Ne vždy se podaří vyvolat ducha doby vonící čajem o páté a anglickou slaninou.
Agatha Christie, slavná pisatelka detektivních románů a žena činu, se s námi nakonec spojila díky redakčnímu médiu Kláře.
Uznávám, chtělo to mnoho sil a probděných nocí, ale výsledek je, jak posoudíte sami, zajímavý.
Protože si Mrs. Christie potrpí, i přes svůj pokročilý věk, na dobové propriety, vytvořili jsme jí prostředí, ve kterém by se její duch cítil skoro jako doma.
(Na stole čerstvě uvařený čaj v konvici, tácek s čínským porcelánem, mléko a nechybí ani lehké rybí sendviče se sušenkami.)
Vítejte, paní Christie. Děkujeme vám, že jste se nám zjevila. Jak se vám „sedí?“
Óóch. Tedy, musím uznat, že jsem již dlouho nepřebývala v tak pohodlné schránce. Můžete mi sdělit, v kom se dnes nacházím?
To je naše slečna korektorka Klára, paní Christie…
Velmi příjemné tělo. Vyřiďte jí prosím mé díky za pohodlný azyl.
(Mezitím si paní Christie usrkne čaje, slupne pár sušenek, nenápadně shrne drobky z klína, opět poděkuje za příjemné tělo a můžeme pokračovat.)
Vidím, že jste stále velmi vitální. Nechybí vám toulky po zahradě vašeho oblíbeného domu v Greenway?
Nepleťte se, mladá dámo. Já vždy cestovala a cestuji i teď. A to víte, že si nenechám ujít návštěvu mého letního sídla pokaždé, když přelétám nad Anglií.
Zprvu mě sice trochu odrazovaly nájezdné hordy turistů, neboť jsem od mala velmi stydlivá, ale stačilo pár pohyblivých židlí, letících obrazů a nastal vysněný klid.
Víte, já se teď setkávám s mnohými, které jsem dlouho neviděla, a je úžasné být zase pohromadě s rodiči, sourozenci i přáteli. Kupříkladu Madge i Monty jsou v Greenway jako doma. I mí milovaní psi tam doteď běhají.
(V tuto chvíli Agathu Christie zaujalo něco na stěně, tudíž se nám nepodařilo zjistit, jaký dojem zanechala britská královna.)
Paní Christie, (snažím se upoutat Aghatinu pozornost otevřením dalšího balíčku sušenek)... pokud byste měla možnost opětovné volby, vybrala byste si dráhu spisovatelky? Mimochodem jedné z nejznámějších a nejčtenějších, královny detektivek?
To je od vás velice milé. Já se necítím být tak fenomenálně známá. Pravdou zůstává, že hlavně díky Madge, babičkám a jisté osobní píli jsem nakonec celý život dělala to, co mě nesmírně bavilo a naplňovalo.
Vytvářet postavy egocentrického Poirota, staropanenské slečny Marplové, Tommyho, Ariadny Oliver, Parkera Payne... to byl svět, ve kterém jsem žila. Koneckonců mé dodnes neobjasněné zmizení dodává celé mé práci nádech tajemna, není-liž pravda. I když zdůvodnění bylo prozaické.
Ale zpět k vaší otázce. Ne, nevolila bych jinak. Jediné, co bych možná pozměnila, jsou jisté charakterové vlastnosti Hercula. Je poněkud „eccentric“?
Výstřední?
Ano. Jeho pedantské srovnávání věcí mi lezlo na nervy. Ale jinak je to velmi bystrý muž a jak říká…
(...Tady se paní Christie odmlčí a trochu tupě zírá z okna. Po chvíli zvedne hlavu a pod jejím malým nosem roste knír. Herculův knír.)
...„s šedými buňkami mozkovými, Mon chéri!
(Jsem trochu zmatena, ale zůstávám sedět tiše, dokud paní Christie opět nepromluví...)
„Nebyl tu Hercule?“
„Byl!“
„Šibal, to mi dělá vždycky!“
...
Naše čtenáře by určitě zajímalo, čím jste se nechávala inspirovat. Není jednoduché vymyslet si detektivní román jen tak, u odpolední kávy.
U čaje má drahá, u čaje.
Díky bohu jsem mohla sbírat inspiraci ve svém životě, z prostředí, ve kterém jsem se pohybovala. Přirozenou laboratoří mi byly běžné životy dam a pánů anglické společnosti, smutky a skutky starých panen, sousedská řevnivost, rodinné neshody. (Jak uvedl její vnuk Mathew Prichard: „Babička byla člověk, který více naslouchal než mluvil, který více viděl než byl viděn,“ pozn. red.) Zápletky a osnovy budoucí knihy přicházely v nečekaných chvílích. Na cestě parkem, při návštěvě kloboučnictví…
Poznámky jsem pečlivě zaznamenávala po zápisnících, posléze byly diktovány mé sekretářce. Ještě později jsem si své nápady a postřehy nahrávala na diktafon
(Nahrávky Agáthy Christie, nalezené M. Prichardem, v něm umocnily vzpomínky na dámu sebevědomou, vtipnou a velmi moudrou. Jak řekl: „Po pravdě. Zněla jako stará Anglie.“)
Také jste napsala 6 romantických novel pod pseudonymem Mary...
Pšššt! Už se o tom ví?
Ach tak. Dobře, pokračujte.
...pod pseudonymem Mary Westmacott. Co vás vedlo k tomu psát tak odlišným způsobem?
Jak jsem již uvedla ve své autobiografii (1950-1965), potřebovala jsem po tom rutinním psaní detektivek napsat něco, u čeho bych si odpočinula, co by bylo jiné. Byť jsou to knihy vcelku romantické, bystrý čtenář z nich jistě mnohé pochopí. Pokud mě chce lépe poznat, není lepší cesty než si jednu z těchto knih přečíst.
Je pravdou, že jste do své sm... doteď zavilá nekuřačka a abstinentka?
Ano, to stále platí. Tedy. Teď více než kdy předtím.
A víte zase vy, že v den mé smrti v divadlech West Endu zhasli na celou hodinu všechna světla?
No není to půvabné?
To je, paní Christie...
(Odmlčíme se a na Agathě, tedy Kláře, je vidět značná únava.)
Nu, je mi tu s vámi příjemně, ale musím běžet. Čeká mě Max, letíme do Káhiry na poslední vykopávky.
Mimochodem, vaši egyptologové jsou tam velice vážení. Musíte na ně být náležitě hrdí.
Bylo mi ctí se s vámi setkat. I když za poněkud bizardních okolností.
Pak se už jen zvedl vítr a Agatha vylétla oknem...
...
Kam dál?
Máte ráda Agathu? Který její detektiv je vám nesympatičtější?
Nový komentář
Komentáře
Agáta má nezapomenutelné detektivky, četla jsem je všechny mému slepému dědinkovi
cristy.crow — #10 To je fakt, třeba nesmrtelnost
Jakub D. Kočí — #8 To se vám nedivím. Ale pořád lepší Agátha než kupříkladu Lenin. To by v ní mohlo zanechat trvalé následky.
ToraToraTora — #7 Já miluju to jeho cupitání a výrazy, když má ve svých nablýskaných botičkách přejít louži.
cristy.crow — #6 Když jsme Agathu v Klárce fotili, byli jsme ještě trochu v šoku, že se nám ji podařilo vyvolat. A když pak fotky vyšly takhle skvěle, málem jsme šli do kolen
Poirot v podání Davida Sucheta je mistrovský a slečna Marplová v posledním zpracování otrávení hodná na jedničku
Mimochodem, ty fotky Klárky-Agáthy jsou zdařilé.
Jak se vám Klárko s tou paní spolupracovalo ?
Kadla — #2 Tak to máte můj obdiv. Já četla jen, počítám, třetinu z jejich knih.
MirkaK — #3 Suchet je taky jediný herec, který je schopen Poirota dovést do dokonalosti.
Ustinov byl ve "Vražda na Nilu" trapný trapný trapný.
Vždycky sleduju Poirota v podání D. Sucheta
Agátha je téměř jediná autorka detektivek, kterou můžu číst a od dětství jí prostě miluju! V poslední době ve své půjčovně knížek nalézám pořád jen knížky s H. Poirotem (a nakonec i filmů je s ním nejvíc), sympatičtí jsou mi všichni.