V povolební pořadu pana Moravce seděl mezi politiky, rozhodujícími o aktuálním dění, také předseda KSČM, Vojtěch Filip. Proč? Jak je to možné? No jak... prostě jsme mu tu možnost my, voliči, dali.
Co si tedy myslet o tom, že zkušenost, kterou v tomto státě prožila střední a starší generace, nestačí k tomu, aby se už v takových debatách, neřku-li na mnohem důležitějších fórech, lidé jako on neobjevovali.
Vždyť KSČM je jedinou z komunistických stran bývalého východního bloku, která se nereformovala, která se od zločinů minulosti, od praktik StB, od mnoha zničených životů vůbec nedistancovala.
Počet soudruhů voličů se – naštěstí - snížil, ale stejně se KSČM do veledůležitého politického dění zapojuje víc, než je zdrávo.
Mimochodem, vysvětlovali jste někdy svým dospívajícím dětem, co vlastně byl ten komunismus, potažmo socialismus? A jak vám to šlo?
Teď nemluvím o do očí bijícím zločineckém teroru let padesátých, ten jsem, zaplaťpánbůh, na vlastní kůži nezažila. Mám na mysli zatuchlé období normalizace. Tu plíživou dobu, ve které se politickým vězňům už tolik nelámaly nohy a ruce, o to víc se však lámaly charaktery nám všem. Dobu, kdy byl národ prošpikován agenty, důvěrníky a fízly, dobu, kdy člověk nikdy nevěděl, komu může co říct, aniž by se vystavoval nebezpečí.
Dobu, kdy ti, kteří podepsali spolupráci s StB, byli zároveň obětmi téhle všemocné organizace. Jen málokdo se jim přece upsal z nadšení pro socialistické zřízení. Jasně, nejčastějším motivem byl strach.
Já jsem měla nepříjemný pocit z toho, že nedokážu své dceři, vyrůstající po listopadu 1989, přesně vysvětlit, v čem konkrétně ta zhůvěřilost života pod poklopem, omotaným hraničními dráty, spočívala.
Fronty na banány, či menstruační vložky se jeví být dost chabým argumentem. Jak, sakra, docílit toho, aby opravdu pochopila (ne jen formálně odkývala) - PROČ už nikdy nechci socialismus, ani komunismus, komunisty, ani estébáky, důvěrníky, agenty. Nikoho.
Teď se to možná povedlo. Asi největší zásluhu na tom má odvážná zpověď Jarka Nohavici, která vyšla v minulém Respektu. Obdivovaný písničkář se přiznává k tomu (jako snad jediný z populárních lidí), že se StB upsal. Ze strachu. Nikomu neublížil, nikoho nepoškodil, ale upsal se. Normálně se bál. Zároveň žil v domnění, že potupnou spolupráci vybalancuje, tak jako vždycky dokázal obelstít komise, které povolovaly jeho koncerty. I Jarek Nohavica se trápí zkušeností bolavou jak zhnisaný vřed.
Na základě téhle výpovědi dcera pochopila něco z podstaty režimu, který dokázal i z osobností Nohavicova formátu udělat lidi, kteří – mají-li dostatek svědomí a inteligence – ponesou svá lidsky pochopitelná selhání možná celý život.
Potom následovala debata o těch, kteří prokazatelně udávali své známé a třeba i kamarády. A někteří si za to nechávali dokonce slušně platit. Jak se jim dnes žije? A jak usíná?
Dlouho jsme to rozebíraly a přemýšlely o dopadech na okolí takového člověka. Na jeho oběti. I na jeho blízké, kteří, když to prasklo, většinou netušili, čím se před rokem 1989 zabýval.
O tom jsem jí mohla říct i něco z vlastních zkušeností. Mezi svými známými, dokonce kamarády, jsem našla několik lidí, kteří StB podlehli a podepsali. V některých případech to byl šok, který jsem dlouho nemohla zvládnout. Ale vždycky jsem se snažila rozlišovat. Na ty, kteří sami jako oběti, jen nezvládli strach ze ,,všemocné hydry", trápili se a neškodili. A na ty ostatní.
Ostatně, podobnou zkušenost s tvorem zvaným udavač má kde kdo. Ať už se s ním setkal ve škole, v práci, nebo - ó, hrůzo - v rodině. Jak jste na tom vy?
Co donašeči ve škole, v zaměstnání nebo dokonce, nedej bože, rodinný ,,fízl"? Jak jste na tom, milé ženy-in?
Udal vás někdy někdo? V práci? Ve škole? Doma?
Dokážete pochopit, lidi, kteří se stali agenty či důvěrníky?
Našly jste na seznamech známého či blízkého člověka?
Měly jste zkušenost s výslechem na StB?
Měly jste svého fízla!?
Měli bychom takové věci ještě vůbec řešit?
Má smysl o nich mluvit s mladou generací?
Podepsala jste ze strachu spolupráci?
Vyříkaly jste si to s někdy s udavačem?
Jste příliš mladá a nepamatujete to?
Jaký je Váš názor?
Nový komentář
Komentáře
Radka27: čemu se ti nechce věřit?
.
Kdyžtak mu pošli i odkazy na všechny další internetové noviny, které o tom psaly... A kup mu minulý Respekt, kde s ním vyšel rozhovor
Na tenhle článek posílám Jarkovi odkaz. Tomuhle se mi jaksi věřit nechce...
Byla jsem udavana opakovane, protoze jsem se stykala s prohnilymi emigranty (hlavne s jednim). Jednou dokonce i na zajezdu do Jugosky (jeden skret hostinsky z Decina), nasazeny spicl. Pry mel kazdy takovy zajezd jednu poverenou osobu
, protoze jsem si pripadala jako ve filmu. Ja byla celou dobu pobytu u vytrzeni a s pokleslou celisti nad, cistymi ulicemi, krasnymi domy, obchody a zbozim v nich, takhle nam soudruzi ten prohnily zapad nepopisovali.
Po navsteve pribuznych v NSR, jsem travila dve hodiny na vyslechu, co jsem tam delala, s kym jsem se stykala, jestli po mne nekdo nechtel neco poslat atd. Normalne jsem se musela rezat
Dodnes mám nepříjemný pocit z toho, že nevím kdo mne udal Stb. Předvolali mne k výslechu měsíc před státnicemi. Ptali se na všechno možné, ale neřekli mi proč tam vlastně jsem. Nedávno jsem do spisu nahlédla a nestačila se divit. Vyslýchali celé mé okolí ze studentské koleje. Ze spisu ale zbyly v podstatě jen desky, seznam vyslýchaných a závěr s paragrafem, který mi tehdy hrozil (nepodmíněný trest). Na konci byl uveden seznam lidí, kteří vypovídali v můj prospěch. Jedno jméno, uvedené v seznamu vyslýchaných, v tomto seznamu chybělo. Byla to má nejlepší kamarádka. Co si mám o tom myslet? Snažila jsem se na to zapomenout, ale nějak to nejde.
Nyotaimori:
Nyotaimori: i kdybych přišla - po spatření z tribuny řečnícího Štětiny bych si okamžitě uvědomila, koho to mám poslouchat a obrátila se na patě.
JanaVa: jo, tomu věřím. Mně lanařili do KSČ mocně, ale taky jsem odmítla. Lidi, kteří nepotřebovali soudružské požehnání pro kariéru, nechávali v klidu. Na druhé straně - vysoké funkce byly přímo podmíněny vstupem do partaje. Takže bylo na výběr: zůstat dole a mít klid, nebo se vykoupit vstupem. Jenom nechápu, proč je to tolika lidem divné, je to přece jasné. Kdo nebyl komunista, měl po žížalkách.
Sama nevím jak je to možné, ale naší rodinu nechávali napokoji. Když měl otec vstoupt do strany, řekl ne, promiňte, na to já nejsem - a konec, víc netlačili. Máma vždy nadávala na komouše nejjadrnějším slovníkem jaký jsem kdy slyšela, a to tak nahlas, že to bylo slyšet přes půl ulice - a nikdy nic z toho nebylo. Do "pionýra" jsem odmítla chodit, nebavilo mě to. Párkát jsem to musela ve škole vysvětlovat, ale stála jsem si a svým a nakonec jsem jen kdysi v 8.třídě pomáhala s mladšími. Pravda, pamatuju si, že jsem slušně recitovala a tak mě asi jako revanš nechali asi při 2 příležitostech říkat dětskou říkanku na jakési školní schůzi. Měla jsem výborné známky a na gymnázium jsem se dostala přes to vše bez přijímaček. Volali nám příbuzní "jak jsme to dokázali"... Nutno říct - nijak, prostě v té době jedničkáře brali - a hotovo. Stejně jsem se dostala bez přijímaček i na VŠ (již po roce 89), už v novém režimu. Do "SSM" nás ani na gymplu nikdo nenutil a myslím skoro nikdo tam nevstoupil. Nevím jak proč nač nás nechal režim napokoji, zvlášť když se ozývá takových hlasů jak lidi nenechali být. To jsem vynechala fakt, že emigrovala do Německa ségřina kamarádka - a taky z toho nebylo nic, prostě nic. Naši tedy neměli nikdy žádné významné funkce, ale prostě jsme žili, fungovali - a ve svazcích nikdo z širší rodiny nefiguroval. Tak jsme měli buď jenoduše štěstí na lidi kolem sebe nebo jsme nikomu nestáli "za snahu" - a pak bylo-li takových rodin mnoho, nedivte se, že sáhnout i po volebním lístku KSČM (pozn. - naše rodina nikoli).
SENSITIVESKIN: nemyslím jen ODSák, prostě kdokoli z vlády
Od jednoho takového debila mně dělí tenká zeď. Soused byl kádrovák, v minulosti škodil kde mohl a škodí dodnes.
Je mu 75, tak doufám, že mu to brzo skončí.
Pane Bože, vy tady děláte, jako by v jiných zemích státní bezpečno neexistovala. Existovala, existuje a existovat prostě bude. Zbytečný tlachání o ničem. M.j. víte, že i Jaroslav Hutka přiznal asi před 3 týdny, že spolupracoval se státní bezpečností, nebude dlouho trvat a vyleze to z ostatních....pak se zjistí, že tam byli všichni, kteří teď "velí"
Víte, co se stane, když ODSák spadne do vody? Nejdřív vyplavou špinavý peníze a pak čistej komunista
Jarek je stejne nejlepší!
A má dnes narozky!
cmelda: taky jsem se nemohla rozhodnout, koho volit, tak jsem volila zelené.
Kytara: obavam se, ze komunisty voli prave krome duchodcu i mladi. Duchodci viz Asdareel 10, ale mezi mladymi jich pribyva - asi jim imponuje iluze, ze by se vsichni meli a mohli mit stejne
. Ikdyz muj kolega (cca 30) je volil prave proto, ze pry nebylo co si vybrat .... auuuu. Tresne na nej, at se z nich po....
*Kotě*: zbytečné rozpitvávání, dle mého názoru, je to, když se někdo chytne jakékoli sebemenší příležitosti, aby mohl nahlas naříkat, jak byl on či jeho bližní diskriminováni, co by byl býval všechno mohl dosáhnout, jak tím dodnes trpí a že za všechno můžou komunisti.
Mám moc ráda slovo "zhůvěřilost", převzala jsem ho kdysi od svého 75 letého kolegy
.
. Stále budeme bořit to dobré a chodit za praporem.
Myslím, že řešit "agenty StB", "udavače" apod. nemá smysl. I dnes se lidé upíší k věcem, za které by se běžně člověk styděl a z příčiny mnohem malichernější, než ze strachu o sebe a svojí rodinu. A pocit moci zničil nejeden charakter. S udavači se potkáte dnes také - v zaměstnání, v podnikání, v místě bydliště ...
Asdareel: není úplně pravda, že před ´89 neexistovalo podnikání, znám několik chytrých a schopných lidí, kteří založili různé typy "družstev" a dělali, co je bavilo a co i "vynášelo" - i když třeba s jistým omezením (a nemyslím tím Slušovice).
Stejně tak dříve jako dnes šlo získat výhody ("diplom", materiální apod.) bez vlastních schopností. Lidé typu "anální speleolog" se uplatní v jakékoliv politické konstelaci.
Bylo by super, kdyby se lidstvo dokázalo rozpomenout na svoji historii a poučit se ze svých chyb a naopak využít to dobré. Ale to je čirá utopie
Měli jsme svého fízla, věděli jsme o něm a občas ho krapet ztrestali
Domovní důvěrník byl taky pěknej hajzl...bydlí v domě dodnes...pouliční výboristy taky potkávám. Neřeším to. Nakoukla jsem do spisů a seznamů, vím, kdo co kdy kde...ale neřeším to.
Rikina: a kde končí nezbytné upamatovávání se na minulost a začíná "zbytečné rozpitvávání"?
Já souhlasím s Beruškou1. Volební výsledek komunistů je sice na můj vkus dost vysoký, ale ještě víc mi vadí předseda ČSSD a jeho volební výsledek. On totiž prostor hovořit a míchat se do politiky dostává a přitom to je ohromný normalizační soudruh. Stačí slyšet jeden z jeho plamenných projevů ...
Taky si matně vzpomínám na jednu příhodu z dětství. Mojí tetě emigrovala kamarádka do USA a když se přijela podívat k nám (bydlela u nás doma), tak se objevil pán, který se ihned seznámil s mými rodiči. Stal se nejbližším známým, nám dětem nosil dárky (na písku všichni měli takové oranžové tatry, já měla tatru s kabinou jako kamion a modročervenou barvu). Pak po revoluci 1989 najednou zmizel, pak jsme u nich 1x byli a od té doby nic. Pak taťka na Seznamech našel jeho jméno jako aktivního agenta.
Takže to všechno bylo jen kvůli té Američance a pak aby se včas dověděli jestli nechceme k ní.