Když jsem vlezla do autoškoly, z důvodu získání řidičského průkazu na „velkou“ motorku, vzbudila jsem zde nemalý rozruch.
Mladý majitel autoškoly, který mi zároveň dělal instruktora, mě oslovil v učební místnosti plné převážně mladých mužů.
„Čoveče, ženská, co vás to napadlo? Vy máte motorku?“ zeptal se do ticha. „Ano, mám silniční Hondu CBR 400 RR…,“ odpověděla jsem a on se od té doby na nic neptal.
Při zkušebních jízdách vznikaly komické situace.
Jistě jste někdy viděli autoškolu na motorce. Instruktor sedí vzadu – roznožmo, a žák mu sedí jaksi v klíně. To byla pěkně peprná situace s pohledným instruktorem…
Jako spolujezdec jsem jezdila za zády svých kamarádů.
Už tak se mi pohled z rychle uhánějící motorky strašně zamlouval, ale nějak mi nenapadlo se za to posadit sama. Jednoho dne mě ale vyzvala kamarádka, ať s ní jedu na motorkářský sraz do Českých Budějovic. Přijela na silniční Kawasaki, celá v kůži a adrenalin z ní jen čišel…
Než jsme dojely do Budějovic, věděla jsem, že jsem se právě stala obětí tohoto sportu.
Po cestě jsme potkaly spoustu kolegů a všechny protijedoucí řidiči motorek nás kolegiálně zdravili. Při rozjezdech si kamarádka nikdy nenechala ujít tu možnost jim to pořádně nandat, a tak jsme i ve dvou stále o hodně lehčí než automobily, předjely všechny ostatní. Při předjíždění, hlavně do mírných kopců, jsme se k motorce více přilepily a svištěly prostorem lehce rozrážejíce vzduch…
Do týdne jsem si půjčila peníze a zakoupila zmíněnou Hondu.
Pořídila jsem si veškerou, k bezpečnosti potřebnou výbavu a začala se učit jezdit.
Zpočátku to nebylo nic moc snadného.
Zjistit, co ten stroj dokáže, jak reaguje v zatáčkách, jak rychle se dokáže rozjet a kdy je schopný zastavit - a mnoho dalšího.
Ale zjišťování toho, kam se všude s mou červenou motorkou vejdu a koho jsem schopna předjet a jaké pocity toto všechno ve mně probouzí, se nesnadno k něčemu přirovnává.
Protože jízda na rychlé, sportovní motorce je jako letět tryskovým letadlem. Nechat za sebou všechny problémy a kompletně si přitom profouknout hlavu, se podaří při každém výjezdu, ať 
Například když vás zastavují policajti a vy samozřejmě jedete příliš rychle, a oni při pohledu na vás schlíple připaží, je to osvobozující pocit plný adrenalinu. Připažující smutný pohled policajta, který ví, že by vás svou Felicií nikdy nedohonil, je vůbec nádhera. Nikdo na vás nemůže a vy letíte dál…
Je to jako volný pád a kochání se nekonečným a nekončícím prostorem a svobodou…
Nebojte se a zkuste to…
Jen se připravte na přiblblé poznámky v autoškole. Na řidičky motorkářky tu ještě nejsou zvyklí a je třeba přitvrdit… J
Rozhovor s motorkářkou si můžete přečíst ZDE
Nový komentář
Komentáře
jezdívala jsem jen na Babetě
Je mi už dost roků,V roce1950Jsem si se svoji sestrou a kamarádkou udělali řidičáky na malý auta a motorky.Byli jsme jediné kdo na motorce jezdil,Ženy v té době nejezdily ani autem a tak nás kdekdo taky odsuzoval.Setra a Jana měly 250 a já jsem si strachy z toho,že mně při našlapování kopne, koupila 350.SEstry mašina mně kopla,až jsem si sedla na zem a 3 dny jsem pajdala.Ale tenkrát ty motorky nebyly tak rychlý a nebyl takovej provoz.Taky jsem měla průsery,nejvíc ale doma,protože lidi na nás žalovali.Nejhůř na tom byla maminka se svým strachem o nás.Ale policajty přečůrat by jsme si nikdy nedovolili.
Jsem ráda za vaše reakce, ráno jsem sem ani nepsala, protože jsem nechtěla být za konzervativní můru, které slastné pocity slečny Zátočkové z "přečůraných" policajtů přijdou mírně řečeno zastydlé
Vivian: V Pelhřimově ale žádný krematorium nemají, to by se tam moc neměla na co koukat
už to, že si po výletu s kamarádkou kupuje CBR 400 RR svědčí o mnohém. Tedy takovou blábolici bych čekala od nějakého mlaďocha po několika
, vím, že adrenalin je mrcha, jak stoupá, nedá se zastavit. Slečně chybí zodpovědnost i (aspoň) troška rozumu. Pro rychlou jízdu jsou okruhy, endurka mají také svoje teritorium a silnice jsou pro pohodovou jízdu. Srdce motorkáře tluče pro jiné hodnoty než se vyšklebit policajtům nebo autíčkářům, to slečna "vezme" asi až později............tedy pokud to stihne. Věřte, že vím, o čem mluvím - jezdím také a s postiženými pracuji. Takže přejme ji "BRZKÉ DOZRÁNÍ"
Fiona: tatínek Tomovi koupil motorku k 18. narozeninám. Ale že synáček nikdy předtím nic takového neřídil, si neuvědomil.
Znala jsem kluka, který se v 18 zabil na svojí nové silné motorce. Na rovině, opilej
, ujel na škváře
. Od té doby si dávám opravdu pozor, jak jedu. I když mě - motorkářce - jde hlavně o to vychutnat si jízdu - takže kolem 100 km/h je to ideál! 
Já bych strašně moc chtěla choppera, ale nemám ho kde parkovat
mam-ča: v Kladrubech se rehabiloval muj bracha po uraze na motorce, malem prisel o zivot a pak malem mu amputovali obe nohy
Souhlas s magginka a pavlinah
emma: To bych se s tebou docela i hádala, protože vím, jak to tu vypadá kolem Velké ceny
a taky pár těch šílenců znám. A nedaleko od našeho letoviska mají dvakrát do roka sjezd 
U nás na chalupě, v malým městečku, se tyhle adrenalinomilci prohánějí večer z jednoho konce na druhej, pěkně dvoustovkou, ať lidi viděj a slyšej, že ten jejich falickej symbol je nejlepší
MotýliceEmma: "Ať si každý dělá se svým životem co chce" – dokud tím jakkoliv neohrožuje někoho jinýho. Jeden z těch mameluků tam zabil člověka, co stál na chodníku a kupoval si z okýnka párek v rohlíku
Jsem si jistá, že je to super pocit, ale podle předpisů by to holt asi nebyl ten správnej "adrenalin", žejo
A zajeď si příležitostně do těch Kladrub. Nebo do Pelhřimova. Ať víš, do čeho jdeš
No nic. Jaký si to, Antonie Zátočková, uděláš, takový to budeš mít
hmmm.......
sorry, ta překlepy
to říkáte jenom proto, že jste na motorce nikdy neseděli a nikdy se nepotkali se skutečnými motořkáři (možná třikrít do roka pokáte na silnici nějakého magora)
.
. auto vás totich chrání, kdežto na motorce jste vystaveni rovnou betonu 
skutečný motorkář - i když zrovna překračuje rychlost - dbá na bezpečnost víc než řidič v autě
věřte, že jsem jezdila na motorce i v autě a tolik nebezpečných situacích, kolika nás vystavili řidiči aut jenom proto, že je motorka "srala" (nebo se špatně vyspali - nevím) jsem za volantem nezažila. také by mě zajímalo, pokud tu žehlráte na ohrožování cizích lidí - kolik znáte mrtvých z aut po střetu s motorkou? já ani jednoho
evusche: 8. Já ne, ale moje neteř (mmch. motorkářka) tam byla na praxi jako fyzioterapeutka, a čerpala tam "inspiraci" pro diplomku právě na téma "vozíčkáři=motorkáři".
me by jenom zajimalo, jestli slecna tu motorku sama uzvedne, kdyz spadne? to rikal otec mi kamaradce, kdyz chtela motorku, pry kdyz ji nezvednes, tak si nech zajit chut. jinak souhlasim se vsim, co tady bylo, je to sice super pocit ficet na motorce, ale nikdy jsme jeste neficeli rychleji nez bylo dovoleno...profouknuta hlava, to ona urcite je
To jsou ti dárci orgánů, kteří jsou moc zapotřebí...
mam-ča: ty pracuješ v Kladrubech?
taky básní o nějakém enduru...já mu na to říkám, že je dobrovolnej dárce orgánů, nic víc
Můj
Nechci to vůbec do baráku, ještě se stresovat, jestli dorazil do práce nebo ne
pavlinah: profouknutá hlava
to sedí 
a víte proč na silnici nepotkáte staršího motorkáře? protože se dožívají maximálně třicítky