Ačkoliv většina adoptivních rodičů nemá ani po adopci vlastní biologické dítě, prakticky každý z nich slyšel o zkušenostech žen, které po osvojení dítěte skutečně otěhotněly. Případy, kdy žena otěhotní krátce po adopci, vůbec nejsou neobvyklé.
Vysvětlení je jednoduché. Žena se zbavuje stresu z marného očekávání dítěte, a tím odstraní blok, který těhotenství brání. V mnoha případech může být následující těhotenství neplánované, neboť žena po celou dobu předpokládá, že je neplodná.
Adopce odblokuje stres
Stres dokáže nabourat nejen psychiku, ale také celkovou imunitu a fungování hormonálního systému. Projevem hormonální nerovnováhy při stresu je pak nepravidelná menstruace a poruchy ovulace. Stresovou situací je pro ženu přehnaná touha po miminku ve chvíli, kdy se početí dlouho nedaří. Žena je stresována obavou, že je neplodná. Stává se, že když se pár rozhodne pro adopci, žena najednou otěhotní, protože zmizí vnitřní napětí.
To, že se ženě nedaří otěhotnět, může být dáno také podvědomým strachem z rodičovské role. Přestože po dítěti touží, hluboko uvnitř se bojí odpovědnosti, kterou s sebou zplození potomka přináší.
Většina pacientů musí k lékaři
Existuje asi 20 % neplodných párů, u kterých se nepodaří odhalit příčinu zdravotního problému a jejich neplodnost se označuje jako idiopatická. U těchto partnerů je velmi pravděpodobné, že neplodnost s psychikou úzce souvisí.
Adoptování dítěte ale není spásou pro všechny neplodné muže a ženy. Partneři, kteří zvolí při neplodnosti adopci pouze jako psychologickou pomoc, mohou být zklamáni. U většiny pacientů má neplodnost konkrétní příčiny, které vyžadují cílenou medicínskou léčbu.
Často se při usilovném snažení o miminko žena dostává do stresové situace, která se s neúspěšnými pokusy ještě prohlubuje. Pokud se pár rozhodne pro alternativu, kterou je například adopce, uleví se partnerům natolik, že jejich zdravotní problém může být vyřešen.
Připravil server www.zenska-neplodnost.cz
Nový komentář
Komentáře
Takovy pripad znam :) Prave stres tam hral velkou roli.
renčí:
Může to tak být. Jak se člověk snaží "moc", nejde to vůbec 
. Soustřeď se na jiný věci, užívej si váš vztah a 
a pak to půjde třeba samo (psychika je mocná). Hlídej si, ať to nedojde do extrému, kdy se smí milovat jen v plodných dnech a svět se začne točit kolem něčeho, co ještě není 
Nejeden báječný partnerský vztah už to rozbilo 
My se snažíme skoro rok a pořád nic, jsem taky přestárlá, a chyba je, že asi chci strašně moc.
Meander: To se nedozví. Až splní svůj účel, tak jde zpět. To dá přece rozum.
Fakt bych se chtěla dozvědět, že mě adoptovali proto, aby se jim povedlo VLASTNÍ.
wich: Tak to mně právě vůbec nešlo. Vysadila jsem ant. po 15 letech a kochala jsem se myšlenkou, že to třeba hned nepůjde. Jsem také přestárlá, ale v tom to asi nebude. U nás v rodině měla zatím každá ženská spíš opačnou obavu. Takže jsem asi 2 měsíce po vysazení čekala
a porodila také 
evita_ij: jojo
Eliza: Jasně, že to nejde, protože lidé už se předčasně vystresují a vylekají, když to nejde třetí měsíc. Ono je dobré, když padne první myšlenka na dítě, nesnažit se za každou cenu a nevytvořit hned obřad "a nyní počneme dítě", ale normálně se milovat dál, jen bez antikoncepce, myslet na věci jako dřív, psychika se uvolní a ono to vyjde. Ale tahle rada nepomůže člověku, který už v tom martýriu plném obav je
Něco na tom je. Jedno dítě jsme už měli, ale druhé ne a ne přijít. Jako rozloučení se s našim marným snažením jsem navrhla, že adoptujeme alespoň na dálku nějaké dítko. Uplně ze mě spadlo to napětí, upnula jsem se k něčemu jinému....a šlo to
Eliza: dvě čárky - těhule???
wich: To se moc hezky řekne, chovat se tak jako dřív. Ale ono to právě nejde, pokud nejste přeborník v autosugesci, tak si prostě nejde poručit - ode dneška už po dítěti hystericky netoužím ...
Někomu prostě stačí málo 
Je to prostě komplikované.
Mě osobně stačilo zajít za doktorkou a při pravidelné gynekologické prohlídce se zmínit, že to zkoušíme od podzima anic. Dozvěděla jsem se, že ve 32 jsem "přestárlá" a že je nejdřív zjistit, jestli ovuluju a kdy. Takže jsem si začla měřit bazální teplotu, ovšem ovulaci jsem nechytla. Už 18 dní mám teplotu poměrně stejnou a testu dvě čárky.
měli jsme sousedy, kterým se roky nedařilo, ale pak si požádali o adopci, odjeli na poslední dovolenou jen pro dva a brzo po návratu paní zjistila, že se konečně zadařilo
adopci zrušili a do 2 let měli dalšího potomka 
wich:
Solei: Nevím, jak jsi to myslela s tou kočkou, ale znám manžele, kteří se po letité marné snaze rozhodli, že teda když ne dítě, tak psa. Pak měli psa i dítě.
Částečně to tak i může být
. Když už se někdo rozhodne k martýriu kolem umělého oplodnění, je už na tom psychicky dost vyhroceně (strach, nervozita, obavy, očekávání...). K osvojení se rozhodne většinou až po tomhle všem, kdy už to fakt nejde 
. A pak klidně může bez problémů otěhotnět - hlad po mateřství je částečně nasycen a pominou faktory psychiky, které otěhotnění bránily. Psychický faktor hraje u otěhotnění taky hodně velkou roli - kdo se snaží moc úpěnlivě, moc se mu nedaří. Proto myslím, že je lepší všemu nechávat volný průběh a chovat se normálně, jako předtím.
fialinka: Ten název je naprosto příšerný
Já nějak nemám puzení starat se o "jakékoli" dítě.
No, pravda to asi je, znám takových lidí víc. Ale při přečtení nadpisu jsem se úplně lekla - hmm, adoptovat dítě jenom proto, aby pak přišlo vlastní, to je ta nejhorší motivace, kterou znám. To naopak musí být už jen takový zcela neočekávaný "bonus"...