Můj dědeček se jmenoval Karel - tedy, přesněji - oba mí dědečci se jmenovali Karel... a zemřeli, když mi bylo 5 let. Moje sestra se narodila, když mi bylo o rok víc, a odmalička jí bylo jasné, že není něco v pořádku: ke každé mamince patří tatínek, babička je maminčina nebo tatínkova maminka, tak kde jsou ti příslušní tatínci? Dodneška si vzpomínám na tajnou holčičí debatu, kdy jsem se pokoušela své čtyřleté sestře vysvětlit, že naši rodiče nebyli adoptovaní... v mých deseti letech to byl samozřejmě nereálný úkol.
Sestra to nakonec vyřešila svérázně: na vesnici, kde jsme měli chalupu, si našla chlapíka, který nám občas za karton cigaret pomohl se zahrádkou, a pasovala ho na "adoptivního dědečka". Dodneška ho vidím před sebou: v invalidním důchodu, cigaretu v puse, v ruce pivo, sedí na schodech a vykládá... Vychoval tři děti, hromadu vnoučat, a přitom si v jeho srdci našlo místo i to malé děvčátko z města. A taky si pamatuju, jaký to byl pro nás šok, když jsme po letech přijeli a děda nás nevítal. Teprve večer přišel, namísto špinavých modráků "lepší" kalhoty, v kapse divný smotaný papír... nastoupil do práce. Pracoval obden jako hlídač na parkovišti a aby ušetřil a mohl své mamince platit léky, chodil obden 12 kilometrů pěšky. A hned z jedné z prvních směn přinesl onen pokroucený papír - plakátek koťátka ve sklenici od šampaňského a s konfetami - prý "pro vnučku".
Léta jsme měly koťátko pověšené u dveří do pokoje... a léta jsem si na "dědu Staňu" nevzpomněla. Teprve až jsme koupili domek a já našla na zahrádce několik neprořezaných pokroucených stromků... Vybavil se mi s cigaretou, s pivem v ruce ... a jako bych slyšela jeho hlas: "Tyhle větve musí pryč, děvče, ty jdou do korunky, stromek by zahoustl..." Po létech jsem zkoušela stříhat stromky podle rad dávno mtrvého člověka - a světe, div se - ostříhala jsem je dobře... a tak bych mu aspoň teď chtěla poděkovat - za péči, kterou věnoval dvěma úplně cizím holkám, které vyrůstaly "bez dědečků".
Posílá Pajda
---------------
Milá Pajdo, díky... někteří lidé v sobě mají tolik lásky a dobroty. Opravdu krásné vyprávění.
A co Vy a vaše babičky a dedečci? Máte nějakou zasunutou vzpomínku, která se Vám zrovna dnes vybavila? Napište nám na redakce@zena-in.cz.
Krásné úterý všem přeje dnešní editorka
Nový komentář