem ale nechtěla mít jen sama pro sebe, a tak jsem na domluvenou schůzku s sebou vzala i sestřenici, se kterou jsem se o výhru chtěla podělit. Celý týden jsme netrpělivě odpočítávaly dny do výhry, která byla tentokrát trochu netradiční. Když ten den nastal, přijely jsme se sestřenicí na výcvikovou louku do Komořan kde nás Aneta přivítala. Bylo to krásné odlehlé oplocené místo bez zbytečných ruchů. To jsem uvítala, protože jsem alespoň s pocitem klidu mohla své dítě a dva psy nechat běhat na volno. I když jsem při příjezdu byla trochu nervózní, všechny moje obavy ihned zmizely a já si začala tento den naplno užívat.

Nejprve bylo zapotřebí sestavit parkur, na kterém jsme mohly začít trénovat. U toho jsme si s Anetou povídaly o tom, jak velcí jsme začátečníci, jaké mám zkušenosti s agility, jak mám poslušné pejsky a jaké jsou moje dosavadní zkušenosti s výcvikem. Když jsme sestavily parkur, ukázala nám Aneta, jak má své psy vycvičené, jak chápou, co mají na určité překážce udělat a jak je důležitá odměna za správně odvedený cvik. Po této ukázce jsem si uvědomila, že jsem opravdu ještě začátečník, a že těch pár hodin strávených na cvičáku bylo již dávno.

Po vyzpovídání Anetou a ukázkou toho, jak vypadá agility v praxi jsme přišly se sestřenicí na řadu. Dlouho jsme trénovali skoky přes překážku na střídačku. Nejprve já s fenkou Jessicou a následně moje sestřenice se svojí fenkou. Ta i přes to, že byla na těchto překážkách úplně poprvé krásně chápala a poslouchala. Byla to radost je sledovat, jak jsou sehrané a jde jim to. Což se tedy nedalo říci o mé Jessice. Tu až do konce celého tréninku zajímala víc moje ruka než cokoli jiného. V ní jsem totiž ukrývala pamlsky, na které jsem se Jessicu snažila nalákat při zdolání překážek. Touha po pamlsku byla ale silnější než chuť zdolat překážku, a proto mi Aneta vysvětlila i povahu psa a jak ji mám správně motivovat, aby překážku zvládla. Zkusila jsem tedy její rady a ke konci návštěvy jsme si ještě vyzkoušely šikmou stěnu (tzv. „A“ překážku), kterou obě holky zvládly krásně. A na samý závěr i kombinace různých na sebe navazujících parkurových překážek. I přes neposlušné a sem tam stávkující pejsky to bylo naprosto skvělé odpoledne. Pro mě neskutečný zážitek. A myslím si, že stejně to prožívala i Adélka. Den jsme si všechny báječně užily. Doufám, že se nám podaří pravidelně trénovat a jednou se třeba dočkám poslušného psa.

Reklama