Před časem jsme vás informovali o několika případech dětí, které byly rozhodnutím českých soudů po rozvodu vráceny druhému rodiči do ciziny. Za všechny smutné příběhy připomínáme kauzu sourozenců, kteří se po čtyřech letech života v České republice museli vrátit k otci do Argentiny i přes to, že jasně dokázali vyjádřit své přání zůstat u matky v České republice, což by měl soud jednoznačně vzít v potaz.

V dalším podobném případu před několika týdny soudkyně nařídila předběžně vykonatelným rozsudkem navrácení dnes již tříletého Adriana Santany k otci do Kalifornie – přesto, že to pro dítě bude znamenat těžké psychické i citové trauma a zhoršení zdravotního stavu. Chlapec do České republiky přijel před rokem se svou matkou, kterou jeho otec v USA fyzicky napadal tak, že mu byl kontakt s matkou na přechodnou dobu zakázán. Do ČR se matka vrátila i s dítětem na radu české ambasády, nyní ji ale obviňují z únosu a dítě se rozhodnutím českého soudu musí k otci vrátit i přes to, že neumí anglicky a je na matce fyzicky i psychicky velmi závislé (první rozhodnutí o vrácení dítěte otci český soud vydal ještě v době, kdy byl Adrian kojené batole). Podle znaleckého posudku z oboru psychologie je chlapec citlivý a úzkostný a lze předpokládat nižší přizpůsobivost změnám a mírně oslabenou odolnost vůči zátěžovým vlivům.

V současné době bylo rozhodnutí soudu potvrzeno soudem vyššího stupně a není možné použití dalších opravných prostředků. Adrianovi tedy hrozí, že ho exekutor násilím odebere matce a odveze zpět do USA k otci. Paradoxní je, že za rozhodnutí soudu, které nerespektuje zájmy dítěte na prvním místě, se postavil i Veřejný ochránce práv a Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí. Jako jeden z důvodů, proč souhlasí s rozhodnutím soudu,  uvedli i úvahu, zda Adrian náhodou netrpěl tím, že byl odvezen od svého otce. Jaksi byl zcela opomíjen fakt, že otci byl kontakt s rodinou americkými institucemi zakázán pro násilí, kterého se dopustil na Adrianově matce. I z těchto údajů je víc než zřejmé, že Adrian má nepochybně lepší citovou vazbu s matkou než s otcem. Pokud tedy odebrání od otce bylo pro něj trauma, jak se asi bude tříleté batole cítit po odebrání od matky a odvezení do jiné země, kde ani občasný kontakt s matkou nebude možný?

Pozoruhodnou argumentaci zástupců institucí, které by se měly na prvním místě řídit zájmy a prospěchem dítěte, si můžete poslechnout v diskusním pořadu ČT24 Před polednem ze dne 18.10.2006 na http://www.ct24.cz/vysilani/?id=114984.

Přitom Úmluva o mezinárodních únosech dětí stanoví v článku 13, že smluvní stát není povinen nařídit navrácení dítěte, jestliže je vážné nebezpečí, že by návratem bylo dítě vystaveno fyzické nebo duševní újmě nebo je jinak dostal do nesnesitelné situace. Podle čl. 3 Úmluvy o právech dítěte musí být zájem dítěte (nikoliv tedy rodičů nebo jednoho z nich) předním hlediskem při jakékoli činnosti uskutečňované veřejnými nebo soukromými zařízeními sociální péče, soudy, správními nebo zákonodárnými orgány.

Soudce však své rozhodnutí poslat Adriana k otci zdůvodnil pro média tím, že jak se zachováme my k požadavkům zahraničních institucí, tak se budou oni chovat k nám – což je argument, který právě v případě Adriana příliš neplatí.


Zdroj: Fond ohrožených dětí

TÉMATA:
LÁSKA A VZTAHY