To vše, a mnohem více, nám v rozhovoru prozradila Aneta Grygarová, dlouholetá ambasadorka značky Fitmin, která se na parkuru cítí jako ryba ve vodě. Potvrzují to nejen její dosažené výsledky v této disciplíně, ale i životní filozofie a přístup k výchově psích mazlíčků.

Autor fotky: Natálie Šišovská 

Přiblížíte nám na úvod začátky tohoto sportu?

Tento sport byl představen v 70. letech minulého století v Anglii na světoznámé výstavě Cruft´s a od té doby prošel značným vývojem. Změnil se zejména tvar, druh či výška překážek (nyní máme 3 velikostní kategorie dle kohoutkové výšky psa), rychlost, samostatnost a samozřejmě i fakt, že se podstatně zvýšil zájem o tento sport veřejností i aktivními závodníky a trenéry. Ne nadarmo je agility přezdívané jako nejoblíbenější psí sport.

Jaká jsou pravidla?

Pes doprovází navádějícího psovoda dle předem očíslovaných překážek, které se musí dodržovat. Pokud pes například změní pořadí, odejde z parkuru či maximálně třikrát odmítne kteroukoli překážku, je diskvalifikovaný. Klíčová je zde rychlost a bezchybnost. Tým, který toto nejlépe zvládne, vyhrává.

Jak jste se k agility dostala?

Agility mi bylo předurčeno, neboť jsem se narodila do rodiny kynologů. Můj otec Antonín Grygar společně s Radko Loučkem přivedli agility v devadesátých letech do České republiky a zasloužili se zde o jeho rozvoj. Jsem velmi ráda, že mohu zažívat posun tohoto sportu od začátků až po jeho dnešní podobu.

Takže jste začínala s agility už jako malá holka?

Vlastně ano, rodiče mi dokonce řekli, že jakmile jsem začala chodit, tak jsem v podstatě rovnou běhala na parkuru. Tehdy to bylo s mým prvním pejskem Bertem, křížencem pudla a jezevčíka. Agility mě tedy provází celým dosavadním životem a budu ráda, když to takto bude i nadále.

Vaše jméno je neodmyslitelně spojeno se značkou Fitmin. Jak k tomuto spojení došlo?

První bližší spolupráce se značkou Fitmin začala v roce 2013, a to výhrou několika pytlů krmiv za druhé místo na mistrovství border kolií. Začala jsem Fitminem krmit a zjistila jsem, že mým psům nejen sedí, ale také po nich skvěle prospívají. O rok později přišla oficiální nabídka spolupráce, která pokračuje dodnes. Fitminu věřím, takže jím krmíme všechny mé i otcovy psy již šest let. Konkrétně využíváme zátěžové granule řady Medium z Výživového programu. Fitmin znám ale mnohem déle, odhadem od roku 2004, kdy jsem na agility akcích pro mládež potkávala mladé dívky s border koliemi z jejich chovatelské stanice.

Máte možnost krmivo testovat, popřípadě mít k jeho složení nějaké připomínky?

Ano, mám a velmi si toho cením. Celý tým je velmi přátelský a společně s dalšími partnery značky z různých oborů psích sportů tvoříme jednu velkou „rodinu“, která se společně podílí na vývoji, vylepšení či složení krmiva.

Dáváte psům i nějaké doplňky stravy?

Nedám dopustit na výživový doplněk Fitmin Klouby, který aplikuji třikrát ročně po dobu tří měsíců. Pomáhá mi udržet psy v dobré fyzické kondici a považuji ho za dobrý způsob, jak eliminovat nemoci pohybového aparátu.

Pojďme se ještě vrátit k tréninku. Od kdy můžeme pejska začít připravovat?

Nevyhýbám se práci se štěňaty zhruba od půl roku života. V začátcích je klíčová výchova a důslednost. Je ale velmi důležité dodržovat již od počátku pár pravidel – motivace, bezpečnost, krátké úseky, málo opakování a vzájemné pochopení práce týmu. Agility by mělo být pro tým zábavou. Pejsek by ho neměl dělat jen proto, že to psovodu, na rozdíl od něho, přináší potěšení. Já osobně trénuji jedenkrát až dvakrát týdně, výhradně pod vedením svého otce, kterému bych tímto chtěla velmi poděkovat za veškeré rady a především trpělivost. Vím, že ne vždy to se mnou bylo jednoduché.

Jsou v ČR dobré podmínky pro trénink?

Ano, dalo by se říci, že výborné. Agility se v České republice těší velké oblibě. Je zde dostatek cvičišť s kvalitními překážkami a trenéry se snahou o zdokonalování a předávání svých zkušeností klientům. Samozřejmě se lze také stále setkat s místy, kde není tento sport na vyšší úrovni a je třeba brát zřetel na bezpečnost týmu při běhu. V České republice se velmi často pořádají semináře se zahraničními zkušenými trenéry, kteří se také zasluhují o posun českých týmů v tomto mezinárodně uznávaném sportu.

Čtenáře bude jistě zajímat, jaké plemeno je pro agility nejlepší a zda existuje nějaká rasa, která se opravdu nehodí pro tento sport?

Mezi nejlepší a nejčastější plemena patří border kolie, která závodí výhradně v kategorii large – nejvyšší kategorie dle kohoutkové výšky psa. Obecně jsou vhodná aktivní plemena disponující větším rozsahem pohybu a dlouhými nohami. Jednoduše řečeno se pro agility hodí všechna plemena, která mají stavbu těla přizpůsobenou k běhu, skokům a fyzické námaze. Pokud bychom se ale blíže podívali například na startovní listinu na mistrovství světa či Evropy, najdeme zde převážně border kolie, šeltie, malé a střední pudly, teriéry, belgické ovčáky či mudi. Přímo nevhodná plemena neexistují, ovšem hůře se běhá psům s kratším čumákem a nohama a delším formátem těla.

Patříte mezi špičku tohoto sportu. Jaká ocenění se vám již podařilo získat?

Mé první závody jsem absolvovala v roce 2001. Od té doby jsem nasbírala mnoho ocenění od mistrovství Evropy a republiky mládeže až po dospělácké soutěže ve stejném rozsahu. Každý závod je specifický a já osobně si vážím veškerých dobrých běhů, které jsme společně s mými psími parťáky zvládli.

Autoři fotek: Marek Beneš, Marian Broda , Fitmin.cz 

A je pro vás nějaké ocenění, kterého si vážíte nejvíc?

Pokud bych si měla vybrat pouze jedno ocenění, zavzpomínala bych na mistrovství republiky mládeže v roce 2011. Podařilo se mi vyhrát jednotlivce s teprve dvouletým psem, který po další sezóny předváděl velmi konkurenceschopné a stabilní výkony. Na tomto mistrovství jsem také měla možnost sestavit družstvo převážně ze svých psů, přičemž jsme skončili na třetím místě a kvůli jedné chybě se tak nakonec stali druhými vicemistry republiky. Stát na stupni vítězů s šikovným týmem a třemi svými psy byl velmi dobrý pocit.

Máte nějaké přání, které byste si chtěla ještě do budoucna splnit?

Určitě by mě potěšilo se jednou postavit na start mistrovství světa. V roce 2012 jsem měla v Liberci možnost běžet jako předskokan a musím říci, že to byl nepopsatelný zážitek. Z čeho ale nechci ani do budoucna slevit, je, aby nás všechny společně agility bavilo a závody nám přinášely především radost a dobrý pocit ze společné spolupráce.

Více o Anetě Grygarové a agility naleznete na jejích webových stránkách nebo v medailonku na stránkách značky FITMIN.

Reklama